Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Bakala Boys Band

Jaké to je, když umění podporuje oligarcha? Dokáže v sobě aspoň při dobročinnosti potlačit instinkty tuneláře?

Investigativní žurnalistka je těžká a mravenčí práce, musíte dohledávat zatajované nebo těžko dostupné informace, porovnávat, dokládat, vyvracet. Existuje několik (a jistě ne dost) článků, které rozkrývají vazby Zdeňka Bakaly na různé finanční skupiny, podnikatelské záměry, kauzy – RPG, OKD, Becherovka, Luxury Brand Management, Forum Karlín atp. Oligarchové ovšem mají dost prostředků i důvodů, aby stopy některých svých aktivit zakryli. Spokojím se tedy s veřejně dostupnými informacemi – s materiálem poskládaným z Bakalovy vlastní mediální sebeprezentace.

Žádné exkluzivní odhalení nemám k dispozici. Vyhnu se oklikou knihovně Václava Havla a několika dalším na Bakalu napojeným projektům. Dokonce budu vycházet z předpokladu, že Bakala ke své charitativní činnosti přistupuje s těmi nejčistšími filantropickými pohnutkami, jaké by nadosmrti finančně zajištěný multimiliardář mohl mít. Nebudu ho v tomto textu podezřívat, že chce své charitativní aktivity finančně zhodnotit a naopak budu předpokládat, že mu jde především o dosažení společenského uznání, dobrého jména a příjemného pocitu z pomoci druhým. Sofistikovaně konstruovaná podezření nejsou pro pádnou kritiku některých Bakalových aktivit ani nutná. Přijmeme-li zmíněné předpoklady „dobrého úmyslu“, je o to tristnější zjištění, jak i z Bakalovy charitativní činnosti vystupuje hlavně obchodník s ostrými lokty, fundamentalista soutěživosti a rutinér maximalizace zisků. Bakala svou profesionální deformaci oligarchy vtiskává do všeho, do čeho se pustí, a to i v případě, že se rozhodne někoho obdarovat.

Vzdělaný jako Bakala

Zdeněk Bakala má široké a diverzifikované filantropické portfolio. Centrem zájmu jeho nadace je však především vzdělání a kultura. Na stránkách nadace se jeho orientace na vzdělání vysvětluje mimo jiné takto: „Právě excelentní vzdělání dalo Zdeňku Bakalovi vstupní předpoklady k realizaci jeho pozdějších životních úspěchů…“ Bylo by sympatické, kdyby nadace netajila také další „vstupní předpoklady“ Bakalova vzestupu, třeba divokou privatizaci. Ale kdo by si na stránkách své vlastní nadace chtěl dupat po jméně?

Bakalova podpora umění trpí stejným neduhem jako jeho program stipendií. Ať podporuje to nebo ono, vždy se z toho vyklube něco bakalovitého.

„Vzdělání je nejlepší investice!“ To je motto Bakalovy nadace, udílející stipendia vybraným studentům směřujícím na prestižní zahraniční univerzity. Program Scholarship nabízí podle webových stránek nadace mladým lidem stejnou příležitost do života, jakou dostal kdysi sám Bakala. Připusťme v tomto textu, že v Bakalově cestě za úspěchem bylo skutečně klíčové právě jeho špičkové vzdělání. Kolika stipendistům však Bakala jemu rovné vzdělání nabízí? V minulém roce jich bylo patnáct, za celou působnost nadace pak okolo sedmdesáti. Je to moc nebo málo? Nevím. Vím ale, že ten samý Bakala příspěvky v řádu milionů korun podporuje politické subjekty, které stovkám tisíc vysokoškolských studentů plánují zavést školné. Možná si Bakala stejně jako Anna Putnová z TOP 09 myslí, že „školné snižuje míru zneužívání bezplatného systému (…) a v důsledku zvýhodňuje studenty ze sociálně slabších rodin“. Vždyť pro ty, co si vzdělání nemohou dovolit, jsou tu stipendia, a pro ty, kteří je z různých důvodů nezískají, zase studentské půjčky.

Po udělení stipendia následuje někde povinně, někde nepovinně volitelný vděk: „Musela jsem myslet i na praktickou část realizace svého snu. Za tu vděčím vaší Nadaci, která ve mne věřila a stala se mým hlavním partnerem na mé cestě ke skvělému vzdělání,“ píše Nina. „V rámci svého studia na University of Pennsylvania jsem využila jedinečné příležitosti zúčastnit se setkání s americkým astronautem Jonem McBridem. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Na této, pro mě nesmírně významné fotce, mám na sobě tričko Nadace Zdeňka Bakaly jako symbol srdečného poděkování za veškerou podporu!“ píše Eva. Bakalův stipendista, který na rasistické fotce ponižuje obyvatele Papuy nové Guineje, během svého studijního výjezdu z Novozélandské univerzity sice nemá tričko nadace, ale i tak s fotkou sbírá lajky na propagačním facebookovém profilu Bakala Scholars. V komentáři u fotky vysvětluje: „Provedl jsem tritydeni vyzkum na stavu jejich koralovych utesu. Podklady se pak pouziji jako argumenty proti kaceni lesu a nelegalnimu rybolovu. Myslim, ze vseobecne to bylo prospesny pro obe strany.“

Bakala skrze svoje „Bakala Scholars“, jak vidno, míří do vesmíru i k mořským hlubinám. Ti, kteří Bakalovu nadaci opěvují nejservilněji, však nemusí být zároveň těmi nejoblíbenějšími. Jací jsou exemplární Bakalovi stipendisté? Ukazuje nám je krátké propagační video. Ve spotu vystupují zprvu učení členové výběrové komise, kteří už to někam dotáhli, Bakalova manželka (předsedkyně správní rady) a vzápětí i vybraní „Bakala Scholars“ – kromě jednoho ctižádostivého filologa hlavně ti, kteří se už jako děti vrhli na burzu, nakoupili akcie a pak je prodaly za dvojnásobek nebo byli fascinovaní tím, jak ekonomie může vnést smysl i do zdánlivě nevysvětlitelných záhad lidského chování. Tito teenageři si uvědomili, že ani náboženství, ani vlády nejsou nejsilnějšími silami na této planetě, a proto se rozhodli s Bakalovým přispěním studovat byznys.

Filantrop

Přejděme však od vzdělání ke kultuře a umění. Pozadí pro Bakalovu manželku tvoří ve videu centrum současného umění DOX, jehož je Bakala generálním sponzorem. Bakalova podpora umění trpí stejným neduhem jako jeho program stipendií. Ať podporuje to nebo ono, vždy se z toho vyklube něco bakalovitého. DOX ze zásady neplatí vystavujícím umělcům a často ani kurátorům jednotlivých výstav honoráře. O dramaturgii celého prostoru pak rozhoduje v podstatě výhradně podnikatel v realitách a developmentu, dnes ředitel DOXu, Leoš Válka. DOX je komerční akciová společnost. Přesto, že se prohlašuje za „přiměřeně nepolitickou“ instituci, plní konkrétní politickou agendu blízkou svým akcionářům z prostředí vrcholného byznysu. Zároveň však čerpá značné sumy z veřejných rozpočtů. A ve výčtu kontradikcí by se dalo pokračovat.

Dobročinnost oligarchů nesmí být považována za systémově dobrý příklad financování veřejného zájmu, jakkoli se nám to často snaží namluvit nejen oligarchové samotní, ale také někteří politici. Velkorysý projekt galerie jako daru Praze od velkokapitálu se totiž rázem může stát konzumentem velké části všech přerozdělovaných peněz na živé umění v hlavním městě a báječná stipendia mohu být vykoupena další neoliberální vládou, která nám s podporou našeho mecenáše studium zpoplatní.

Autor je umělec.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image