Štětinova propaganda proti propagandě

Jaromír Štětina ze své cesty na východ Ukrajiny uveřejnil mimo jiné i fotku s neonacistickým vůdcem praporu Azov. Česká média to přešla.

„Nemám nic proti ruským nacionalistům ani proti velkému Rusku,“ citoval britský novinář Shaun Walker ve svém článku z východu Ukrajiny pro deník Guardian loni v září člena Azovského praporu Dimitrije. „Putin ale není Rus, Putin je Žid.“

Svastiku nechte doma

Mezi přibližně tisícovkou bojovníků praporu Azov vyčnívá postava jejich vůdce Andrije Bileckého. Boje na východě Ukrajiny vynesly Bileckému – ještě nedávno vůdci neonacistické skupiny Patriot Ukrajiny napojené na Sociálně-národní shromáždění – pozici poslance a očividně také věhlas, který přilákal dokonce i europoslance s pozváním uspořádat tiskovou konferenci v útrobách Evropské parlamentu v Bruselu. Tímto europoslancem je Jaromír Štětina. Ten si ze své aktuální cesty na východ Ukrajiny odvezl cenný úlovek v podobě fotografie s vůdcem praporu Azov, kterým se neopomněl pochlubit ani na své facebookové stránce.

Štětina vsadil na to, že mu jeho návštěva u ukrajinských neonacistů mezi českými novináři bez problému projde. A tato sázka mu vyšla.

Pokud ruská propaganda nepronikla už i do britských, amerických nebo německých médií, musíme brát jako fakt, že mnozí členové praporu Azov opravdu vyznávají neonacistickou ideologii. Mezi nimi také jejich velitel Bileckyj. Britský deník Guardian například informoval o jeho angažmá na pozici vůdce otevřeně rasistické organizace Patrioti Ukrajiny, která se stala pachatelem mnohých zločinů z nenávisti vůči menšinám na Ukrajině. Štětina ovšem na výtky o extremistické ideologii příslušníků Azovského praporu reagoval slovy „na praporu Azov jsem neshledal nic fašistického“.

To je v přímém rozporu s tím, jak o Bileckém informuje BBC i různé další prameny. Podle jejích informací mezi cíle zastřešující organizace Sociálně-národní shromáždění patří příprava Ukrajiny na další expanzi nebo také tvrdé trestání sexuální perverze a jakéhokoli mezirasového kontaktu (protože ten údajně vede k vymírání bílé rasy). Obě organizace – Sociálně-národní shromáždění i Patriot Ukrajiny – se staly základem dnešního Azovského praporu, jehož je Bileckyj velitelem. A právě tuto skupinu bojovníků s Bileckým v čele český europoslanec Štětina pozval na tiskovou konferenci do Bruselu, kde by se podle něj měli představit všem členům Evropského parlamentu. Znak s obrácenou svastikou nechť pánové ráčí nechat doma a případná tetování s nacistickými symboly prosíme schovat pod dlouhé rukávy košil.

Nacionalista v dobrém smyslu slova

Štětina svůj výlet na Ukrajinu zdůvodňuje údajným bojem proti ruské propagandě. Jak ale napsal Karel Dolejší pro Britské listy, jestli něčeho Štětina svými kroky docílil, pak naopak právě toho, že ruskou propagandu mocně podpořil. Tento fakt ale není na jeho výletu to nejvíce alarmující. Zarážející je především samozřejmost, se kterou Štětina prostřednictvím tiskové zprávy na stránkách Evropského parlamentu informoval veřejnost o svých krocích. A neméně překvapivá je samozřejmost, se kterou na tuto informaci zareagovala česká média. Štětina vsadil na to, že mu jeho návštěva u ukrajinských neonacistů mezi českými novináři bez problému projde. A tato sázka mu vyšla. Přestože se aktuálně nacházíme na vrcholu okurkové sezony, média hlavního proudu jeho cestu naprosto ignorovala. Jedinou výjimkou se stala další účastnice Štětinova zájezdu novinářka Petra Procházková.

Ta ovšem dokázala ve zprávě pro Lidové noviny do jednoho odstavce vměstnat větu „s fašismem mají tihle vojáci společného asi jako pražská kavárna s komunismem“ spolu s větou „Azov a možná i jiné prapory mají určitě spoustu problémů, a to i se symbolikou, projevy fašismu apod.“ Buď tedy zahraniční reportéři píšící pro Foreign Policy, Vice News, Reuters, BBC, Guardian, Daily Telegraph, Frankfurter Algemeine Zeitung a další média, na rozdíl od Petry Procházkové a Jaromíra Štětiny podlehli ruské propagandě a o praporu Azov šíří lži, anebo se novinářka Lidových novin spolu s českým europoslancem pustili do propagandy vlastní.

K rozřešení dilematu by mohlo přispět nedávné rozhodnutí amerického Kongresu, který lze z náchylnosti k „ruské propagandě“ podezřívat jen stěží. Americká armáda jeho prostřednictvím dostala zákaz poskytovat pomoc ukrajinskému neonacistickému praporu Azov, vedenému právě tím Bileckým, který je podle Procházkové „vzdělaným a politicky kultivovaným mladým ukrajinským nacionalistou v tom pravém a dobrém smyslu slova“.

Selhala i média

Že v řadách ukrajinské armády bojují také neonacisté, a to především v praporu Azov, lze již dnes popírat jen opravdu velmi těžko. Obzvlášť když má tento prapor i ve svém znaku převrácený znak německých jednotek SS. Přiznání si tohoto faktu na druhou stranu v žádném případě nedává za pravdu ruské propagandě, podle které jsou na Ukrajině pravicoví extremisté všude.

Zlo ale nepřestává být zlem, bojuje-li proti jinému zlu. Neonacistická ideologie není o nic méně odporná, postaví-li se ti, kteří ji vyznávají, nepřijatelnému ruskému jednání. Nemělo by být tak těžké na jednu stranu označit ruské jednání na Ukrajině za nepřijatelné a zároveň odsoudit i Štětinovu výpravu a pozvánku do Evropského parlamentu, kterou ukrajinským neonacistům doručil. Česká média, která by měla Štětinovo selhání podrobit kritice, se však místo toho rozhodla, že o věci nebude informovat.

Každý si jistě vzpomíná, jak česká média vymetla s Janen Kavanem a Vladimírem Laštůvkou, když spolu s dalšími evropskými politiky vyrazili jednat s palestinskými radikály. Ostatně ještě dnes, více než o pět let později, blízkovýchodní zpravodaj České televize Jakub Szántó píše na sociální sítě, že bývalý předseda Valného shromáždění OSN nemá kvůli tehdejšímu jednání místo v diskuzích o Izraeli a Palestině.

Jak to, že tedy Štětinovi jeho výprava za radikály na Ukrajině v českých médiích prošla bez jakýchkoli problémů? Jisté je, že západní média, která tak jako ta česká ruské jednání kritizují, by cestu svého europoslance za neonacisty z praporu Azov bez negativní odezvy nenechala. Absence jakékoli reakce ze strany českých médii na Štětinovo jednání tak zase jednou připomněla mezeru, která mezi západními médii a těmi našimi zeje.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies