Show Me a Hero: Novinka od tvůrce The Wire


Myslíte si, že není možné natočit zábavnou televizní minisérii o sociálním bydlení? Show Me a Hero Davida Simona vás vyvede z omylu.

David Simon proslul jako tvůrce přelomového seriálu The Wire (Špína Baltimoru) z prostředí drogových dealerů, o němž se letos opět hodně mluvilo. Publicisté po celém světě jej totiž dávali do souvislosti s nepokoji, které v ulicích východoamerického Baltimoru vyvolala vražda Afroameričana Freddieho Graye příslušníky místní policie. Velmi pochvalně se o něm vyjádřil i Barack Obama, který The Wire označil nejen za nejlepší televizní seriál, ale dokonce za jedno z nejpozoruhodnějších uměleckých děl posledních dvou dekád.

Seriál na ploše jednoho konkrétního historického příkladu předkládá celou řadu mikrosituací každodenního rasismu, s nímž se v současné době potýkáme – ať už ve Spojených státech či v Evropě.

Simonovi se v The Wire podařil skutečně nevídaný kousek, který v lecčem odstartoval nástup tzv. quality TV (tj. sofistikovanější produkce, která se vymyká standardům klasické televizní zábavy). Seriál v sobě totiž skloubil divácky atraktivní akční podívanou, které nechybí detektivní, thrillerové ani vtipné pasáže, se sociologickými poznatky z výzkumu amerických ghett (David Simon často odkazuje na knihu When Work Dissapears: The World of the New Urban Poor profesora sociální politiky Harvardovy univerzity Williama Juliuse Wilsona, jež zkoumá vznik vyloučených oblastí v těch částech amerických měst, která jsou obývaná převážně Afroameričany). Povedlo se mu zkrátka širokým vrstvám věrohodně přiblížit, jaké to je, narodit se a vyrůstat v americkém ghettu, jak obtížné je vymanit se z temné spirály jeho nepsaných pravidel a nezáviděníhodné ekonomické situace.

Sociální bydlení? Opravdu?

Na přelomu srpna a září odvysílala soukromá televizní stanice HBO Simonovu novou, šestidílnou minisérii s názvem Show Me a Hero (Ukažte mi hrdinu), která na předchozí autorovu práci navazuje. Děj se odehrává ve dvousettisícovém městě Yonkers ve státě New York, a to v letech 1987–1993. Téma rasové segregace a vzniku nové chudoby ve Spojených státech však tentokrát rozvíjí trochu jinak. Nenajdeme tu skoro žádné přestřelky gangsterů s policisty ani vražedné politické intriky. Méně akčním, až civilním způsobem se totiž zaměřuje na politický a občanský boj o nový přístup k sociálnímu bydlení.

Až do konce osmdesátých let bylo běžné, že americké samosprávy a lokální politické reprezentace čerpaly ze sociálních fondů federálního rozpočtu peníze na výstavbu obřích panelových projektů sociálního bydlení. Nejchudší vrstvy obyvatel tak koncentrovaly do betonových monster, v nichž se bezstarostně reprodukovalo kriminální chování, vznikaly organizované drogové gangy, vraždy a předávkování byly na denním pořádku. Vedlejším efektem těchto sociálních projektů byla segregace chudých (převážně Afro- a Latinoameričanů) a jejich izolace od zbytku obyvatel velkých amerických měst za betonovými zdmi masivních sídlišť.

Ke konci osmé dekády však přichází na scénu nový přístup k výstavbě sociálních bytů. Zaměřuje se na menší počet sociálně vyloučených obyvatel, které přemisťuje do rodinných domků v oblastech obývaných převážně americkou bílou střední třídou. Yonkers bylo jedno z prvních měst, kde se podobná změna uskutečnila. Nejednalo se však o jednoduchý proces. Bílá většina byla vystrašená, že se do jejího bezprostředního okolí nastěhují Afroameričané ze sociálně vyloučených lokalit a přinesou s sebou kriminalitu, drogy a „svůj způsob života“. Městem začaly zmítat sociální nepokoje.

Černoši v betonových klecích

Seriál Show Me a Hero celou tuto kauzu a její vývoj sleduje. Tvůrci strávili přes deset let shromažďováním a studiem dobových materiálů, aby jejich rekonstrukce události z Yonkers byla co nejvěrnější. Shoda postava a peripetií příběhu s osudy reálně žijících osob není čistě náhodná, ale zcela záměrná. Příběh má hned několik ústředních aktérů, mezi nimiž vyčnívá ambiciózní mladý politik Nick Wasicko (Oscar Isaac) a středostavovská aktivistka proti desegregaci a výstavbě nového typu sociálních bytů Mary Dormanová (Catherine Keener).

Celý příběh začíná přelomovým rozhodnutím soudce Leonarda Sanda, který označí využívání peněz z federálního sociálního fondu k výstavbě monstrózních segregačních sociálních projektů za porušování americké ústavy. Město Yonkers se právě řítí k novým volbám a jeho starosta Martinelli veřejně přiznává, že odvolávat se proti soudnímu verdiktu nemá smysl. O slovo se hlásí mladý demokrat Nick Wasicko, čerstvý protikandidát na starostu, který chce získat hlasy nespokojených bílých obyvatel tím, že se proti rozsudku odvolá. A volby vyhraje. Brzy však dojde na Martinelliho slova a nový starosta musí z městské kasy platit horentní pokuty za to, že nepokračuje v desegregační sociální politice, na niž dostal z federálního rozpočtu finance, a je přinucen se k ní vrátit. Jeho bílí voliči se bouří, Wasicko je oklamal. Postupem času se z něj stane obhájce výstavby sociálních bytů, což mu v nových volbách zlomí vaz. Paradoxně se však stává nejviditelnější tváří nové městské sociální politiky a na jeho adresu se snáší slova uznání lidskoprávních organizací.

Proměnou jiného typu prochází žena středního věku, Mary Dormanová. Nejprve události netečně sleduje v televizních zprávách, aby se později stala přední aktivistkou hnutí Zachraňte Yonkers, které usiluje o zachování statu quo a hájí zájmy bílé většiny. Vzdělaná a informovaná dáma však postupem času zjišťuje, že odpor proti soudnímu rozhodnutí je marný a pouze nesmyslně odsává peníze z městského rozpočtu, jež by jinak mohly být využity prospěšněji. Její obrat však dokončí až návštěva Roberta Mayhawka, černošského konzultanta nového projektu sociálního bydlení, který chce, aby se paní Dormanová podílela na výběru obyvatel nových sociálních bytů a pomohla se stanovením pravidel, jimiž se budou muset řídit. Dormanová po krátkém váhání souhlasí, do projektu aktivně vstupuje a stává se jeho zastánkyní.

Síla zákona, lidská slabost

Je tady ovšem ještě jedna důležitá postava, na niž jsme zapomněli. Mám na mysli americkou ústavu a zákony obecně, které změny v sociální politice umožnily. Velký spor o sociální bydlení je v seriálu několikrát reprodukován v malém měřítku, když se obyvatelé sídliště pro chudé dovolávají svých práv. Právo samotné však ke skutečné změně nikdy nevede, ale slouží coby nezpochybnitelný pevný bod, o nějž se můžou lidé toužící po zlepšení své situace opřít. Funguje zde coby demokratický rámec, kterého se dovolávají ti, jimž se děje křivda. Nemůžeme však zapomenout ani na druhou stranu – soudnictví. Litera zákona je jedna věc, klíčový je ale především boj o její interpretaci, který dokáže zaběhnuté pořádky měnit pokrokově, nebo naopak zpátečnicky.

Pro seriál je ale podstatné, že na ploše jednoho konkrétního historického příkladu předkládá celou řadu mikrosituací každodenního rasismu, s nímž se v současné době potýkáme – ať už ve Spojených státech či v Evropě. Seriál se s nimi pečlivě a bez aktivistického podtónu vypořádává a nabízí jejich analýzu. V dnešní době se filmaři rádi vrací do šedesátých let, aby ukázali, jaký kus cesty americká společnost za takřka půlstoletí ušla. David Simon si místo toho zvolil přelom osmdesátých a devadesátých let a odhalil, jak hluboko je rasová segregace v americkém myšlení zakořeněna. K efektivní změně někdy stačí opravdu málo a i události v Yonkers přispěly ke zlepšení společenského postavení Hispánců a Afroameričanů. Seriál Show Me a Hero nám ale připomíná také druhou stránku věci – jak málo jsme toho schopni pro uskutečnění změny udělat. Aktuální dění ve Spojených státech je toho dokladem.

Autor je redaktor A2larmu a A2.

 

A2LARM