Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Hašek a Škromach proti relativizaci dějin

Zdeněk Škromach a Michal Hašek se rozhodli ve jménu boje proti relativizaci německé válečné viny odsoudit brněnskou Deklaraci smíření a budoucnosti.

Svoji facebookovou zeď nedávno doplnil hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. Vedle tradičních fotek z návštěv toho nejhezčího, co v kraji má tam najdeme i ostrý odsudek Deklarace smíření a budoucnosti schválené zastupitelstvem města Brna, která vyjadřuje politování nad průběhem a oběťmi brněnského pochodu smrti 30. května 1945. Také Zdeněk Škromach pro jednou vynechal na Facebooku kávičku a dobrůtky u bazénku a vyjádřil se místo toho k dějinám. A to tak, že rovnou navrhl další odsun. „Vypakoval bych ty kolaboranty,“ svěřil se svým přátelům a fanouškům na sociální síti, co by provedl s hlasujícími zastupiteli. „Historii nechme historikům,“ vyzval zase Hašek (aniž by se tím v minulosti sám řídil).

Politiku politikům

Haškova mise po věcné stránce moc nevyšla. Z politování nad průběhem divokého odsunu z Brna, při kterém zemřelo 1700 lidí (včetně malých dětí), se významný sociální demokrat rozhodl udělat revanšistický pokus o přepisování dějin. „Kdo se omluvil za vyhnání Čechů ze Sudet, za Židy a Romy?“ ptal se naléhavě Hašek a vzápětí ho zaplavila vlna odpovědí, ve kterých mu lidé posílali texty s četnými omluvami německých politiků z posledních padesáti let. Na úrovni národní viny to tedy neklaplo.

Hašek a Škromach ve snaze mluvit za své voliče bojují i tehdy, když není proti čemu.

Protože ale Hašek ví, co to znamená v politice pravda, ohnal se i výzkumem veřejného mínění. Zase to nevyšlo. Podle výzkumu organizace Paměť národa, který Hašek sdílel, sice osmdesát procent Čechů schvaluje poválečný odsun Němců, ale zároveň skoro stejné množství lidi považuje násilnosti s odsunem spojené za odsouzeníhodné. Právě o ně ale jde v textu brněnské deklarace. Poválečný odsun Němců jako celek brněnské zastupitelstvo v deklaraci vůbec nehodnotilo.

Kdyby Hašek četl pozorněji své oblíbené Parlamentní listy a „nechal historii historikům“, jak nabádá brněnské zastupitele, dočetl by se v rozhovoru na tomto webu, že Gestapo a nacističtí úředníci už v době odsunu na území Brna nebyli, protože utekli před Rudou armádou. Jeho vytahování gestapáků tak nedává smysl. A brněnské zastupitelstvo si jistě nemyslí, že vyhnání tamních Němců je srovnatelné s holocaustem.

Střílení Němčourů

Ještě peprněji se do případu pustil další sociální demokrat s ambicemi Zdeněk Škromach. Podle jeho slov v něm deklarace probudila emoce. Asi proto nechtěl v DVTV říct, zda považuje svůj – prý pod vlivem emocí psaný – komentář o „pakování kolaborantů“ za chybu, nebo si za ním dál stojí. Mikrokauza Škromachova lajku komentáři o „střílení Němčourů“ však naznačuje, jaké emoce Škromachem cloumají.

I když jsou oba muži nyní ve stranické struktuře ČSSD na druhé koleji, ambicemi se ani jeden netají. Budoucí prezident Škromach si určitě dobře pamatuje, jak Zeman zabodoval se sudetskou kartou a rád by si taky líznul této poměrně laciné popularity. V brněnském případě se ale nejednalo o interpretaci celého odsunu a hnaní Edvarda Beneše před soudní tribunál v Haagu, jako to bylo v případě televizního duelu Schwarzenberg – Zeman, ale jen o jednu politováníhodnou událost, při které umírali nevinní lidé a zdaleka nejen Němci. Přesto se Škromach před kamerami DVTV tvářil jako bojovník proti relativizaci dějin nesmiřitelně bojující s umenšovováním nacistické viny. O tu ale nešlo, v textu deklarace se explicitně píše: „Jsme si dobře vědomi nesrovnatelně rozsáhlejších zločinů, které spáchal nacistický režim.“

Podřízená česká vina

„Výnos o odsunu byl sice německý, ale prováděli ho čeští protektorátní policisté, vlaky řídili čeští strojvedoucí. Vina je tak i na nás. Dnešním úkolem pro všechny tak je podporovat toleranci,“ řekl letos během svého projevu Michal Hašek při návštěvě památníku připomínajícího tábor pro Romy v Hodoníně u Kunštátu, odkud byly za druhé světové války odváženi Romové v transportech do Osvětimi. V tomto případě tedy Hašek český podíl viny na utrpení přiznává, v případě chování vůči Němcům mu to ale dělá potíže.

Haškova slova o české spoluvině na holocaustu Romů jsou jistě cenná, ale jeho logika je značně selektivní. Osvobození Brna sovětskou armádou podle něj snímá vinu z dalších českých činů. Jako by se Češi chovali zle, jen když jim to nařídili nacisti. I Němci po válce ale mohli být především bezbranní lidé, kteří si zaslouží účast. Podle historiků se navíc dostali do pochodu smrti vedle dětí i němečtí antifašisté a Češi. Deklarace smíření nelituje ničeho jiného než této krvavé události, která sice vzešla z dnes již těžko představitelných okolností, ale o smrti nevinných lidí přesto není pochyb. Z odstupu sedmdesáti let se nedá dělat nic jiného než vyjádřit lítost.

Drobné zneužití historie

I Škromach se zaštiťoval klišé o ponechávání historie historikům, aby nakonec přiznal barvu a naznačil, že komentář o vyhánění kolaborantů byl možná tak trošku i pomstou za vyjadřování některých lidí ze současné brněnské koalice na adresu předchozího vedení města z ČSSD. Občas není drobné zneužití historie k aktuálním politickým bojům tak zlé ani podle Zdeňka Škromacha. V tomto případě však ukazuje, co všechno je Škromach ochotný použít v debatě, při které mu jde o to nezneužívat historii k současným politickým bojům.

I když přímých pamětníků války – pro které jsou podobná prohlášení nejbolestnější, ať už zastávají jakýkoliv názor – je čím dál méně, i generace jejich dětí vyrůstala pod silným vlivem válečných událostí. Porážka nacistického Německa byla jedním ze zdrojů legitimity poválečného uspořádání a tento fakt nelze shodit ze stolu jen jako komunistickou propagandu. Českému národu hrozila za druhé světové války když ne úplná fyzická likvidace, tak zotročení, a je logické, že se toto vědomí zapsalo do kolektivní paměti. Mnoho lidí proto dodnes cítí pochopitelnou potřebu ostrého odsouzení nacistických zločinů z druhé světové války a jsou pochopitelně citliví na jakoukoli relativizaci těchto událostí. Odsouzení brněnských událostí z konce května 1945 ale takovou relativizací není a není ani umenšením nacistické viny. To je jen zbožným přáním Haška a Škromacha, kteří ve snaze mluvit za své voliče bojují i tehdy, když není proti čemu.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image