Úspěch antiimigrantského vystoupení neonacistů Bratislavě minulou sobotu se Dělnická mládež pokusila zopakovat v Brně. Na páteční odpoledne svolala na Moravské náměstí akci nazvanou „BRAŇME SE! Proti imigračním kvótám, proti genocidě Evropy!“. Před kostelem sv. Tomáše se sešlo odhadem sedm set „zastánců evropské civilizace“, což je řádově méně než na bratislavské akci, kde se sešlo zhruba pět tisíc demonstrantů. Na druhou stranu je to přinejmenším třikrát více lidí, než brněnská Dělnická mládež dokázala přilákat na svůj obdobně zaměřený prvomájový pochod. Je patrné, že neustávající mediální masáž strašící uprchlickou tsunami valící se do české kotliny dokáže aktivizovat neonacistickou scénu víc než klasická agenda vandasovců.
Potlesk pro Vandase
Stejně jako na 1. máje uspořádala i nyní iniciativa Brno blokuje protidemonstraci, která tentokrát ale charakter blokády neměla. V parku na druhé straně Moravského náměstí vyrostlo stanové městečko symbolizující solidaritu s uprchlíky. V průběhu odpoledne zaznělo několik projevů, střídaných příspěvky vyvracejícími deset nejfrekventovanějších předsudků a nepravd, které se kolem tématu uprchlictví šíří. Akce, jíž se zúčastnilo asi pět set lidí, měla charakter happeningu. Po projevech následovaly koncerty a v parku se pohybovaly rodiny s dětmi, což ostře kontrastovalo s neonacistickou demonstrací, jejímiž účastníky byli v naprosté většině mladí muži. Kontrast byl o to ostřejší, že obě akce od sebe dělilo jen pár set metrů. Kolem osmnácté hodiny se část účastníků antifašistické demonstrace odebrala směrem ke kostelu sv. Tomáše. Cílem nebyla násilná konfrontace. Šlo o to, aby neonacisté slyšeli vyjádření nesouhlasu a neměli pocit, že jejich názor sdílí celá česká společnost, za jejíž obránce se deklarují.
Jaká bude skutečná forma protimigranského hnutí, rodícího se v posledních měsících v Česku, bude záležet na podobě akcí plánových na následující týdny.
Policie zpočátku soustředila svou aktivitu na antifašisty a snažila se je opakovanými požadavky o ústup „o pár kroků“ zatlačit zpátky k místu konání happeningu, což skončilo handrkováním o to, kde přesně leží hranice parku. Strašení policejním zákrokem ale skončilo u okázalého semknutí řad a výhružného vysunutí teleskopických obušků. Střety mezi odpůrci neonacistů a policisty byly ojedinělé a jako obvykle šly spíš na vrub potřeby policie manifestovat převahu. Kvůli malichernostem byli klasicky brutálním způsobem zadrženi dva antifašisté. V téhle souvislosti stojí za to říct, že policistům by možná už měl konečně někdo vysvětlit, že jejich standardní postupy při pacifikaci by měly zohledňovat tělesnou konstituci zadržovaných. Je skutečně rozdíl, když pod sebou tři těžkooděnci drtí někoho, kdo má šedesát, anebo naopak sto dvacet kilo.
Koridor vytvořený policií mezi neonacisty a jejich odpůrci byl po většinu času natolik široký, že ze skandovaných hesel se na druhou stranu nedoneslo takřka nic. Když potom policie obestavěla neonacisty hradbou z policejních vozidel, nebylo na ně už ani vidět. Samozvaní obránci Evropy se po ztrátě aspoň vizuálního kontaktu se „sluníčkovými kolaboranty“ odebrali vyslechnout si zdlouhavou rétorickou exhibici předsedy DSSS Tomáše Vandase. Ten neoplývá řečnickými schopnostmi ani charismatem politického lídra, nicméně tentokrát mohl být spokojen. I díky tomu, že policie obě demonstrace důsledně oddělila, odpůrcům imigrace nezbylo než vybít nahromaděnou energii potleskem a hlučným přitakáváním jeho proslovu. Kolem půl osmé byly obě demonstrace ukončeny. Podporovatelé práv uprchlíků se postupně rozcházeli. Obhájci „pevnosti Evropa“ měli v úmyslu pochodovat v šiku k Hlavnímu nádraží. To jim však policie neumožnila a po malých skupinkách je propouštěla z náměstí pryč.
Dovolená má přednost
Z pátečního Brna lze vyvodit několik provizorních závěrů. Především je možné, že antimigrantská rétorika dokáže mobilizovat českou neonacistickou scénu podobným způsobem, jako to v předcházejících letech dokázala rétorika anticiganistická. Přinejmenším ve spíše antifašistickém Brně se ale ukázalo, že vyloženě neonacistické akce se lidé, kteří nejsou sympatizanty extrémně pravicové politiky, účastnit – alespoň zatím – nechtějí. Ti, na jejichž obranu horliví strážci hranic Evropy povstávají, tedy ženy, děti a rodiny, se nacházely takřka výhradně na straně těch, kteří uprchlíkům vyjadřovali solidaritu. Jaká bude skutečná forma protimigranského hnutí, rodícího se v posledních měsících v Česku, bude záležet na podobě akcí plánových na následující týdny. Otázkou zůstává, zda toto hnutí v ulicích zůstane doménou neonacistických bojůvek, nebo se do nich jeho vůdcům povede nalákat střední třídu. Možná ale navzdory snaze o facebookovou mobilizaci dalších měst, dojde k prázdninovému útlumu, protože střední třída si přece jen chce užít léto v Chorvatsku, v Egyptě nebo v Turecku.
Autoři jsou spolupracovníci redakce.