Politický život po životě

Václav Klaus se vrací na politickou scénu, byť zatím jen jako občanský aktivista. I po letech je stále odhodlán hájit „českou cestu“.

Václav Klaus dostal, podle vlastních slov, za posledního půl roku tolik dopisů a e-mailů, že už prostě nemohl déle mlčet. A tak promluvil a řekl, co si myslí: amnestie ani po dvou letech nelituje, pravdoláskařská média proti němu vedou jednu z největších kampaní v dějinách, na jeho přednáškách je stále stejně plno a Merkelová selhala. I proto se rozhodl zorganizovat referendum o uprchlících.

Uprchlici jako téma, zdá se, unesou cokoli. Mohou být důsledkem globálního oteplování pro Cílka, důkazem zkaženosti Evropské unie pro Klause, obrazem esenciálního islámského zla pro Konvičku, ohrožením sociálního státu pro Kellera a námětem na akční film pro Zdeňka Macuru. Mimoto se uprchlíkem může v očích vyděšeného obyvatelstva stát, aspoň na chvíli, každý: muzikanti v Uherském Hradišti, kominík v Domažlicích, lékaři v Brně, stavební dělníci na Chrudimsku nebo fotbalisté v Mladé Boleslavi. Uprchlíci můžou mít v české diskuzi libovolnou teoretickou i konkrétní podobu. Hlad po uprchlících je v České republice tak velký, že je policie raději zavírá na několik měsíců do detenčních center, aby nepláchli do Německa. A když žádní nepřicházejí, nasadí vláda 720 policistů na hranice a ti po dvoudenním pátrání odchytí pět nebožáků. Na jednoho uprchlíka u nás navíc připadá několik desítek politiků, kteří by rádi řekli, co si o nich myslí, a jak moc nenávidí diktát politické korektnosti, který je nijak neomezuje. A nezůstává jen u politiků. Své o Evropské unii ve zjitřené atmosféře nakonec řekl i Janek Ledecký. Jak by pak mohl mlčet zrovna Václav Klaus?

Sólo pro Klause

Klaus se ovšem nemusí tlačit s renomovanými psychology, docenty a dalšími experty ve frontě na sdělení názoru v Parlamentních listech. Dal rovnou velký rozhovor pro Lidové noviny a ty ho daly na titulku. Exprezident totiž ohlásil návrat do hry. Ten je v čase uprchlíků pro Klause neobyčejně výhodný. Teprve při pohledu na vyhladovělé uprchlíky začíná být jeho teze o tom, že jsme se nikdy neměli líp, srozumitelná i širším vrstvám obyvatel. Proměna občanů na „původní obyvatele Evropy“, kterým hrozí vyhlazení, pak jen napomáhá nostalgii po době Klausova prezidentování, kdy ještě internet nebyl tak zlý. „Původního obyvatele Evropy“ totiž už – na rozdíl od občana – nezajímají takové detaily jako sociální práva, průměrná mzda, tunelování ani sociální nerovnost. Pokud za uprchlíky můžou dávky, musíme je zrušit, pokud Evropská unie, musíme z ní vystoupit, pokud volné hranice, musíme je zavřít, a pokud dotované neziskovky, musíme je zakázat.

Konečně se může ve jménu ohrožených národních hodnot bojovat o to, aby se nic nezměnilo.

Různé typy pohrdání člověkem a „falešnými“ právy našly v uprchlících ideální cíl. „No tak škodná – když použiji váš termín – a spodina lidské společnosti existovaly vždycky ve všech dobách. Jestli se něco změnilo, tak je to neštěstí elektronických médií a sociálních sítí,“ odpovídal Klaus už před měsícem časopisu Týden, jestli nemá pocit, že ve společnosti roste nenávist. Nemá. Lidská spodina je pro Klause neměnnou konstantou, na kterou politika nemá vliv. Projevy nenávisti jsou pak vinou sociálních sítí.

Kultura zprivatizované společnosti

Celkové zklamání z polistopadového vývoje a z neúspěšného návratu do Evropy, které se v současné krizi projevuje, dokáže paradoxně rehabilitovat i ty, kteří se na tomto vývoji podíleli. Žijící symbol korupce se nakonec může stát konzervativním dědečkem a symbolem starého a dobrého. Klausem vzývaný suverénní národní stát, ve kterém vládne privatizační kapitalistická oligarchie, nejlépe funguje, když se ti, na které nic nezbylo, nechtějí o nic dělit a svých práv se nedomáhají ani ti, kteří skoro žádná nemají.

Stačí pozapomenout na to, co Klaus v minulosti napáchal, a máme ideálního lídra pro dnešní dny. V duchu národního sjednocování by mělo být vše odpuštěno – stejně jako Klaus odpouštěl zlodějům z kupónové privatizace, měl by teď národ odpustit jemu. V devadesátých letech Klausův konzervatismus narážel na to, že tradice, na kterou se odkazoval, u nás chyběla a celá konstrukce tak nedávala smysl. Dnes je konečně co konzervovat. Bývalý člen ODS a soudem odsouzený tunelář Jiří Janeček se našel v boji proti přistěhovalcům, stejně tak král hazardní mafie, soudem usvědčený korupčník Ivo Valenta, hodlá naši kulturu bránit zuby nehty a i zběhlý člen ODS a usvědčený korupčník David Rath se před nástupem do vězení nenechá svazovat politickou korektností. Kdo jiný by měl víc milovat svou vlast než ti, kterým toho dala nejvíc.

Českou eurofilní pravdolásku sice nesrazil na kolena Václav Klaus osobně, ale zásluhy na vybudování zdravého kapitalismu bez přívlastků, v němž se nepodléhá falešné solidaritě, jistě má. Jasné je, že telecí léta kapitalismu máme za sebou a současný pořádek konečně může nést britského ducha dědičných výhod pro úzkou skupinu lidí. Bohatství je jednou rozděleno a od teď je to součást historických tradic. Konečně se může ve jménu ohrožených národních hodnot bojovat o to, aby se nic nezměnilo. Pro jistotu v jasně ohraničeném národním státě.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies