Politický komentátor Martin Hekrdla se ptá, jak je možné napsat dlouhý článek o aktuálních událostech v Makedonii a nezmínit jediným slovem Turkish Stream. Protože po několika letech na Balkáně se člověk prostě naučí nevěřit všemu, co slyší, a především ne každé konspirační teorii. Život je pak o poznání komplikovanější, nicméně nutí člověka myslet a neházet zodpovědnost na Rusko, USA a Nadaci Open Society Fund George Sorose.
Chtěla bych na začátek poznamenat, že v současné chvíli pobývám ve Skopje a v minulých dnech jsem se zúčastnila jak protivládní demonstrace, na jejímž konci předseda opoziční strany Zoran Zaev znovu volal po rezignaci vlády Nikoly Gruevského, vytvoření přechodné vlády, demokratizaci institucí a celého systému, tak na stranickém mítinku vládní strany VMRO–DPMNE, který se uskutečnil den poté. A že plně podporuji požadavky občanské společnosti. V tomto momentě je to demise kabinetu, propuštění všech zadržených po 5. květnu a jmenování přechodné vlády, která by podnikla nezbytné kroky k demokratizaci.
Makedonci nechtějí být figurkami na šachovnici
Teorie, že příčinou konfliktu v Makedonii je skutečnost, že Západ si nepřeje, aby ruský plyn šel přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko, nemůže obstát. Celý projekt Turkish Stream je jednoduše drahý, a jak poznamenal Nikola Kjurchiski, jediné, co ho drží při životě, je možnost politického zisku, neboť GAZPROM není skutečným podnikem, ale politickým nástrojem. Na druhou stranu Turkish Stream a s ním spojené poukazování na všemocnou sílu Západu představují ideální příležitost, jak odvést pozornost od toho, co se v současné době v Makedonii děje a co vede k polarizaci makedonské společnosti. Nepochybuji o tom, že v celé situaci hrají roli i mezinárodní zájmy. V šíření zmíněné teorie ale vidím jen tu nejjednodušší cestu, jak situaci v Makedonii vysvětlit bez snahy jít trochu hlouběji a poukázat na sílící napětí mezi příznivci opozice a vládnoucí strany.
Jediným východiskem je vytvoření přechodné vlády, která by provedla nevyhnutelné změny směřující k opětovnému rozdělení moci výkonné, zákonodárné a soudní, ke svobodě médií a k očištění státní správy od vlivu politických stran.
Hekrdla ve svém komentáři ironicky píše, že poučený lid se konečně sbratřil s albánskou populací a Zaev je hlavním mluvčím protivládního tažení ve jménu všech, Makedonců, Albánců, Srbů a všech etnických společenství Makedonie. Stejná slova o nutnosti jednoty mezi všemi skupinami žijícími v Makedonii byla slyšet i na vládním mítinku VMRO–DPMNE prostě proto, že občané dávají jasně najevo, že si další konflikt nepřejí a nechtějí být jen figurkami na šachovnici.
A protivládní demonstrace opoziční strany, ke které se připojily nejrůznější organizace a skupiny populace, byla toho zřejmým důkazem. Je však důležité poznamenat, že této protivládní demonstrace se nezúčastnili jen příznivci levice. Právě naopak, řada občanů dala jasně najevo před samotnou demonstrací, že Zaevovu stranu nepodporují a že jsou k opozici kritičtí. Demonstrace se zúčastnili, neboť je pro ně nejdůležitější, aby vláda Gruevského podala demisi, přijala zodpovědnost a aby byla vytvořena přechodná vláda, která by zemi připravila na volby. Snad nejjasněji toto stanovisko vyjádřilo studentské hnutí, které vystoupilo na demonstraci jako první. Studenti uvedli, že nepodporují žádnou z politických stran, že jsou a zůstanou kritičtí jak k vládě, tak k opozici a že se nedají jednoduše koupit za příslib nových tabletů v momentě, kdy několik členů studentského hnutí je po událostech 5. května stále ve vězení. Že si mladá generace přeje změnu, nejlépe dokazuje skutečnost, že studenti své stanovisko přednesli nejprve v makedonštině a pak i v albánštině.
Polarizace makedonské společnosti
K Hekrdlově informaci, že západní média patrně přeháněla počet protestujících, je nutné podotknout, že poměřováním počtu lidí, kteří přišli na protivládní demonstraci, a počtu těch, kteří se zúčastnili mítinku vládní strany, žijí teď všichni – především pak provládní média a sociální sítě. Podle několika propočtů na protivládní demonstrace přišlo nejméně padesát tisíc lidí. Tolik k číslu.
Po skončení protivládní demonstrace protestující vytvořili před sídlem vlády kemp a žádali její demisi. Po skončení mítinku vládní strany jeho účastníci také rozbili stanoviště, tentokrát před budovou parlamentu a demonstrovali „za silnou Makedonii“. Vytvoření obou táborů asi nejvíce vystihuje rozdělení makedonské společnosti na opozici spojovanou s SDSM a na příznivce VMRP–DPMNE, kteří podporují Gruevského vládu.
Nechci tu spekulovat nad možnými scénáři. Vedle protestů probíhají i jednání mezi představiteli vlády a opozice. Gruevského vláda teď hraje o vše a zůstává otázkou, jaké kroky se rozhodne podniknout. Je však třeba zdůraznit, že pokud současné události v Makedonii mají přinést skutečnou proměnu systému, je nutné ubránit se svodu polovičatých řešení (jímž by byly například předčasné volby). Jediným východiskem je vytvoření přechodné vlády, která by provedla nevyhnutelné změny směřující k opětovnému rozdělení moci výkonné, zákonodárné a soudní, ke svobodě médií a k očištění státní správy od vlivu politických stran. A jak mnozí poukazují, nebude to možné bez podpory mezinárodních institucí, které jsou čím dál hlasitěji kritizovány za to, že zavíraly nad režimem Gruevského oči výměnou za zdánlivou stabilitu Makedonie.
Jedním z hesel studentů bylo: „Život je možný i mimo politickou stranu.“ Pokud se toto heslo stane skutečností, bude to důkaz, že Makedonie prošla zásadní proměnou. Zda k tomu dojde, ukážou následující měsíce.
Autorka žije od roku 2008 střídavě v České republice a Makedonii, kde pracuje v nevládním sektoru.