„Hele, ti lidé, co utíkají ze Sýrie před válkou, nejsou vůbec chudí! Podívejte se, všichni mají smartphony!“ Takto zní jedna z otravných hlášek, která se v současné době šíří na sociálních sítích. Vlastnictví mobilního telefonu vás patrně zbavuje nároku na pomoc, když se vy a vaše rodina snažíte nezemřít ve válce.
Jak to, že přijímáme fakt, že Egypt disponuje telefony do té míry, že s jejich pomocí dokáže vyvolat revoluci, a zároveň nás šokuje, že nepříliš vzdálená bohatší země je na tom v tomto ohledu podobně?
Na první pohled to může vypadat jako xenofobie, která se sápe po něčem, co by mohlo ovlivnit mínění veřejnosti o uprchlících z Blízkého východu. Ve skutečnosti to je ale docela progresivní postoj: ještě před několika týdny si antiimigrační brigády stěžovaly, že imigranti jsou nevzdělaní a chtějí jen využít naši vyspělou společnost. A teď naopak tvrdí, že imigranti jsou příliš bohatí, čímž nepřímo říkají, že bychom raději měli pomáhat chudým. V každém případě však tento jev vyvolává zajímavou otázku: Do jaké míry bychom měli být překvapeni, že Syřané mají smartphony?
Revoluce za sto liber
Sýrie sice nepatří mezi nejbohatší země, není ale ani chudá. Světová banka ji řadí mezi země s „nižšími středními příjmy“. V roce 2007 měla hrubý národní důchod 1 850 USD na hlavu, což je víc, než měl v tom samém období Egypt (1 620 USD). Rozšíření mobilních služeb je v Sýrii i Egyptě na podobné úrovni. Podle CIA WorldFactbook v Sýrii v roce 2014 připadalo na sto lidí osmdesát sedm mobilních telefonů, v Egyptě sto deset telefonů (ve Velké Británii připadá sto dvacet tři telefonů).
V roce 2011 Egypťané vyrazili do ulic a s pomocí svých smartphonů mobilizovali podporu přes sociální sítě. To vede k další otázce: Jak to, že přijímáme fakt, že Egypt disponuje telefony do té míry, že s jejich pomocí dokáže vyvolat revoluci, a zároveň nás šokuje, že nepříliš vzdálená bohatší země je na tom v tomto ohledu podobně?
Takže teď už víme, že Sýrie není chudá špína a že tam mají spoustu mobilních telefonů: ale proč smartphony? A proč ne? Lidé na Západě mají stolní počítače, notebooky a tablety a samozřejmě smartphony. Kdybyste se vy museli vzdát většiny svého majetku a žít za 1 850 amerických dolarů na rok, co byste si kromě oblečení a jídla koupili? Asi těžko byste vymysleli užitečnější věcičku než smartphone, navíc v situaci, kdy byste opouštěli svůj domov.
A když odhlédneme od užitečnosti, skutečnost, že mají Syřané smartphony, a ne staré Nokie 3210, je srovnatelná s tím, že lidé pobírající sociální dávky mají televizi (ach bože!) s placatou obrazovkou. Zkoušeli jste v poslední době pořídit nějaký jiný typ? Levnější smartphony s Androidem se dají koupit za méně než sto liber, a přitom mají kameru, velký display i všechno ostatní, co se dá očekávat od moderního telefonu. A s tím, jak si lidé zvykli měnit starý telefon za nový typ každý rok či dva, výrazně klesla cena starších modelů.
Není problém sehnat za zhruba dvacet pět liber iPhone druhé generace – 3G iPhone – , který je naprosto funkční, i když je starší. Na světě existuje víc mobilních telefonů než lidí, takže je pravděpodobné, že každý, kdo si může dovolit telefon (včetně milionů Syřanů), už jeden má.
Z toho vyplývá, že bychom opravdu neměli být příliš překvapeni, že velká část uprchlíků ze Sýrie má smartphone. Svět není černobíle rozdělen na chudou a bohatou část a my bychom měli revidovat naše představy o zemích, které se nacházejí mezi těmito extrémy.
Autor je publicista.
Z anglického originálu Surprised that syrian refugees have smartphones? Sorry to break this to you, but you’re an idiot, publikovaného na webu The Independent, přeložila Johana Chylíková.