Je-li těhotná žena nezaměstnaná, místo na zaopatření sebe a svého nenarozeného dítěte by měla v první řadě myslet na stát a jeho rozpočtovou odpovědnost. Jinak riskuje, že ji stát na pošle pár let do lochu, v lepším případě může skončit s podmínkou. Takový prvotní dojem asi získá každý, kdo si přečetl některou z bizarních zpráv o „matkách podvodnicích“, kterými se letos na jaře zaplnil internet. Řeč je o ženách, jež se údajně snažily stát obelstít podvodným získáváním dávek peněžité pomoci v mateřství či jiných sociálních výhod prostřednictvím uzavření pracovního poměru. V květnu média informovala o případu jisté Petry Svobodové, která dostala podmínečný trest za to, že ji jako těhotnou po návratu z Kanady krátce před porodem zaměstnala vlastní matka, čímž jí vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Světe div se, matka své vysokoškolsky vzdělané dceři měla tu drzost dát průměrný český plat, tedy dvacet pět tisíc korun měsíčně, což v sociálních pracovnicích z bůhvíjakého důvodu vyvolalo podezření. Pravda, na průměrný plat v Česku nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců, takže státním sociálním pracovnicím, které na podobný plat obvykle nemají nárok ani po dvaceti letech praxe, to nejspíš přišlo divné a případ nechaly prošetřit.
Těhotné ať nepracují
Červen přináší příběh jiné ženy, tentokrát z Chodova na Sokolovsku, jež údajně před nástupem do práce zaměstnavateli zamlčela své těhotenství a hned týden na to odešla na nemocenskou. Hrozilo jí až pět let odnětí svobody za údajně úmyslné zamlčení těhotenství, a tedy i účelové jednání, jak lze označit její snahu získat zaměstnání. No jasně, proč by měla nezaměstnaná těhotná žena chtít pracovat, když žít se dnes dá už i z prány a díky globálnímu oteplování pomalu není ani třeba bydlet ve vytápěném bytě? Kromě toho by člověk měl chtít být vedoucím prodejny především proto, aby na vlastní kůži zažil atmošku jak ze Ženy za pultem, a ne snad proto, že by od práce požadoval nějaké životní jistoty, jako jsou například plat nebo možnost onemocnět či porodit dítě, aniž by kvůli tomu hned musel skončit na ulici…
Proč nemohou mít všechny ženy, které porodí dítě, stejné podmínky?
Soudný čtenář si nejspíš při čtení podobných obvinění musí ťukat na čelo. I samotná policie nakonec pochopila, o jak absurdní obvinění se jedná. Ženu ale nadále trestně stíhá, prý z jiných důvodů souvisejících s jejím pracovním poměrem, nechce ale říct z jakých.
Těhotné hrozbou pro společnost
Kdo někdy v životě neudělal nějaký účelový krok, aby v zákonných mezích obešel úředního šimla, nechť první hodí kamenem. Šiml nás šikanuje dnes a denně a každý je na něj krátký. Média navíc odvádí excelentní práci svou snahou vykreslit obě těhotné ženy, respektive novopečené matky snažící se dostat k sociálním dávkám skrze zaměstnání, jako jakousi hrozbu pro stabilitu české společnosti. Jedeme dál ve stylu islám, uprchlíky ani těhotné ženy bez práce v České republice nechceme!
Z článku nevyplývá, v jak pokročilém stádiu těhotenství žena byla, ale soudě dle doby, kterou strávila na nemocenské, jakož i z toho, že zaměstnavatel nebyl s to těhotenství vizuálně rozpoznat, nejspíš se jednalo o ranou fázi. Tedy takovou, kdy žena obvykle o svém těhotenství ještě nevykládá ani svým blízkým, natož potenciálnímu zaměstnavateli. Proč by taková žena měla chtít zůstat dobrovolně nezaměstnaná ještě další téměř tři čtvrtě roku, jest mi neznámo. Možná díky sklonu k masochismu? V článku se dále píše, že žena údajně spadala do rizikové skupiny, a proto musela vědět, že bude muset z práce odejít. Těžko soudit, z jakého důvodu byla jako riziková označována. Do takové skupiny se obvykle řadí kupříkladu ženy s vysokou nadváhou nebo vysokým tlakem. Teoreticky vzato, čeští gynekologové jsou schopní za rizikovou těhotnou označit téměř jakoukoliv ženu – z té se pak dá přes zdravotní pojišťovnu vyždímat slušná vata, protože je potřeba ji neustále posílat na nějaká vyšetření, předepisovat různé léky atd. V přístupu k těhotenství jako k nemoci je české zdravotnictví světovou jedničkou. Opět – mají snad všechny ženy, kterým gynekolog do těhotenské průkazky napsal pár klikyháků, zůstat dlouhé měsíce nezaměstnané? Někdy se těhotenství navíc opravdu může zkomplikovat ze dne na den, občas i u zcela zdravých žen. Kromě toho měl zaměstnavatel právo ženu poslat na lékařskou prohlídku, ale zřejmě to buď neudělal, nebo žena prohlídkou prošla. Jak jest známo, dělat vedoucí prodejny se dá i s panděrem.
Proč si tedy sociální pracovnice na tyto případy údajného podvodného čerpání peněžité pomoci v mateřství vlastně stěžovaly? A proč tyto stížnosti přichází až ex post, v době, kdy už byly značné částky peněz vyčerpány?
Stejné podmínky pro všechny
Co je vlastně na úmyslu najít cestu k pobírání peněžité pomoci v mateřství či nemoci špatného? Ne nadarmo se říká, že známkou vyspělé společnosti je to, jak se dokáže postarat nejen o své staré a nemocné, ale také o rodičky budoucích generací. Žena si dá tu práci, že svým vlastním tělem vyprodukuje nového člověka, a stát ji pak za to, že se svým dítětem nechtěla živořit, pošle do vězení? Pravda, ve vězení by alespoň měla pravidelnou stravu, což se o všech matkách, které berou rodičovský příspěvek 3 800 Kč měsíčně, rozhodně říct nedá… Hlubší hodnotový rozměr obou kauz ovšem média neřeší. Kriticky se málokdo pozastavuje ani nad tím, jak je vlastně český sociální systém nastavený a jak různým lidem, respektive matkám, měří různým metrem. Kupříkladu matka-studentka, která dosud nepracovala, by nejspíš bez pomoci rodiny neuživila sebe ani dítě. Žena, která pár měsíců pracovala v klasickém pracovním poměru, je například v mnohem výhodnější pozici než jiná, která sice pracovala několik let, ale bohužel jen na IČO a v různých prekérních pozicích.
Proč nemohou mít všechny ženy, které porodí dítě, stejné podmínky? A proč má stát tendenci trestat ty, které hledají skulinky, jak se k lepším podmínkám zákonnou cestou dostat? Ve státu, který si permanentně stěžuje na nízkou porodnost a stárnoucí populaci, je podobné počínání slušně řečeno naprosto postavené na hlavu.
Autorka je sociální geografka.