„Tohle je tvrdá realita našeho města,/ a místní zvířata a rozkopaná cesta,/ rádio a rozhlas, ty brďo, to je marast,/ volně položení dýleři, na náměstí sedící,/ zpívající dobrodružné texty, Karviná šest.“ Když se v dokumentu České televize z cyklu Nedej se o bytech OKD dokumentarista Robin Kvapil vtělil do rappera, vzpomněl jsem si na skladbu karvinské rapové formace Politické rádio (pořád ještě existuje). Zmíněný track je o Novém Městě v Karviné a je prozaicky nazvaný podle směrovacího čísla 73506. I když pochází z počátku tisíciletí, současnou realitu předpovídá přesně. Text odráží způsob, jakým se kapitalismus devadesátých let podepsal na podobě města Karviná. Kapitalismus k tomuto městu nebyl milosrdný ani před konsolidací Bakalových investičních assetů.
S Karvinou se nikdo nikdy moc nemazlil. Každý, kdo v ní žije, ví, že celé město, jeho existence, rozvoj a případné štěstí jeho obyvatel, jsou draze zaplacené tvrdou dřinou, a přesto dočasné. Osud Karviné je spojený s uhelnými slojemi, které se pod ní nacházejí. Jejich těžba určuje nejen to, jak bude město prosperovat, ale také kde město bude. Kdo vlastní nebo ovládá doly, ovládá i Karvinou. Tvrdá práce v dolech je páteří charakteru celého města jeho kultury, identity a ekonomiky už více než sto let.
Konec jedné avantgardy
Karviná 6 vznikala v padesátých letech, tenkrát nesla jméno Stalingrad. V duchu avantgardy byla budována jako předvoj spravedlivější budoucnosti. Pro mnoho lidí to tehdy bylo zjevení a vysvobození: dostali byt, práci a mohli si založit rodiny. V kontextu čerstvé poválečné zkušenosti to byla jistě obrovská úleva, kterou si dnes už nedokážeme asi představit. Tato čtvrť dnes tvoří jádro bývalých bytů OKD privatizovaných společností RPG, kterou spoluvlastní Zdeněk Bakala. Nyní Karviné 6 zvoní hrana.
Nakonec zbudou zamknuté doly a čtvrti, ve kterých provádí kontroly ochranka, aby se tam náhodou třeba někdo potají nenastěhoval.
Musím říct, že se mi tam vždycky líbilo. Na náměstí Budovatelů (ano, pořád se tak jmenuje) a v okolí jsem strávil dětství. Nedaleko bydlel můj otec, dodnes tam žije moje babička, narodila se tam má matka a teta, bydleli tam i další členové širší rodiny a každý kus toho místa pro mě znamená vzpomínky. Do této čtvrti jsem chodil na základní školu i na gymnázium. V devadesátých letech vstoupila do života místních lidí nová zkušenost s nezaměstnaností, a pro mnohé rovnou s nezaměstnatelností. Uhlí se těžilo, ale strojírenská výroba ustupovala. Paradoxně právě moravskoslezský region přitom podpořil strůjce ekonomických reforem a prakticky vysadil Václava Klause do sedla. Když Klaus poprvé přijel do města, byl to pro místní malý svátek.
Kdysi živé náměstí – kde kvetla vzájemnost, na kterou by současný urban gardener koukal s otevřenou pusou – začala pustnout. Místo začalo připomínat scénu ze Skřivánka na niti, jen místo otázek kde je mlíkař, se mohli lidé ptát, kde je mléčný bar, kde je holičství a kde je knihkupectví, železářství, hračkářství a další obchody. Jediné, co prokázalo v nových časech životaschopnost, byly hospody. Co se však na náměstí Budovatelů drží od padesátých let, je ubytovna Hotel Předvoj a kancelář karvinské organizace ČSSD. Předvoj má pověst nejhorší ubytovny v Česku, takže se dá říct, že si Karviná podržela svojí avantgardní úlohu a dodnes ukazuje budoucnost pro všechny.
Mizející domy
Celá čtvrť dnes připomíná skanzen. Na náměstí Budovatelů jsou opravené fasády a sorela opět září ve své majestátnosti. Vždycky když to vidím, říkám si: „Má to něco do sebe, je to takové jako kdysi.“ Ale pak si uvědomím, že je to jen iluze. Stačí pár kroků do vedlejších ulic. Nikdy bych neřekl, že velký cihlový blokový dům se dá rozebrat tak dokonale, že za pár měsíců už ani nevíte, kde byl. Domy prostě zmizí. A mizí i celé ulice. Společnosti RPG navíc připadly i hornické a dělnické kolonie, rozmístěné mezi městy v okolí. Povětšinou jsou dnes už rozebrané a zmizely. Obyvatelstvo bylo nastěhováno do jiných RPG bytů, velmi často právě v Novém městě. Obyvateli těchto satelitních kolonií byli velmi často Romové, lidé velmi chudí. Ti se koncentrují právě v Karviné 6. A jak to bývá, to že jsou chudí, se podepisuje nejen na nich samotných ale i na jejich okolí.
Karviná 6 bylo město generace našich prarodičů (a někteří čtenáři si budou muset pravděpodobně přidat ještě jedno „pra“). Břízy a kaštany, které tam ještě rostou, byly vysazené v padesátých letech místními starousedlíky. Nostalgicky se vzpomíná na servis, který fungoval, dokud domy vlastnila šachta. Nyní je i výměna sporáku v pronajatém bytě komplikovaná věc, prováděná na dlouhé lokte a žádající si jednání se správou RPG bytů.
Boření paměti
Umírání města se však netýká jen Karviné 6 – Nového Města, ale také Karviné 5 – Starého Města. Pětka je, nebo spíše byla, bohatší čtvrtí, kde si lidé, kteří měli nějaké peníze, stavěli domy. Stejně jako na ty nejchudší na ně ale karvinská konsolidace pokladů Zdeňka Bakaly dopadla tvrdě. Díky plánům na rozšíření těžby započal výkup domů, mezitím však došlo ke globálnímu propadu cen uhlí a plány na další těžbu byly odloženy. Čtvrť to však zasáhlo, některé domy zmizely, část jich zůstala prázdných a zmizely také opěrné body, jakým byla například místní hospoda s klubem. Je to ztráta pro paměť místa – zmizel důležitý opěrný bod, se kterým mělo spojené vzpomínky několik generací.
Došlo pravděpodobně k nevratnému narušení celé části obce a vyhlídky na nápravu nejsou zrovna dobré. Mizí přirozená sociální kontrola a narůstá kriminalita. Opuštěné domy, které se nestihly rozebrat, hlídá soukromá ochranka. Začíná to připomínat jakési město duchů. Budoucnost je přitom nejasná. Někteří místní lidé naštěstí založili sdružení Karviňáci proti těžbě a bojují za záchranu místa.
V podstatě se dá říct, že Zdeněk Bakala, respektive NWR a RPG byty, provedli úspěšnou konsolidaci všech svých možných assetů v Karviné, a to téměř tak, že se z nich pomalu vytrácí veškerý život. Nakonec zbudou zamknuté doly a čtvrti, ve kterých provádí kontroly ochranka, aby se tam náhodou třeba někdo potají nenastěhoval. Nakonec zbude jen celé místo oplotit, jak to předpovídá Politické rádio.
Autor vystudoval sociální antropologii na FSS MU, pochází z Karviné.