„Pokud budu ochraňovat naše hranice, bude to problém, pokud je ochraňovat nebudu, bude to problém,“ říká na tiskové konferenci po summitu V4 maďarský premiér Viktor Orbán. Slovenský předseda vlády Robert Fico zase odmítá „morální vydírání těch, kdo se snaží „chránit hranice schengenského prostoru“. Polská premiérka Ewa Kopacz medituje na téma, co je to vlastně ta solidarita, a dochází k tomu, že by měla být především zodpovědná. Jednoduše každý podle svých možností.
Je docela ironické, že jádro výroků premiérů a premiérky zemí V4 se zase tolik nelišilo od výkřiků asi padesátihlavé demonstrace Islám v ČR nechceme, která se odehrávala před Strakovou akademií.
Faktem zůstává, že pro lidi prchající z Afriky a Blízkého východu do Evropy, není střední Evropa nijak atraktivní. Země V4 by tedy především měly řešit, jak učinit jejich průchod střední Evropou co nejhladší a nejbezpečnější pro všechny zúčastněné. Jenže pro to by bylo třeba přestat chápat uprchlíky jako katastrofu podobající se například povodním. Koneckonců i v textu prohlášení se častěji dočtete o migračním toku nebo migraci obecně než o těch, kdo migrují.
Pevnost střední Evropa
Jak v prohlášení, tak na tiskové konferenci po summitu zaznívalo poměrně často, že by evropské řešení nárůstu uprchlíků mělo být řešeno především za hranicemi Schengenu, aby uvnitř bylo možné zachovat zónu volného pohybu osob. Jistě je chvályhodné, že lídři a lídryně zemí visegrádské čtyřky chtějí řešit destabilizovaný Blízký východ a Afriku, na druhou stranu je otázka, zda takové prohlášení vzhledem k reálným vojenským kapacitám těchto zemí není pouhým apelem.
Případná stabilizace regionu a boj s Islámským státem nicméně bude trvat měsíce, ne-li roky, a mezitím budou k evropským břehům přijíždět další lidé. A Evropa si začíná připouštět, že stávající způsob řešení není efektivní. Největší problém má zejména Itálie nebo Řecko, kam přicházejí, přijíždějí a připlouvají desítky tisíc lidí.
Je docela ironické, že jádro výroků premiérů a premiérky zemí V4 se zase tolik nelišilo od výkřiků asi padesátihlavé demonstrace Islám v ČR nechceme, která se odehrávala před Strakovou akademií. Lidé, kteří přes střední Evropu jedou do Německa a západní Evropy, jsou vnímáni především jako bezpečnostní hrozba, nikoli jako bytosti s lidskými a sociálními právy.
Každý dle svých možností, uprchlíkům dle našich potřeb
Z úst slovenského premiéra Fica vícekrát zaznělo slovo suverenita a odkaz na to, že střední Evropa si od Bruselu rozhodně nenechá diktovat, jak by měla s uprchlíky naložit. Sice se chceme aktivně podílet na celoevropském řešení, nicméně byli bychom rádi, kdyby všechny kroky byly dobrovolné. „Zachování dobrovolné povahy solidárních opatření EU – tak může každý členský stát stavět na své zkušenosti, osvědčených postupech a dostupných zdrojích,“ píše se doslova v prohlášení. Země V4 na větší počty uprchlíků, zejména pokud by se z nějakého hnutí mysli rozhodli zůstat, nejsou připravené. Jestliže tedy připraveností nemyslíme represivní opatření, které zřejmě patří k oněm „osvědčeným postupům“, koneckonců ploty na hranicích už jsme tu také měli.
Nechci generalizovat, koneckonců mohutně se rozvíjející solidární sbírky nejen v Česku, ale i Maďarsku ukazují, že lidé zemí střední Evropy nezapomněli na to, co je solidarita, a nevidí uprchlíky výlučně optikou vlastního ohrožení, ale především jako lidi, kteří nejsou nepodobní jim samotným. Je ale žádoucí, aby si podobný pohled osvojily i české, slovenské, maďarské a polské politické elity.
Autorka studuje politologii.