Květen letošního roku jsem strávila na uměleckém rezidenčním pobytu v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Během mé stáže probíhalo mistrovství světa v hokeji. V období sportovních klání, kdy vyleze beztrestně s pokřikem „Kdo neskáče, není Čech“ kdejaký malý český nágl, mám neodolatelnou chuť emigrovat. Nyní byly tyto mé pocity ještě znásobeny reklamními kampaněmi dvou velkých obchodních řetězců. Supermarket Kaufland uvedl, patrně v reakci na mistrovství a pro podporu „dobrých, českých“ potravin, novou PR strategii „S láskou k Česku“. Přibližně ve stejnou dobu začal veřejný prostor zamořovat Penny Market svým claimem „Nakupujte hezky Česky“.
Dva světy
„Jedině my, děti konečného vyvlastnění, vyhnanci poslední hodiny, my, kteří přicházíme na svět v betonových krychlích, sbíráme ovoce v supermarketech a ozvěnu světa chytáme v televizi, jedině my máme životní prostředí. Jedině my jsme svědky své vlastní záhuby, jako by se jednalo o pouhou změnu atmosféry. Jedině my se pohoršujeme nad posledním postupem té pohromy a trpělivě sepisujeme její encyklopedii.“
(Neviditelný výbor: Vzpoura přichází)
V současné době žiji v domácnosti s dvěma malými dětmi. Nelze si nevšimnout, že stejně jako škola nebo les i nakupování je médiem, místem, které ovlivňuje jejich názor na svět. Jako všechny děti, i ony naprosto přirozeně chtějí, aby se všechna zvířata měla dobře a byla v bezpečí. Asi díky větě „Ale mě nemusíš dávat skutečný maso, stačí mi to kupovaný“ jsem si všimla naprosté amorálnosti, s jakou je konzumace masa v současné společnosti zisku a výdělku prezentována. Na zrůdnost toho, jak reklama zaměňuje obsah výrobku se simulakrem na jeho obalu, si nezvyknu nikdy.
Vracím umění na dráhu výpovědi o světě, v němž jsou prasata označená čísly jako vězni v Osvětimi, v němž existují jatka, kde se válí na zemi v tratolišti krve uříznutá kravská hlava, v němž stojí množírny psů jako důkaz našeho odcizeného vnímání zvířat coby zaměnitelných výrobků.
Když uvidím obchod s názvem „Kuřecí ráj“, který ve skutečnosti představuje zlý sen všech kuřat o sedmém kruhu pekelném, asi vždycky budu cítit čirý hněv. Zvrácenost je jediné přesné slovo, kterým se dá popsat koexistence dvou světů v chorobně nasvíceném světle supermarketů za doprovodu otupující výtahové hudby. Na jedné straně malé roztomilé figurky, z nichž si mohou děti postavit „farmu“, kde se mají zvířátka dobře. Na straně druhé intaktně zabalené balíčky svalů mrtvých zvířat, úhledné, jen aby nebylo poznat, že ti, z jejichž těl pocházejí, zažili ve jménu co nejmenších nákladů holokaust. K tomu není, co dodat, vše je potřeba zbourat.
Skutečná farma zvířat
„Máme své černé fondy… Nejde nám o to je obhajovat, ani se v těchto provizorních útulcích usadit nebo si je držet jako privilegium zasvěcenců. Důležité je kultivovat a rozšiřovat tuto nezbytnou připravenost k podvodu a ke sdílení jeho inovací.“
(Neviditelný výbor: Vzpoura přichází)
Náš osud je navždy provázán s osudem této planety a bytostí, které ji obývají spolu s námi. To, co se stane jim, potká i nás. Masný průmysl vede v destrukci životního prostředí, ničení planety a vymírání druhů. Tupá síla kapitálu a pokrytí, jaké mají při propagaci nakupování masa jeho prodejci, jsou natolik amorální, že je nutné proti nim bojovat nejen legálně, ale víc než kdy jindy se snažit tento byznys všemi dostupnými prostředky poškodit. Zdá se, že náš manévrovací prostor je úzký a úsilí nepatrné. Ale počítá se cokoli: vybírání popelnic, kam supermarkety vyhazují odpad, přestřihování zámků, kterými tomu brání, snižování zisku prostřednictvím krádeží nebo poškozování jejich dobrého jména. Mým řešením bylo přestat platit za věci denní spotřeby a v co největší možné míře krást modely zvířat. Doma jsem z nich pak stavěla realitu pro děti a pro všechny, kterým ještě nedošlo, že veganství není „alternativa“, ale jediná morálně přijatelná možnost. Modely patří mezi standardní výrazové prostředky architektury – používají se pro větší názornost. Svého diváka jako by stavěly před malou dávku reality, která reprezentuje sebe sama ve velkém.
Tak vznikl projekt „…s láskou ke Kauflandu“. Jeho první část máte možnost vidět na Veganských hodech 2015. Je postavený z hraček, které mají prostřednictvím lži pomoci dětem přežít ve světě, který je nesnesitelně krutý, a zbavit je jakýchkoli pochyb o konzumaci masa, aby z nich vyrostli další dospělí bez otázek a pochybností, smíření se statem quo. Je zkonstruovaný na principu „détournement“ z hraček, které byly ukradené ve světě, kde se dětem musí dávkovat pravda po kapkách, aby nikdo nemusel v jejich očích vidět odsouzení a zděšení, nutně následující potom, co by je někdo seznámil s tím, jak je to doopravdy. Snažím se tak vrátit umění jeho výpovědní hodnotu. Místo toho, aby se stalo nástrojem lži, dominance a vykořisťování v horším případě, či v tom lepším bezzubou exhibicí eg umělců. Vracím ho na dráhu výpovědi o světě. O světě, v němž jsou prasata označená čísly jako vězni v Osvětimi, v němž existují jatka, kde se válí na zemi v tratolišti krve uříznutá kravská hlava, v němž stojí množírny psů jako důkaz našeho odcizeného vnímání zvířat coby zaměnitelných výrobků a jako hrůzný side efekt každého nákupu psa s rodokmenem.
Být cool nestačí
„Je třeba konzumovat méně, aby bylo i nadále možné konzumovat. Produkovat bio výrobky, aby bylo nadále možno produkovat… Bez ekologie by již nebylo možno ospravedlnit existenci dvou typů výroby a oběhu potravin – jednoho „zdravého a biologického“ pro bohaté a jejich mláďata, druhého zjevně toxického pro plebs a jejich obezitě zaslíbené ratolesti… Sledovatelnost, průhlednost, certifikace, ekologické daně, vodní policie dávají tušit výjimečný ekologický stav, který se ohlašuje. Moci, která se dovolává přírody, zdraví a blaha, je dovoleno vše.“
(Neviditelný výbor: Vzpoura přichází)
To, co člověk jí, není nic jiného než politický postoj. Abolicionistické a asketické rysy veganství, jsou samozřejmě fackou do tváře hédonistické společnosti odcizených, sobeckých individuí, která se prostě snaží jen mít se co nejlíp bez ohledu na cokoli kolem. Nicméně spousta lidí ho vnímá také jako jakýsi nový druh „wellness“, životní styl, který umožňuje být ve své odcizenosti ještě víc zdravý a in. Veganství je pro ně způsob, jak pomocí eko úliteb a fair trade svědomí spasit svoji duši. Kluci z maloměsta si nad cold brew z Etiopie a předraženými dorty na dvě kousnutí konečně připadají jako právoplatná součást velkoměstského života. Co na tom, že Central Park je na Pankráci, a ne v New Yorku.
Slečny se zubí do foťáků v hip outfitech, zatímco žerou to správné na tom správném místě s těmi správnými zkérovanými borci. Co na tom, že o kus dál má někdo takový hlad, že vybírá popelnice. Veganství není o tom, kdo udělá nejlepší bramborový salát s tofunézou, přestože je nepochybně zábavné ho v téhle rovině vnímat. Není to cíl, je to začátek cesty. Každý, kdo se domnívá, že je díky svému jídelníčku v pohodě, a přitom není schopen nic obětovat pro jiné lidi nebo zvířata, je jen dalším spořádaným vojákem konzumu. Veganství je mnohem spíš závazek, politikum, prst, který ukazuje každý den na to, že na světě nejsme sami. Vrací se ke zdroji. Měl by ho naprosto přirozeně následovat hluboký a lidský soucit se všemi, kteří jsou na tom hůř než my. Na obecné rovině je to odmítnutí monetárního, shromažďovatelského a do sebe zahleděného vnímání života. Jeho diverzní potenciál spočívá v tom, že si všímá, že štěstí nenajdeme v obklopení se věcmi a zahleděností do sebe, ale v překračování hranic, soucitu, citlivosti a ohleduplnosti nejen ke zvířatům, ale i ke vztahům a všemu živému kolem.
Autorka je kreslířka komiksů.