V posledních několika letech v Británii vrcholí boj tamější vlády s nejnižší sociální třídou, do níž se postupně propadá i velká část třídy střední. Ve jménu snižování státního deficitu přistoupila vláda vedená konzervativci k politice rázných škrtů, které se mimo jiné týkají i sociální oblasti, kde se obvykle důsledky projeví nejdrastičtěji. David Cameron ve spolupráci s ministrem financí Georgem Osbornem navíc připravuje další škrty ve výši dvanácti miliard liber v oblasti sociální péče, které by měly podle Cameronových slov přivést celý systém do „optimální rovnováhy“.
Jak zachránit výdobytky poválečné éry?
Někdejší labouristický premiér Gordon Brown je v očích konzervativců zodpovědný za to, že v době své vlády přiměl britské rodiny, aby se staly závislými na státní pomoci. Nyní je podle Camerona třeba rozpoznat příčiny zbrzděné sociální mobility společně s příčinami nedostatku ekonomických příležitostí, soustředit se na vybudování vzdělávacího systému, který by dával mladým lidem větší šanci v budoucím životě, a rozjet systém sociální péče motivující lidi k práci.
Zatímco škrtli dva miliony liber určených k řešení problému bezdomovectví, dává město stejnou částku na velký kulturní festival.
Reakce Britů na rozsáhlé škrty na sebe dlouho nenechala čekat a následovala řada demonstrací. Ty poslední, které se minulý měsíc konaly v Londýně, Glasgow a Liverpoolu, přilákaly až dvě stě padesát tisíc lidí. Své „ne“ škrtům vyjádřili Zelení, labouristé, ale i celebrity jako Russel Brand nebo zpěvačka Charlotte Church. Podle protestní skupiny People’s Assembly Against Austerity, jež demonstraci organizovala, musí Britové bránit největší výdobytky poválečné éry, a to zejména zdravotnický systém National Health Service a systém sociální péče.
Zatímco se ve velkém škrtají peníze určené na pomoc lidem bez domova nebo lidem s psychickými potížemi, vláda vynakládá astronomické peníze na developerské projekty zaměřené primárně na bohaté zahraniční investory. Přitom situace bezdomovců se v Británii v posledních několika letech výrazně zhoršila. Počet bezdomovců se několikanásobně zvýšil. A ve většině případů se jedná o mladé lidi mezi šestnácti až šestadvaceti lety.
Oficiální čísla však pokrývají pouze ty bezdomovce, kteří splňují kritéria pro to, aby byli jako bezdomovci evidováni. Minulý rok šokoval veřejnost průzkum společnosti ComRes, který odhalil, že až pětina mladých lidí v Británii pod dvacet pět let byla nucena strávit aspoň jednu noc na ulici. Ubytovny, spravované místními dobročinnými spolky, jsou přeplněné a pro mnohé zájemce zkrátka nemají místo. Británie je přitom plná prázdných domů, které jsou však součástí developerských projektů. Vláda navíc oznámila plán škrtů v oblasti podpory na bydlení mladým lidem mezi osmnácti a jednadvaceti lety (což jistě nejde dohromady s předvolebními sliby o poskytnutí cenově dostupného bydlení pro mladé). Konzervativci si zřejmě myslí, že odepřením práva na bydlení budou motivovat mladé lidi, aby si aktivně hledali práci. Jak uvádí The Guardian, příspěvek na bydlení využívají lidé především k překonání neúměry mezi jejich měsíčními příjmy a stále rostoucí cenou nájmů za bydlení.
Superbohatí proti nám
Jacques Peretti ve svém dvoudílném dokumentu Superbohatí a my jasně ukazuje, že od roku 2003 začíná proces, který změnil britskou společnost ze země vlastníků bytů a domů, na zemi nájemníků. Ceny bytů vystřelily tak vysoko, že si je může koupit pouze úzká skupinka bohatých lidí. Peter Reese, bývalý vedoucí pro územní plánování města Londýn, v Perettiho dokumentu navíc uvádí, že lidé, kteří si tyto přemrštěně drahé byty kupují, jsou z velké části zahraniční investoři. Ti v daných bytech ani nebydlí a nákup bytu vnímají především jako dobrou a bezpečnou investici.
Aby bylo zcela jasné, kdo je vítán a koho je třeba vystrnadit, rozbujela zejména v Londýně móda „anti-homeless spikes“, které dobře známe i z některých míst v Praze. Do prostorů, které jsou natolik „komfortní“, že je bezdomovci až příliš často využívají k přespání, jsou instalovány bodáky. Tento trend nabývá už tak absurdních rozměrů, že dává vzniknout novému architektonicko-urbanistickému žánru s pracovním názvem „nepřátelská architektura“. Lavičky, zábradlí nebo stoly jsou navrhovány tak, aby je nebylo možné zneužít ke slideování na skateboardu, pohodlnému posezení nebo přespávání.
Kemp bezdomovců
Jaké jsou reálné dopady vládních škrtů v sociální oblasti a bytové krize si ukážeme na příkladu britské metropole Manchester. Ten je městem s největším počtem bezdomovců v celé Evropě. Oficiální statistiky ukazují, že během minulého roku vzrostl počet bezdomovců v Manchesteru o 50 procent, ale číslo bude nejspíš ještě daleko větší. Městská radnice přitom škrtla ze svého rozpočtu až 50 milionů liber místním organizacím starajících se o problémy mladistvých, bezdomovců a obětí genderového násilí. Aktivisti, umělci a především samotní bezdomovci se rozhodli, že situaci nenechají jen tak a dali se do protestů proti škrtům a nezájmu místní radnice o osudy lidí bez domova.
Na Albert Square rozbili improvizovaný kemp, v němž bezdomovci a aktivisti hodlali zůstat tak dlouho, dokud se jejich problémům nezačne někdo věnovat. Jde o protest zdola, který chce jednak zatlačit na městskou radnici, ale také zvýšit povědomí o rozsahu aktuální situace kolem lidí bez domova mezi samotnými občany Manchesteru. Jejich kemp byl vzápětí rozehnán policií a musel se dvakrát stěhovat. Zeptali jsme se jedné z dobrovolnic, umělkyně a aktivistky Jen Wu, jak se situace v kempu vyvíjí a jaké jsou vyhlídky na domluvu s městskou radnicí.
Rozhovor s Jen Wu
Jen Wu v kempu pro bezdomovce žije poslední dva měsíce. Ve své tvorbě se zaměřuje na práci s grassroots iniciativami, dlouhodobě se angažuje v projektu The Salford Wall.
Jak jste se dostala ke kempu pro bezdomovce?
Celé protestní hnutí okolo kempu začalo shromážděním, které mělo za účel zvýšit povědomí spoluobčanů o závažnosti problému bezdomovectví v Manchesteru. Iniciativa vzešla ze strany bezdomovců a aktivistů. První protestní kemp vyrostl před budovou radnice na Albert Square. Městská rada se rozhodla vynaložit značnou část peněz na vystěhování kempu policií, namísto toho, aby se snažila domluvit se s protestujícími a společnými silami přijít na řešení celého problému. Když jsem se do protestu zapojila, kemp se přesunul před budovu ústřední knihovny na St. Peter’s Square, což je historicky velmi významné místo. Právě zde v roce 1819 protestovali pracující za svá pracovní práva a vládní jednotky proti nim brutálně zasáhly. Zemřely desítky protestujících a stovky byly zraněny. I tento kemp byl následně vystěhován policií za doprovodu soukromé bezpečnostní agentury G4S. Když jsem se poprvé dostala do kempu, začala jsem se od tamějších lidí dozvídat o jejich situaci. Zrovna v tu dobu začalo soudní přelíčení, které se zabývalo zákazem vstupu bezdomovců z protestních kempů do městského centra po dobu dvou let. Tehdy jsem si uvědomila, že v právním nastavení založeném na vlastnickém právu neexistuje žádná ochrana veřejného zájmu a už vůbec ne osob, které žádný majetek nevlastní. V současném právním systému pro ně neexistuje žádné zastání. V kempu jsem začala pobývat velmi často od té doby, co se přesunul na náměstí St, Ann’s Square, kde stojí dodnes.
Která politická strana v městské radě dominuje?
Je to labouristická rada, která spadá pod vládní aparát, ovládaný konzervativci. Země jako celek zažívá období obrovských škrtů v oblasti sociálních služeb. Ve stejné době, kdy se škrtají peníze pro pomoc lidem s psychickými problémy a ostatním podpůrným programům, město staví skrze developerské projekty umělecké centrum za 78 milionů liber. Zatímco škrtli dva miliony liber určených k řešení problému bezdomovectví, dává město stejnou částku na velký kulturní festival. Vláda říká, že nemá dost peněz, aby finančně podpořila pracující třídu, která se postupně stává nejnižší sociální třídou, a abych byla upřímná také třídou kriminální, ale na obří posh akce má evidentně peněz dost. Hovoříme zde o velmi závažné korupci. To je jeden z důvodů proč chtějí, aby náš kemp zmizel.
Nabízejí vůbec nějaké řešení?
To, co začalo jako Homeless Rights of Justice, se nyní rozdělilo na dva separátní kempy. Homeless Rights of Justice je v podstatě skupina aktivistů, která celou dobu vyjednává s městskou radou. Nabídli dočasné řešení, které spočívalo v tom, že lidi z kempu dostanou místo v ubytovnách. To je ovšem zcela nedostačující. Pokud tyto lidi dáte do ubytoven, tak budou okamžitě zase zpátky na ulici. Bohužel žádný smysluplný návrh ze strany městské rady nepadl. Chtějí prostě, aby bezdomovci zmizeli z dohledu ostatních spoluobčanů, aby celý problém prostě zmizel a nikdo si neuvědomil, co se tady děje. Městská rada v podstatě zabíjí část svých obyvatel.
Jedním z cílů Homeless Rights of Justice je zvýšení povědomí lidí o závažnosti problému bezdomovectví. Jste v tomto ohledu úspěšní? Jak na vaši iniciativu lidi reagují?
Myslím, že v tomto ohledu je akce dost úspěšná. Široká veřejnost je k oběma kempům velmi štědrá. Lidé přispívají jídlem, oblečením, různými příspěvky… Vnímají, co se děje. Bylo nutné vypustit toto sdělení do veřejného prostoru. Povědomí o celé problematice bylo i předtím celkem ucházející, avšak velmi zkreslené hlavními médii, která kontroluje městská rada. Ta se snaží naservírovat veřejnosti zejména svoji verzi celého problému.
Podpořila vás veřejně nějaká politická strana?
Nedávno náš kemp navštívila Natalie Bennett, která je národní předsedkyní Strany Zelených. Určitou podporu nám vyjádřila část lidí z Labour Party, kteří jsou součástí městské rady. Podpořily nás i některé odborové organizace.
Jaké renomé vlastně mají britští Zelení?
Když se mě někdo zeptá, koho bych volila, nejprve odpovím, že volit nemůžu, protože jsem Američanka, ale kdybych volit mohla, pak bych nejspíš dala hlas Zeleným. Stoprocentně jim ovšem nedůvěřuju. Někdo z kempu mi dokonce říkal, že volil UKIP, což je rasistická strana, která se ale zastává deklasovaných a frustrovaných. Zdá se mi, že je velmi jednoduché nálepkovat UKIP coby rasistickou stranu, obzvláště z pohledu dobře zajištěných lidí střední třídy. Když se ale podíváte na celou věc očima lidí z ulice, vidíte lidi, kteří přicházejí z různých koutů světa – nejvíce z východní Evropy. Neumí ani pořádně anglicky, a přesto se jim v Anglii daří docela dobře, zatímco oni jsou ve své vlastní zemi a umírají venku na ulici.
Všiml jsem si, že i některé organizace nebo spolky, které pomáhají bezdomovcům, vaši iniciativu kritizují. Například Peter Green z dobročinného spolku Barnabus tvrdil, že někteří lidé uvnitř vašeho kempu nejsou skutečnými bezdomovci a již dříve pomoc městské rady odmítli. Podle jeho názoru se postoj městské rady k řešení problému bezdomovectví výrazně zlepšil. Co si o tom myslíte?
Zaznamenala jsem, že tato debata vyprodukovala pojem „přijatelné bezdomovectví“. Jsou věci, které se dají řešit okamžitě jako například v případě všech těch dětí, které se dostávají na ulici. Jsou tady ovšem i lidé dlouhodobě bez domova. Některým lidem z kempu bylo nabídnuto místo v ubytovnách, což odmítli, protože by to znamenalo opustit kemp a jeho cíl, který spočívá v dosažení dlouhodobých změn. Je nutné si uvědomit, že všechny tyto organizace a spolky, které pomáhají bezdomovcům, s městskou radou spolupracují. Ano, tyto spolky pomáhají lidem bez domova, ale zároveň dostávají od městské rady obrovské peníze. Kolik se jich dostane k lidem na ulici? Je v jejich zájmu tvrdit, že náš kemp je nezákonný.
Co se teď v kempu děje?
Mluvila jsem s lidmi v kempu o situaci na ubytovnách a chci zvýšit povědomí veřejnosti o tom, co jsou ve skutečnosti zač. Existují ubytovny, které spravuje městská rada a pak jsou ubytovny soukromé. Jak jsem se dozvěděla od lidí v kempu, nejhorší ve městě jsou ubytovny vlastněné městskou radou. Říká se jim slumy. Jsou to v podstatě brlohy drogově závislých. Lidi, kteří do nich vstoupí, aniž by předtím měli jakékoliv problémy s drogami, z nich odcházejí jako drogově závislí.
Existují v jiných městech v Británii iniciativy podobné té vaší?
Nedávno squatteři obsadili bývalou budovu Bank of England v Liverpoolu. Pojmenovali to „Love Occupation“. Policie byla v jejich případě velmi agresivní a poslali na ně těžkooděnce. Reakce policie na náš kemp byla hodně zvláštní. Často odvolávali policisty z ulic, kde normálně hlídkují celý večer a vystavovali náš kemp svévolné agresi opilých kolemjdoucích. Náš kemp se stal předmětem mnoha nebezpečných útoků a policie nikdy nebyla poblíž, aby jakkoliv zasáhla, což je velmi podezřelé.
Myslíte si, že se vás snaží Městská rada vystrašit?
Také se snaží vyprovokovat konflikt. Lidé v našem kempu bohužel vyrůstali v prostředí, kde k násilí docházelo velmi často, takže stačí velmi málo ke spuštění nějakého vážného konfliktu. Teď už jsme si toho vědomi, takže se snažíme konflikty odvracet.
Snaží se vás vyprovokovat k násilí, aby měli v rukou další argument k uzavření kempu?
Ano, nasadili na náš kemp velmi silný policejní dohled, který městskou radu stojí ohromné peníze, namísto toho, aby tyto prostředky použily k řešení situace lidí bez domova.