Ovčáček je Džambulka „lepších lidí“

Odpůrci prezidenta Miloše Zemana se při honu na Ovčáčka navzdory okázale projevovanému dobrému vkusu a vzdělání podobají davu, který doštval Ivetu Bartošovou pod vlak.  

„Rusák je cigoš lepších lidí,“ poznamenal trefně publicista Michal Kašpárek. Zemanův tiskový mluvčí Jiří Ovčáček je zase jejich Džambulkou. Ovčáček není v postavení celebrity, jež by v moderní době masových demokracií a médií lidem suplovala uctívanou ikonu, tak jako tomu bylo v předmoderní době u mytologických postav, panovníků a svatých. Po kauze Peroutka se však stal profláklou figurou, se kterou tzv. seriózní média typu Lidových novin hrají podobnou hru, jakou si střihnul bulvární server Extra.cz s popovou zpěvačkou Ivetou Bartošovou.

Oběť za sociální stabilitu

Francouzský historik René Girard v knize Obětní beránek tvrdí, že perzekuční násilí rozvášněného davu vůči jedinci, propukající v době krizí, epidemií či hladomorů, bývá symptomem rozpadu dosavadního společenského a kulturního řádu a současně zrodu řádu nového. V některých případech však kolektivní agrese vůči oběti naopak pomáhá stávající hierarchický systém reprodukovat. Girard se svou tezi pokouší dokázat na základě srovnávacího rozboru mytologických textů různých kultur, včetně evangelií, a dochází k závěru, že lidská religiozita má kořeny právě v takovéto formě násilí vůči obětním beránkům, kteří se nakonec stávají posvátnými. Takové schéma můžeme najít v případech židovských proroků včetně Mojžíše, protižidovských pogromech nebo holocaustu. Aniž by Bartošová nebo Ovčáček byli osobami srovnatelného významu, můžeme vidět hru založenou na stejném mechanismu. Obě média, Lidovky i Extra, směřují pud smrti rozvášněného davu svých čtenářů k ostře sledovaným osobám. Bartošová se už stala obětí této hry a zaplatila za ni životem.

Extra.cz i Lidovky hrají hru, v níž média servírují náhradní oběti, k nimž čtenáři odvádějí svou nahromaděnou agresi.

„Bartošovou zabijeme,“ přiznal v červenci 2013 šéfredaktor Extra.cz Pavel Novotný v rozhovoru pro slovenský deník Sme. „Problém je, že informace o ní jsou tak velmi žádané, že to jinak nejde. Poptávka po ní je neskutečná, články si otevírají i lidé, kteří bulvár nečtou. Tady jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně zlé, ale tak to je,“ vyjádřil se Novotný o poptávce svých čtenářů, rekrutujících se vesměs z nižších vrstev, jimiž jakožto „protekční spratek“ a člen ODS ostentativně pohrdá. Bulvární média pro své čtenáře vytvořila z Bartošové nejen celebritu, která za ně žije jejich jinak prázdné životy, ale také oběť, k níž směřují svůj pud smrti rostoucí ze zničených životů. Extra.cz je čistý ideologický aparát v éře cynismu, servírující dnes a denně pracujícím masám evangelium, jež zní: „Není boha kromě celebrit, sexu, smrti a násilí.“ Nejcyničtější na tom všem je role Novotného. Na rozdíl od svých čtenářů si je vědom svého postavení a nejnižším pudům mas nadbíhá zcela racionálně. Oběť Ivety Bartošové tak pomohla udržet čtenáře bulváru (i jeho redaktory) v třídním systému tam, kde jsou.

Kultivovaný dav

Každodenní kampaň Lidovek v podobě seriálu o Ovčáčkově hledání Peroutkova textu či článek Jiřího Peňáse o šikanovaném šplhounovi skutečně velmi připomínají mediální šikanu. Budeme-li parafrázovat Novotného, poptávka po Ovčáčkovi je neskutečná, články si otevírají i lidé, kteří jinak Lidovky nečtou. Tady jdou hranice stranou a Lidovky na něm budou parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně zlé, ale tak to je. Mediální koncern Mafra, vydávající Lidovky, byl odkoupen Agrofertem a je potřeba ekonomicky bojovat o čtenáře. Za této situace pak nezbývá chovat se stejně jako tvrdý bulvár: reagovat čistě podle nabídky a poptávky vyjádřené kliky myší a útočit na nejnižší pudy čtenářů, kteří se od těch, co čtou bulvár, liší sociálním statusem, vzděláním a vkusem, a proto předmětem jejich agrese není popová hvězdička, ale mluvčí lidového prezidenta. Jinak jsou ale stejným rozvášněným davem jako ti, kterými tolik pohrdají a které v jejich očích reprezentují právě Zeman s Ovčáčkem.

Pronásledování bulvárem duševně nemocnou Bartošovou dohnalo až k sebevraždě a Novotný tak splnil čtenářům jejich „přání“. Jestliže je mediální kauza Ovčáčka založena na stejném schématu jako případ Bartošové, tedy na schématu oběti kulturně upadlému davu, může se samotná oběť lišit v metodách? Může být například Ovčáček dohnán k nervovému či psychickému zhroucení namísto skoku pod vlak? Ať tak či onak, rozdílná míra krutosti a surovosti není až tak podstatná. Zásadní význam mají právě oběti – v době společenské krize pomáhají uchovat hierarchii a upevnit ji v podobě oligarchie.

Ať už Extra, nebo Lidovky, ať už „nemyté masy“ z panelákových králíkáren sledující bulvár, anebo „kultivované“ čtenářské publikum, v obou případech jde o hru, ve které média servírují náhradní oběti, k nimž čtenáři odvádějí svou nahromaděnou agresi. Štamgasti českých hospod i kaváren se stávají agresivním manipulovaným stádem, jemuž se majitel Mafry Andrej Babiš může spolu se Zdeňkem Bakalou smát do očí. Novotný, či Peňás – oba jsou zaměstnanci ideologického aparátu, pracujícího ve službách miliardářů, liší se jen v tom, jakou nenávist – a pro jaké publikum – kanalizují, a podle toho si vybírají oběti.

Autor studuje historii na FF UK.

 

Čtěte dále