Sustainable fashion: móda versus planeta

Šetření je v oblasti módního průmyslu opakem šetrnosti. Tématem dalšího dílu seriálu o udržitelné módě je globální provázanost jednotlivých problematik „fast fashion“.

Dalo by se říct, že planeta lidi nepotřebuje, ale lidé potřebují planetu. Třeba, aby si udrželi svůj blahobyt. Naopak oděvní průmysl je něco, co lidi potřebuje již ze své podstaty. Konkrétně naše oblíbená fast fashion potřebuje ohromnou spoustu lidí, a to jak z hlediska produkce oblečení, tak z hlediska jeho spotřeby. Ale opravdu potřebujeme my, lidé, módu a oblečení?

Individuální šetrností k drobným změnám

Existují i kmeny, které žijí v drsnějším podnebí, a přesto se do látek nezahalují. Své tělo izolují tím, že si do kůže vtírají živočišný tuk. Jiné kmeny, jako ty žijící v tropech, zdobí svá těla šperky a jinými doplňky. Nemají fyzickou potřebu se do něčeho strojit, a přesto to dělají stejně jako my. Stejně tak my nemáme fyzickou potřebu koupit si nový kabát, a přesto ho prostě „musíme mít“. Móda sice není funkční záležitost, k přežití ji nepotřebujeme, ale i tak pro ni pleníme životní průmysl.

Šetří se také na čističkách, a tak platí nemilé pravidlo: pokud chcete vědět, jaká je trendy barva letošní sezóny, podívejte se na zbarvení čínských řek.

Ke zbídačení planety dochází ve všech fázích životního cyklu módního produktu. Asi vás zarazí fakt, že největší podíl na environmentálním dopadu produktu máme právě my, tedy spotřebitelé. Prací prášky, aviváže, voda a elektřina použité na praní a sušení v sušičce a nakonec neúprosné vyhození jen částečně obnošených či téměř nenošených svršků a spodků je podle některých studií pro přírodu větší zátěží než samotná výroba.

Zde je pár tipů, jak šetřit planetu v rámci vlastní domácnosti: 1. Perte, až když je pračka plná, ušetříte tak vodu. 2. Používejte šetrné prací prostředky. To, co pustíte pračkou do kanalizace, se vám může vrátit domů v rybě k večeři. 3. Zapomeňte na aviváže, obsahují spoustu chemikálií a navíc často narušují vlákna vašich oděvů. Jejich jediná funkce je, že prádlo potom více voní. 4. Nepoužívejte sušičku, i v malých bytech se najde místo na sušák na prádlo. Je to šetrnější k oblečení, přírodě i peněžence. 4. Nevyhazujte použitelné oblečení, raději ho odložte do kontejneru k tomu určenému. Ještě lepší je prodat ho na internetu nebo věnovat. A hlavně se příště zamyslete, jestli opravdu tak nutně potřebujete všechno to, co kupujete, a zda se jedná o kvalitní produkt. Spotřebitelé sice mohou mít největší podíl na spotřebě vody, elektřiny i na chemikáliích vypuštěných do vodních toků, ale nejvíc škody napáchá šetření, tlačení na ceny či „ustřihování rohů“ pro dosažení minimálních nákladů.

Pesticidy, pouště a zamořené řeky

Cenu ropy, ze které je téměř polovina všeho oblečení, módní průmysl ovlivní jen stěží. Zato bavlna je dnes jednak často geneticky modifikovaná a jednak i na vypěstování konvenční bavlny padne čtvrtina světové spotřeby pesticidů. Pesticidy však znehodnocují půdu. Ta se pak už nedá využít k pěstování jídla a chemikálie se navíc dostávají do podzemních vod a následně do potravin. Důsledkem mohou být nádory, rakovina nebo poškození plodu v těle těhotných žen. Například v Indii v oblastech, kde se pěstuje konvenční bavlna, tak důsledkem nadužívání pesticidů prudce stoupl počet mentálně i fyzicky postižených dětí.

Velká poptávka je také po kašmíru, který se získává z koz chovaných v Mongolsku. Aby místní naplnili „očekávání trhu“, chovají stáda neúměrná možnostem okolní přírody. Kozy spasou více trávy, než stihne vyrůst, a tak se zde začínají šířit pouště. Z krajiny mizí voda. Podobně se pro rozrůstající se stáda krav, jejichž kůže je potřeba na kabelky, boty nebo třeba novou peněženku, získávají pastviny vypalováním lesů – tento postup je častý třeba v Brazílii a Indonésii.

V Evropě existuje certifikát REACH, který reguluje chemikálie na evropském trhu. Toxické chemikálie tak byly nahrazeny jinými, šetrnějšími substancemi. V Asii bohužel takové restrikce neexistují. Anebo sice existují, ale jejich dodržování se nekontroluje. Toxické chemikálie se tak klidně mohou dostat na náš trh například právě v oblečení. Šetří se také na čističkách, a tak platí nemilé pravidlo: pokud chcete vědět, jaká je trendy barva letošní sezóny, podívejte se na zbarvení čínských řek. Toxické chemikálie užívané v oděvním průmyslu se mimochodem už staly předmětem jedné z kampaní Greenpeace s názvem Detox. Nezapomeňme také, že zakázky na desetitisíce kusů oblečení jsou běžně zasílány přes půl světa letadlem. Žijeme přeci v éře fast fashion – a mnohem šetrnější přeprava lodí se zdá příliš pomalá.

Autorka vede v Česku a na Slovensku mezinárodní kampaň Fashion Revolution a vlastní projekt Moyomi. Na vysoké škole módního obchodu MOD’SPE v Paříži přednáší product development a udržitelnou módu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies