Tomio Okamura je boží. Samozvaný vůdce českých xenofobů, král nejdebilnějšího hnědého populismu a moravsko-japonsko-korejský bojovník proti migraci posunul hranice v oblasti politického selftrollingu zase o kus dál. Tentokrát se jeho konání dostalo do rozporu s jeho řečmi v oblasti placení dluhů. Okamura sice plamenně volá po jejich důsledném hrazení, větší ochraně věřitelů a dokonce i zavedení institutu nucených prací pro dlužníky, když ale dojde na splácení z jeho strany, je několik měsíců ticho po pěšině.
Facepalm
Transparency International včera uveřejnila zprávu, ve které se vrací k letos vyřešenému sporu s Okamurou. V roce 2013 žádal Okamura po Městském soudu, aby zařídil zrušení pražské pobočky této mezinárodní protikorupční organizace. Důvodem žádosti bylo, že si Transparency International dovolila kritizovat jeho netransparentní vedení prezidentské kampaně. Ze všech hodnocených kandidátů se Okamura umístil na posledním místě, se smutnými dvaceti osmi procenty. Okamura zareagoval nejlíp, jak mohl – prostě mezinárodní organizaci zažaloval. Argumentoval tím, že sama Transparency International určitě taky nemá transparentní účetnictví, její orgány nejsou řádně obsazeny a celkově je prostě zbytečná, protože neposkytuje služby veřejnosti.
Korejsko-japonský Čech, který zdvihá protiimigrační kartu, zastánce protikorupční politiky, jehož vlastní strana vyloučí kvůli nejasnostem v hospodaření, a obhájce nucených prací pro dlužníky, který sám dluhy neplatí. V tomto ohledu je Okamura pravým mužem z lidu. Jedním z nás.
Soud nejenže konstatoval, že Okamurovy námitky jsou naprosto nerelevantní, ale i to, že někdejší předseda Úsvitu (ze kterého byl vyloučen mimo jiné kvůli nejasnostem v hospodaření), nemá žádné oprávnění k podání takové žádosti. Podnět k rozpuštění organizace totiž může podat pouze její ředitel, člen správní rady nebo příslušný státní orgán – a ani jedno z toho samozřejmě Tomio Okamura není. U soudu samotného Okamura nebyl, ale jeho advokát po zdrcujícím rozsudku žádal soudkyni o čas a nevyloučil ani to, že by jeho klient mohl žalobu vzít zase zpět. Něco takového bylo opět zamítnuto s odkazem na absenci legitimace a po necelých dvou letech od podání žaloby tak mohla být věc jednoduše uzavřena. Ale není.
Double facepalm
Ani několik měsíců od ukončení sporu totiž Tomio Okamura neuhradil náklady spojené s žalobou. Ty musí hradit ta strana, která ve sporu prohraje. Advokát Transparency International Václav Láska uvedl: „Zákonná lhůta pro zaplacení nákladů spojených s řízením je tři dny. Pan Okamura na opakované výzvy po vypršení lhůty nereagoval, z čehož jsme usoudili, že dobrovolně platit nechce.“ Celá kauza byla proto postoupena exekutorské firmě, a to ne ihned po vypršení lhůty, ale dlouho po něm. Okamurovi byly obstaveny účty s upozorněním, že pokud o exekuci navýšenou částku 19 602 korun dobrovolně zaplatí, věc bude vyřešena. Podle všeho tak Okamura učinil.
Na svém facebookovém profilu se nicméně rozhořčuje, že na něj žádná exekuce vedena není a celou odpovědnost za čtyřměsíční prodlení platby hází na své právníky. Není se čemu divit, během trvání procesu už prokázal dostatečnou dávku informovanosti. Navíc je momentálně na svém vrcholu sezóna každotýdenních protiimigračních akcí, které si někteří Češi zvolili jako pravidelnou prázdninovou cestu z nudy a Okamura jakožto jejich rytíř a král má plné ruce práce s objížděním kdejaké blbosti. Když jeden den řeční společně s židobijcem Adamem B. Bartošem o vlastizrádcích před davem neonacistů a druhý den zase bojuje proti islámu psími exkrementy po boku rozhořčených obyvatel Teplic, nemá čas zabývat se povinnostmi spojenými s něčím, co sám kdysi inicioval.
Tragikomičnost Okamurovy obliby na politické scéně je bohužel odpovědí na paradoxy související s podstatou české nenávisti a xenofobie. V zemi, kde slogan „Cikáni do práce“ skandují i ti Češi, kteří jindy s Romy stojí v jedné frontě na pracáku, ve státě, kde de facto nežijí a žít pravděpodobně ani nebudou skoro žádní muslimové, a přesto se už teď osnují plány na stavbu koncentráku, se populistou nemůže stát nikdo jiný než Tomio Okamura. Korejsko-japonský Čech, který zdvihá protiimigrační kartu, zastánce protikorupční politiky, jehož vlastní strana vyloučí kvůli nejasnostem v hospodaření, a obhájce nucených prací pro dlužníky, který sám dluhy neplatí. V tomto ohledu je Okamura pravým mužem z lidu. Jedním z nás.
Autorka je redaktorka A2larmu.