Vážená Rado České televize, Rado pro rozhlasové a televizní vysílání,
předkládaná stížnost je reakcí na zcela nepřijatelný výběr „expertů“ do diskuze vedené nad tématem uprchlické krize v pořadu Události, komentáře dne 25. 8. 2015, která měla nabídnout pohledy na řešení migrační vlny, resp. eskalujícího počtu utečenců, kteří dnes směřují přes Balkán do střední a západní Evropy. K sepsání stížnosti nás vedly následující konkrétní důvody:
1. Veřejnoprávní televize reprezentuje médium, které má klíčový význam pro utváření veřejného mínění a směřování společnosti. Českou společností poslední dobou hýbe latentní i explicitně vyjadřovaná nenávist vůči menšinám a marginálním skupinám obyvatel. V souvislosti s uprchlickou krizí je zřejmé, že jsou to právě uprchlíci a migranti, kteří nyní místo Romů sehrávají v české společnosti hlavní úlohu obětního beránka a nepřítele, do něhož je projektována frustrace, strach a obavy. Uprchlíci se stávají symbolem nepodložené bezpečnostní hrozby.
2. V anotaci k uvedení příslušné televizní diskuze je avizováno: „A přidáme i další pohled na příliv uprchlíků do Evropy. Rakouskou kritiku na český postup ohledně kvót, tuzemské zkušenosti nebo schopnost soužití s cizími národy okomentují bývalý politik Michael Kocáb a právnička Klára Samková.“ Ve veřejnoprávní televizi tak dostala značný prostor ke komentáři Klára Samková, která s problematikou migrace a uprchlické krize nemá po odborné stránce vůbec nic společného. Nutně se tak musíme ptát, jaké důvody vedly k tomu, že do debaty byla pozvána? Fakt, že hovoří emotivně, přece nemůže být legitimním důvodem. Stejně tak její jedinou kvalifikací nemůže být skutečnost, že v roce 1997 zvažovala emigraci, či z dálky viděla situaci v Calais. A již vůbec ne její politické angažmá po boku Tomia Okamury, který patří k největším proponentů nenávistných nálad v zemi. Jejího názorového oponenta v duchu „hry na objektivitu“ měl sehrát Michael Kocáb, ale ani on není odborníkem na problematiku nucené migrace a imigrační politiky. Jak jeho pozvání ČT vysvětluje, když tématem diskuze jsou právě oblasti, kterým se zevrubně nevěnuje? ČT tak rezignuje na poskytování informací, které by vedly k hlubšímu porozumění diskutované problematiky – nestačí, když má někdo silně profilovaný názor; ani nestačí argument, že zkrátka bylo potřeba nalézt někoho, kdo bude dopředu známé názory Samkové a priori „vyvažovat“.
3. Požadujeme proto vysvětlení principu, na základě kterého redaktoři a dramaturgové ČT do svých pořadů zvou osobnosti se statusem expertního vědění. Jaké predispozice musí daná osoba splňovat? Česká televize coby veřejnoprávní médium není institucí, která by nesla v podtitulu „vaše pravidelná dávka emocí“. Rozhodně také není – právě z podstaty, že se na jejím provozu podílíme skrze platbu koncesionářských poplatků – nucena lámat rekordy sledovanosti a bulvarizovat velmi závažná a citlivá témata. Pokud na tomto panuje shoda, jak je možné, že do pořadu nebyli pozvaní skuteční odborníci, kterých je v České republice a v zahraničí dostatek?
4. Je možné oslovit experty na migrační otázky působící na mnoha fakultách a katedrách vysokých škol (Věra Honusková z Právnické fakulty UK a Miloš Mendel z Filosofické fakulty MU), sociální antropology a etnology, odborníky stojící za portálem migraceonline.cz, řadu expertů na migraci z FHS UK, FSS a FF MU v Brně atd. Proč ČT není schopna reagovat na nutnost zpravodajsky a informačně pokrýt tak široký fenomén například tak, že sestaví seznam desítek expertů z akademické sféry i z praxe, kteří by roli odborníků mohli skutečně dostát? Jednou z funkcí ČT je informovat, není tedy potřeba se za každou cenu vnucovat výběrem hostů, který zaručuje emotivní diskuzi (natož takovou, která je daleko za hranicí demagogie).
5. Debata prezentovala ukázku nepřijatelné bulvarizace zpravodajství ČT, a to v době, kdy jsou součástí veřejné debaty návrhy (M. Konvička) na omezení lidských práv a svobod těm, kteří imigraci podporují. Posílila také míra otevřené xenofobní agrese. Česká televize by ze své podstaty měla společnost kultivovat, nebo alespoň se o kultivaci snažit. Bohužel, podobné výběry „expertů“ v důsledku znamenají přesný opak.
6. Případ Kláry Samkové nebyl v poslední době jediným alarmujícím znakem úpadku práce České televize – jak po stránce výběru hostů, tak po stránce kvality moderátorské práce. Jenom o pár dní dříve nechala moderátorka Světlana Witowská šířit zavádějící lží samozvaného odborníka na migraci Benjamina Kurase v pořadu Interview 24. Witowská například nevěděla, že dospělí uprchlíci dostávají v Německu kapesné 130 euro za měsíc (děti dostávají 90 euro) – Kuras tvrdil, že dostávají 35 euro denně. U nás si dokonce uprchlíci za pobyt v detenci, který je podobný vězení, platí. Další Kurasovou lží bylo tvrzení, že v Německu je 48 tisíc muslimů, kteří jsou napojeni na Islámský stát. Kuras také na konci pořadu de facto vyzýval k násilí, když řekl, že doufá, že evropské ženy přimějí své muže, aby se naučili střílet. Moderátorka to opět nechala bez komentáře. Začátkem srpna pro změnu využil nekorigovaného mediálního prostoru pro vlastní propagaci Tomio Okamura a opět otevřeně lhal (jak například dokládá server Demagog).Podobnou nepřipravenost jako u rozhovoru Witovské s Kurasem jsme mohli vidět i u rozhovorů s Martinem Konvičkou nebo Danielem Landou. Je smutnou skutečností, že jediná česká veřejnoprávní televize opakovaně přispívá k šíření paniky, strachu a legitimizování názorů založených na nenávisti a demagogii.
Proto Vás vyzýváme: v době, kdy čelíme obrovské zkoušce v otázce humanity, není možné, aby se veřejnoprávní instituce chovala takto neprofesionálně a stala se jen dalším kanálem pro šíření xenofobie, rasismu, faktických lží a iracionálního strachu pramenícího často právě i z neznalosti problémů spojených s migrací. Úlohou veřejnoprávních médií je podněcovat demokratickou diskuzi a informovat na základě ověřených faktů.
Vysíláním předmětného pořadu porušil generální ředitel i zákon o ČT, který mu v ustanovení § 2 odst. 2 přímo ukládá: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména (…) b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky.“
Svá tvrzení opíráme o tyto části Kodexu ČT, které nebyly ve výše uvedených příkladech dodrženy:
ČT má povinnost podporovat „soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství; zvláště se pak musí vyvarovat jakýchkoli forem kulturní, sexuální, náboženské či rasové diskriminace a společenské segregace.“
ČT má za povinnost odrážet „rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti s cílem napomáhat vzájemnému porozumění a toleranci a podporovat soudržnost mnohonárodní a multikulturní společnosti.“
„Nepovyšuje kritérium sledovanosti pořadů ani rychlosti informace nad jejich maximální možnou kvalitu.“
ČT musí „dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty.“
„Informuje, poskytuje kritickou reflexi událostí…“
„Pro Kodex je nejvyšším a nepominutelným kritériem, k němuž zavazuje humanistická tradice v tomto nejširším slova smyslu, respekt k lidské důstojnosti založený na úctě k veškerým projevům existence.“
Se srdečným pozdravem a poděkováním za projednání tohoto podnětu,
Mgr. Michal Pavlásek, Ph.D., Etnologický ústav AV ČR, v.v.i. – pracoviště Brno, spoluzakladatel studia antropologického výzkumu Anthropictures
Apolena Rychlíková, redaktorka A2LARM, dokumentaristka
Signatáři dopisu:
Petr Uhl, novinář, signatář Charty 77
Milena Bartlová, historička umění
Barbora Antonová, předsedkyně Žít Brno, překladatelka, učitelka
Tereza Stockelová, socioložka
Jaroslav Fiala, politolog a šéfredaktor A2LARM
Adam Borzič, básník a šéfredaktor časopisu Tvar
Klara Laurencikova, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivni vzdělávání
Tomáš Samek, antropolog
Martin Škabraha, filozof
Jan Černý, filosof
Viola Ježková, pedagožka a dokumentaristka
Jan Šípek, dokumentarista a kameraman
Karel Kouba, šéfredaktor A2
Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku referendum
Pavel Sterec, umělec a vedoucí Ateliéru Intermédií FaVU
Janek Rous, umělec a redaktor Artyčok
Miloš Vojtěchovský, umělec a pedagog FAMU
Ivo Bystřičan, dokumentarista a sociolog
Miroslav Brož, občanský aktivista sdružení Konexe
David Svoboda, student politické ekonomie
Josef Patočka, občanský aktivista a student
Agata Hauserová, zpěvačka
Markéta Hrbková, překladatelka
Pavla Kaminski, sociální pedagožka
Kateřina Kňapová, socioložka
Adéla Zicháčková, personální konzultantka
Tomáš Janáček, student
Tatiana Konrádová, zastupitelka
Petr Gočev, politolog
Tereza Reichová, dokumentaristka
Matěj Metelec, publicista
Marie Heřmanová, antropoložka
Martin Vrba, publicista
Johana Chylíková, socioložka
Vojtěch Srnka, student
Lucie Bittalova, asistentka koordinatora medialni kampane proti rasismu
Tomáš Křemen, koordinátor analýz genderově podmíněného násilí
Martina Winklerová, profesorka dějin
Daniel Veselý, publicista
Valerie Talacko, překladatelka
Vít Strobach, historik
Pavel Baloun, historik
Kateřina Peterková, studentka PF UK
Jakub Vrba, student
Klára Popovová, koordinátorka projektu Muslimove.cz
Petr Vrabec, fotograf
Nikolaj Ivaskiv, student
Václav Španihel, lepič plakátů
Jan Exner, publicista
Bohumil Čáp, PPC specialista
Jiri Honzirek, divadelni reziser
Dagmar Daňková, učitelka
Jakub Raška, student
Barbora Matysová, studentka
Petr Dashan Čech, tlumočník, učitel jazyka čínského
Adéla Gálová, překladatelka
Mgr. Michala Martišková, advokátka
Mgr. Jitka Cidlinová, etnograf VMG
Zora Hesová, analytička
Richard Souček
Jana Pospíšilová, etnoložka
Roman Doušek, vysokoškolský pedagog
Lucie Uhlíková, etnoložka
PhDr. Jan Bárta, historik a pedagog
doc. Hana Červinková Ph.D., antropoložka
Petr Brodský, farář v.v.
Lucia Čemová, sociálny pracovník, Sdružení občanu zabývajícich se emigranty
Mgr. Jan Kolář, Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Masarykova univerzita, archeolog
Ing. Pavel Majerek, Pracovník v odd. kvality Automotive
Kristýna Majerková, mateřská dovolená
MgA. Tomáš Hrubiš, učitel
Mgr. Roman Malach, etnograf
Mgr. Matouš Hrdina, mediolog
Pavel Borecký, vizuální antropolog
Michal Lehečka, sociální antropolog
Mgr. Martina Žáčková, t.č. mateřská dovolená
Jan Semrád, etnolog
Mgr. Anna Horáková, Národní ústav lidové kultury
Mgr. Jana Malecka, Ph.D. Ustav evropske etnologie FF MU, t.c. materska dovolena
Ing. Marek Malecky, IT specialista
Mgr. Věra Bystrianská, t. č. mateřská dovolená
MUDr. Jakub Navrátil, zubní lékař
Naďa Obrátilová, pedagog volného času
Tomáš Hirt, Katedra sociální a kulturní antropologie FF ZČU, sociální antropolog
Barbora Bírová, sociálna antropologička
Jan Krajhanzl, vysokoškolský pedagog
Jiří Krejčík, indolog a politolog
Klára Doleželová, asistentka pedagoga
Barbora Machová, etnoložka a bulharistka
Alžběta Medková, redaktorka
Mgr. Terézia Gabrhelová, etnoložka
Šárka Gachová, knihovnice
Jan Cihlář, výzkumný pracovník
Martin Kohoutek, vydavatel
Hasan Zahirović, pedagog
Marie Novotná, projektový administrátor
Jakub Tichý, ředitel městského kulturního zařízení
Luděk Jirka, antropolog
Kamila Chalupová, překladatelka
Ľubomír Lupták, Katedra politologie a mezinárodních vztahů FF ZČU, politolog
Zuzana Vlasatá, redaktorka
Petr Hauzírek, dramaturg ČT
Leona Prachařová, mateřská
Václav Drozd, student, produkční programu MFDF Ji.hlava
Radek Strmiska, pastor
Marie Škardová, koordinátorka komunikačních aktivit
Michael Polák, chůva
Barbora Štěpánová, odborný prodejce elektra
Bohumil Čáp, PPC specialista
Michael Pfann, student teologie
Daniel Soukup, vysokoškolský pracovník
Kristýna Fendrychová, terenni socialni pracovnik
Nina Adlerová, studentka sociální antropologie
Martin Pražák, archivář, Archiv bezpečnostních složek
Marko Ivanovič, dirigent a hudební skladatel