Makedonie na rozcestí

Makedonií zmítají největší občanské protesty v novodobé historii země.

Deset tisíc studentů vysokých škol vyšlo v prosinci 2014 do ulic Skopje na protest proti připravovaným vládním reformám omezujícím akademické svobody. Po zatím největších demonstracích v novodobé historii země vláda ustoupila a připravované změny neprošly. 10. května bylo osm studentů uvrženo do vazby bez jasně udaných důvodů. Hrozí jim trest odnětí svobody od tří měsíců do tří let.

Studenti byli zatčeni během dní, kdy se nejen ve Skopje, ale i v několika dalších makedonských městech protestovalo proti policejní brutalitě. Protesty začaly po zveřejnění nahrávky dokazující, že člen zvláštních policejních jednotek Igor Spasov zabil v roce 2011 jednadvacetiletého Martina Neskovského v centru hlavního města. Stalo se to v den, kdy současná vládní strana VMRO DPMNE oslavovala volební vítězství. Z nahrávek také vyplývá, že představitelé vlády, včetně ministryně vnitra Gordany Jankulovské, bránili vyšetření celé události a snažili se případ před veřejností utajit.

Falšování voleb, vraždy a cenzura

Nahrávka týkající se případu Martina Neskovského je jednou z mnoha materiálů zveřejněných opoziční stranou SDMS v posledních měsících. Dosud uveřejněné nahrávky, které jsou vládními orgány prezentovány jako „dílo tajných služeb“, odkrývají rozhovory nejvyšších státních představitelů o ovlivňování posledních parlamentních voleb a soudů, úplatcích, cenzuře médií nebo systému přidělování pracovních míst jen těm, kteří mají stranickou knížku vládní strany. Nahrávky dokazují, že současná vládní strana manipulovala s voličskými listy. Někteří voliči hlasovali více než jednou, a dokonce hlasovali i lidé, kteří byli prohlášeni za mrtvé. V minulých týdnech měla veřejnost také možnost slyšet rozhovory spojené se smrtí novináře časopisu Focus Nikoly Mladenova. Právě za články o tomto případu, poukazující nejasnosti ve vyšetřování, byla uvalena vazba na novináře Tomislava Kezarovského. Kezarovski byl propuštěn až po několika soudních přelíčeních, během nichž odmítal zveřejnit zdroj svých informací. Jeho případ také vedl k několika novinářským protestům upozorňujícím na cenzuru ze strany vlády.

I když není v současné době možné říct, kdo za střetem v Kumanově stojí, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nejde o etnický konflikt mezi Albánci a Makedonci.

Během protestů studenti provolávali, že „nechtějí žít v roce 1984“. Tento odkaz na Orwellův román asi nejvýstižněji popisuje situaci dnešní Makedonie, která se podle mnohých nachází v největší politické krizi od získání nezávislosti v roce 1991. Zatímco v devadesátých letech byla Makedonie prezentována jako země, která unikla válečnému konfliktu a je na cestě do EU a NATO, dnes je v dlouhodobé politické krizi, trpí extrémní nezaměstnaností a potýká se s masivní emigrací. Nevyřešený spor s Řeckem o název státu pak jen potvrzuje patovou situaci, v níž se Makedonie na mezinárodním poli nachází.

Poslední události ve městě Kumanovo naznačují, že celá situace eskaluje. Zatímco vládní média mluví o teroristickém útoku ozbrojené čtyřicetičlenné skupiny, která přišla do Makedonie z jedné ze sousedních zemí, stále více občanů interpretuje dění jako snahu vlády odvést pozornost od politické krize, nahrávek opozice a občanských protestů.

Podle posledních zpráv si dvoudenní konflikt v Kumanově vyžádal životy osmi policistů a čtrnácti členů ozbrojené skupiny. Civilní oběti na životech nebyly potvrzeny. V reakci na tyto události byly následující neděle a pondělí prohlášeny za dny státního smutku. Spousta otázek však zůstává nezodpovězena: Co bylo cílem ozbrojené skupiny? Odkud pocházela? Jak je možné, že policie neměla informace o jejích aktivitách?

Společně jsme silnější

I když není v současné době možné říct, kdo za střetem v Kumanově stojí, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nejde o etnický konflikt mezi Albánci a Makedonci, jak se jej snaží některá média prezentovat. Řada obyvatel multietnického Kumanova zdůrazňuje, že vztahy mezi Makedonci a Albánci jsou bezproblémové. Zdůrazňují, že Makedonie se poučila z konfliktu v roce 2001 a nikdo si nepřeje jeho opakování.

Jedním z kroků, které demonstrují soudržnost Makedonců a Albánců, je iniciativa, v níž rezignaci vlády v makedonštině a albánštině společně požadují příslušníci obou etnik. Soudržnost také demonstruje heslo „Së bashku jemi më të fortë / Заедно сме посилни“ (Společně jsme silnější) ozývající se při protestech, které byly událostmi v Kumanově přerušeny, ale měly by v následujících dnech pokračovat.

Zatím největší demonstrace je plánována na 17. května. Je těžké odhadnout, co pro Makedonii bude znamenat. Vláda v čele s premiérem Nikolou Gruevským plní média informacemi o útocích, které plánovala ozbrojená skupina v Kumanově, a volá po národní jednotě v době, kdy země údajně čelí útokům ohrožujícím stabilitu země a celého regionu. Představitel opoziční SDSM Zoran Zaev v reakci na události v Kumanově prohlásil, že protesty by neměly pokračovat, a zdůraznil potřebu uklidnění celé situace. Stejně se vyjádřili představitelé albánských stran. Na druhé straně není jasné, kdy opozice hodlá zveřejnit nahrávky, které by –– podobně jako materiály týkající se smrti Martina Neskovského – mohly spustit další kolo protivládních protestů.

Jedno je ale jisté: stále více občanů není spokojeno se současnou vládou. Žádají její rezignaci a nový start pro Makedonii, zemi, které se ocitla na rozcestí.

Autorka žije od roku 2008 střídavě v České republice a Makedonii, kde pracuje v nevládním sektoru.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image