Zatímco si Češi se svatým protiuprchlickým zápalem leští kyrysy, na Romy jako by se v tom všem halasu úplně zapomnělo. Došlo snad lidem, jak nesmyslné jejich předsudky byly? Vypadá to spíše, jako kdyby Romové milostivě dostali chvilkový odklad. V jakých souvislostech jsou v dnešních diskusích Romové zmiňováni a co se děje ve skutečnosti?
Brácha je brácha
Není snad možné psát o strachu z Islámu v Česku a opomenout tu nejméně povolanou, ale nejhlasitější organizaci – Islám v ČR nechceme. V jejím lůně vzniklo mimo jiné několik textů, které se Romů právě v kontextu očekávaného střetnutí s islámským světem zdánlivě zastávají. Pod heslem „Islám může i za vaši spálenou snídani“ islamobijci rozsekli věčné dohady o původu Romů v Evropě. Připsali ho na vrub expanzi Islámu. A pokud dnes existují romští muslimové, jedná se dle IvČRN pouze o muslimy vlažné, „na baterky“, jako jsou podle nich naprosto falešnými muslimy mnozí Kurdové či kdokoliv další, kdo je shodou okolností muslim, ale nechová se podle očekávání IvČRN.
O žádném zlepšení situace Romů u nás mluvit zkrátka nemůžeme. Že si lidé vyfantazírovali ještě děsivější démony, než jsou pro ně Romové, běžné protiromské předsudky nezmírnilo.
Konvičkovo hnutí se zkrátka hlásí k jednoznačnému výkladu Islámu jako jakéhosi temného bouřkového mraku, který se chystá zastínit nebe nad celou Evropou a proti jehož příchodu je možné použít jakýchkoliv prostředků a spojenectví – třeba právě i s Romy. Jeden z ideologů hnutí Hampl již dávno rozepisoval, jak „velmi je mu smutno, z výpadů proti cikánům“, které jsou podle něj sice oprávněné, ale mělo by se s nimi počkat, „až svou zemi ubráníme před agresory“. Ve svém článku se také věnuje některým „argumentům“, proč jsou Romové lepší než muslimové. Problémy s Romy podle Hampla vyvolávají především vysoké sociální dávky, ďábelské neziskovky a ještě levicový radikál Špidla. „Snadné řešení“ všech problémů pak nepřekvapivě spočívá ve zrušení všeho výše zmíněného. Hampl dále pokračuje porovnáváním údajně obvyklého chování Romů (drobné krádeže, opilství, lenost, špatná hygiena) s chováním fiktivního muslima, který podle Hampla nemyslí na nic jiného, než jak zničit západní civilizaci. Oproti takovému obrazu absolutní zkázy představují Romové menší zlo. Ve svaté válce se mohou stát dokonce partnerem. Hampl doslova říká, že „brácha, který pije a krade, občas dostane pár facek, ale pořád je to brácha“.
V momentálním vzedmutí národního vědomí proti muslimské hrozbě se okřídlená fráze „nejsem rasista, ale ti cikáni…“ pouze mění ve složitější a hierarchické sdělení „nemám rád cikány, ale co teprve ti muslimové…“. Žádný ústup protiromského rasismu se nekoná. Našel se jen údajně nebezpečnější nepřítel a čeští nacionalisté a neonacisté na chvíli odkládají svoje snahy vyřešit údajný romský problém. Znamená to tedy, že si Romové na svoji pravidelnou dávku nenávisti musí nějakou čas počkat?
Primárně protiromské akce se letos neobjevovaly, a když ano, tak větší pozornost nepřilákaly. Letošní sezónní demonstrace „slušných lidí“, xenofobů a neonacistů mířily prakticky výhradně proti muslimům, uprchlíkům či jejich vlastizrádným zastáncům. Ale například účastníci velké protipřistěhovalecké demonstrace v Ostravě na konci července se po skončení akce vydali pod oblíbeným heslem „Bílé Čechy“ směrem k ulicím obývaným převážně Romy. Ukázali, že na své oblíbené oběti nezapomínají.
Velká letní válka o koupaliště.
I obří manufaktura na fámy a hoaxy jako by měla jen omezenou kapacitu. Mezi všemi aktuálními, naprosto zaručenými informacemi o uprchlících či muslimech se žádná významná nová protiromská fáma nezrodila. Každoroční rituál mediální války o koupaliště vedené „slušnými bílými občany“ se ovšem zopakoval i letos. Chceme-li podívat na to, jak média v době „uprchlické krize“ psala o Romech, musíme zamířit k vodě. Velká část mediální rutiny na téma, co nám zase ti „nepřizpůsobiví“ udělali, se týká právě dění na koupalištích. Zřejmě nejvážnější incident nastal v Kojetíně, kde měl být skupinou Romů napaden plavčík. Nic z toho neuniklo pozornosti hned několika lokálních médií. Jedno z nich jako ilustrační obrázek rovnou přidalo snad nejslavnější falešnou fotografii Romů, na níž je ve skutečnosti skupina macatých Italů s masivními zlatými kříži na masivních krcích. Další zprávy z regionů se držely obvyklejšího scénáře: Břeclav, Chrudim, Ostrava, Znojmo a mnohá další města hlásila z koupališť hlasité projevy (na koupališti jak nezvyklé), nepořádek či obligátní koupání v oblečení, to vše připisované zásadně Romům. Tyto zprávy povětšinou končily ujištěním ze strany policie, města či starostů, že se zaměří na dodržování pořádku a nasadí do chlorovaného terénu strážníky a asistenty prevence kriminality.
Nechci samozřejmě bagatelizovat skutečné problémy a střety, ke kterým (nejen) na koupalištích dochází. Na druhou stranu se však stačí po nějakém projít a zeptat se pár lidí. Velmi rychle se dozvíte, že hlavní problém představuje samotná přítomnost Romů. Mnozí se štítí toho, že by měli vlézt do stejné vody a v mnoha městech s větším výběrem koupališť je obvyklým diskusním tématem, které koupaliště už je definitivně „romské“ a kam by mohl ubohý bílý český človíček prchnout, aby si zaplaval jen v řevu těch „svých“.
Ani si nesedejte
Považovat v roce 2015 za velkou výhru, že letos zatím neproběhl žádný početný protiromský pokus o pogrom, tak jak jsme je zažívali v dřívějších letech, by bylo cynické. Média a uživatelé sociálních sítí si našli novou hračku a Romům se tolik nevěnují. Přesto na ně nezapomínají a situace se kdykoli může opět velmi rychle vrátit do starých kolejí. A především je tu každodenní život. Každodenní život Romů, který je určován jinými věcmi, než co se píše na Facebooku nebo zrovna vypráví v místních hospodách.
Bílina je aktuálně dalším z měst, které přijalo oblíbenou „protisedací“ vyhlášku, která zakazuje sedět kdekoliv jinde než na lavičkách. Neposedíte si kvůli ní na zídce, schodech, zábradlí, dokonce ani na vlastní židli, kterou si vynesete před dům. Alespoň pokud bydlíte v lokalitě, kde vyhláška platí. Jedná se převážně o části města obývané Romy. Jedno z mnoha zdánlivě drobných opatření, jež Romům a obecně všem podezřelým živlům komplikuje život. Naopak policii ulehčuje práci. Jak bezelstně pravil velitel duchcovských strážníků Hulín, kde podobná vyhláška dávno platí: „Nemusíme přemýšlet nad tím, co zrovna člověk porušil, vyhláška hovoří jednoznačně.“ Představte si, jak těžký život policie měla, dokud si k šikaně nepohodlných musela hledat jiné záminky. A „protisedací“ vyhlášky jsou stále jen vrcholem ledovce problémů skutečného světa. Segregace Romů v přístupu ke vzdělání pokračuje, zákon o sociálním bydlení je v nedohlednu, problém s ubytovnami tím pádem bují dál.
O žádném zlepšení situace Romů u nás mluvit zkrátka nemůžeme. Že si lidé vyfantazírovali ještě děsivější démony, než jsou pro ně Romové, běžné protiromské předsudky nezmírnilo. Seznam nepřátel a národních hrozeb se navýšil o jednu položku, která získala větší pozornost. Různí Hamplové sice mohou blouznit o svatém boji proti Islámu po boku svých romských „bratrů“, kterými jinak otevřeně pohrdají, ale ani momentální nalezení velkého Zla jinde, než v Romech, samotným Romům život nijak nezlepšuje. Naopak celkové postupné společenské utahování šroubů, posedlost zajišťováním bezpečnosti pomocí plotů, kamerových systémů, vymáhání pořádku a volání po tvrdé ruce, jež by mytický národ provedla nejistou dobou, bude zajisté dopadat v první řadě na ty nejslabší a nejvíce vylučované. Tedy na Romy.
Autor je sociální pracovník.