Minulý týden zachvátila německé bundesligové stadióny vlna podpory uprchlíkům. Na zaplněných tribunách byly k vidění transparenty s nápisem Refugees Welcome. Šlo o součást celonárodní koordinované akce demonstrující postoj Německa k žadatelům o azyl. Země úřadujících mistrů světa ve fotbale tak demonstrovala solidaritu s uprchlíky na tribunách, které bývají obvykle považovány za semeniště pravicových extremistů.
Německo v čele evropské solidarity s uprchlíky
V celoevropském měřítku nevídaná podpora ale nekončí pouze u vizuální deklarace ze strany fotbalových fanoušků. I samotné kluby přicházejí s aktivitami, které mají usnadnit přijetí běženců. Nejslavnější a v současnosti nejlepší německý celek, Bayern Mnichov, podpoří přistěhovalce vytvořením tréninkového kempu, v němž kromě fotbalu zajistí i stravování a jazykové kurzy. Také věnuje výtěžek z přátelských zápasů ve výši jednoho milionu eur na integrační projekty bavorské vlády. „Bayern vnímá jako svou společenskou odpovědnost pomáhat dětem, ženám a mužům, kteří jsou v nouzi,“ zdůvodnil jednání klubu jeho předseda, Karl-Heinz Rummenige.
„Stojíme za hodnotami, jako jsou rozmanitost, tolerance a kosmopolitní světonázor. Fotbalové kluby mají velký vliv a my se s ním snažíme pracovat.“
Když uvážíme, že právě přes mnichovské vlakové nádraží se uprchlíci přijíždějící z Rakouska a Maďarska dostávají na německou půdu, aktivita bavorského celku tolik nepřekvapí. A také vzhledem k cizinecké legii, která tvoří podstatnou část týmu včetně trenéra, se tímto svým gestem Bayern vyhne nařknutí z alibismu a pokrytectví.
Ale i další německé kluby nezůstávají pozadu. Borussia Dortmund pozvala 220 uprchlíků na utkání evropské ligy. A právě na příkladu vestfálského týmu je vidět proměna klubové identity. Ještě na začátku devadesátých let vládli v jeho hledišti radikálně pravicoví ultras, kteří dokonce za příspěvky od klubu pořádali pro své příznivce výlety do Osvětimi. Současný Dortmund se od své minulosti snaží odříznout. „Uprchlíci mají za sebou zkušenosti, které si nikdo z nás nedovede představit,“ říká klubový mluvčí Sascha Fligge. „Borussii Dortmund chápeme jako sjednocující prvek. Stojí za hodnotami, jako jsou rozmanitost, tolerance a kosmopolitní světonázor. Fotbalové kluby mají velký vliv a my se s ním snažíme pracovat.“
Hamburský celek St. Pauli podporu uprchlíkům deklaruje nejen v rámci současné vládou podporované kampaně, ale má i svou vlastní, dlouhodobou iniciativu. Před dvěma lety bylo ve spolupráci s tímto klubem přemístěno osmdesát běženců z ostrova Lampedusa do Hamburku. Našli přístřeší v místním kostele, jehož pracovníci o ně také pečovali. I když jejich asimilace neprobíhala úplně bezproblémově a v jinak tolerantním Hamburku došlo i k pouličním protestům, filosofie klubu zůstává dodnes stejná. „Je pro nás enormně důležité prostřednictvím fotbalu demonstrovat, že uprchlíci jsou lidé jako my,“ tvrdí mluvčí klubu Cristoph Pieper. Právě Dortmund a St. Pauli sehrály v úterý vzájemné přátelské utkání, které bylo zasvěceno mottu Refugees Welcome.
Podpora se šíří zbytkem Evropy
Na trávnících sice fotbalové kluby působí jako nesmiřitelní reprezentanti národní a klubové hrdosti, ale ve věci podpory uprchlíků jsou zajedno. Podobně jako bavorský velkoklub se zachoval i neméně slavný Real Madrid, který na pomoc uprchlíkům ve Španělsku přispěje jedním milionem eur. Jeho fotbalová superstar Cristiano Ronaldo poslal z portugalského reprezentačního srazu vzkaz, že nikdo v národním týmu není lhostejný k evropské uprchlické krizi a všichni jsou myšlenkami se strádajícími lidmi.
S finančními příspěvky nebo nabídkou okamžité pomoci se přidávají i další fotbalové kluby a jejich fanoušci z rozličných koutů Evropy. Švédské Malmö a Elfsborg, švýcarští Young Boys Bern nebo španělské kluby Rayo Valecano a Cadiz FC. Skotský Celtic Glasgow věnuje na podporu běžencům výtěžek z víkendového přátelského klání s Dunfermlinem. Klub, který byl před sto třiceti lety založen katolickými Iry prchajícími před hladomorem, se chce tímto způsobem přihlásit ke své historii.
Portugalské Porto už dokonce oficiálně vyzvalo týmy z Ligy mistrů k podpoře uprchlíků. V otevřeném dopise adresovaném UEFA a jejímu šéfovi Platinimu nabádá k věnování jednoho eura z každé vstupenky po první dvě soutěžní kola uprchlíkům. „Fotbalová rodina má dlouhou tradici v solidaritě a sociální zodpovědnosti, takže není možné zavírat oči před dramatem migrantů snažících se vstoupit na evropskou půdu,“ dodávají a zároveň připomínají dlouhodobou kampaň No To Racism.
Pozadu překvapivě zůstávají zástupci anglické Premier League, přestože anglická liga platí ve fotbale za synonymum globální multikultury. Většina týmů má zahraniční vlastníky a v reakci na množství cizinců na soupiskách byly zavedeny i kvóty předepisující podíl rodilých Angličanů. Iniciativa Aston Villy a fanoušků Swansea v kampani English Football League Day of Solidarity zatím zůstává v soutěži, která v posledních čtyřech letech absorbovala zahraniční hráče v hodnotě přesahující tři miliardy liber, povážlivě osamocená.
Česká reklama na ticho
V kontrastu s oslavami postupu české fotbalové reprezentace na Euro se tuzemské kluby ani svaz k Evropě vyjadřující solidaritu s uprchlíky nijak zvlášť nepřipojuje. Vlastně vůbec. Při každé příležitosti se sice český fotbal prezentuje jako pevná součást výkladní skříně elitního evropského fotbalu, ve světle vlny solidarity rozpoutané v Německu ovšem na naše západní sousedy ztrácíme nejen po sportovní stránce. Fanouškovská iniciativa na stadionech se naopak nesla na spíše v xenofobním duchu, dokonce s tichou podporou klubů. Smutná byla na celé záležitosti i neschopnost svazu reagovat dříve než po silném mediálním tlaku. Boj proti rasismu a xenofobii je z jeho strany nejspíš dostatečně pokryt bannerem na internetových stránkách, případně uváděním povinných antirasistických spotů financovaných UEFA.
Možná bychom se mohli dočkat alespoň slov podpory z úst některých českých fotbalistů. Třeba takový Milan Baroš, který má za sebou velké množství zahraničních angažmá, ale také aféru kvůli rasistickému gestu vůči protihráči, už nejednou prokázal schopnost postavit se proti svazu i vlastnímu klubu. Nebo český reprezentant Theo Gebre Selassie, jehož otec pochází z Etiopie a jehož spoluhráčem ve Werderu Brémy je Ousman Manneh, osmnáctiletý emigrant z Gambie, který se do juniorky tohoto bundesligového klubu prosadil přímo z uprchlického táboru.
Jediné vyjádření podpory uprchlíkům ze strany českých fotbalových fanoušků měla na svědomí část ultras pražských Bohemians – Barflies. Během domácího utkání s Olomoucí je za to agresivně napadla skupina pravicových radikálů. Vedení družstva fanoušků Bohemians se od tohoto incidentu distancovalo s tím, že politické deklarace na stadión nepatří. Alibisticky tak vyjádřili, že odmítnutí rasismu a xenofobie je pro ně nepřijatelnou politizací fotbalu, a nikoli výrazem obecnějších společenských hodnot. Těch samých hodnot, s nimiž se fotbal v Německu plně identifikuje, a právě proto je veřejně podporuje.
Autor je sociolog a bývalý fotbalový reportér.