V domácnosti Adama B. Bartoše musel včera panovat smutek. V médiích se totiž poprvé objevila zpráva, že docenta Jihočeské univerzity Martina Konvičku Policie ČR 18.11. obvinila z podněcování k nenávisti, pravděpodobně kvůli jeho výrokům na Facebooku. Přestože se Bartoš snaží, seč může, a utečence ze Sýrie například navrhoval ubytovat v bývalém koncentračním táboře Terezín a na demonstracích odhodlaně mával šibeničním provazem, jeho celoroční snaha dostat se do kriminálu vychází naprázdno. Podobně jako většinu pozornosti neonacistické scény mu Konvička před očima vyfouknul i roli pomyslného mučedníka, jehož bude diktatura politické korektnosti tahat po soudech jen kvůli tomu, že odvážně a neohroženě říká pravdu.
Za pravdu, nenávist a masokostní moučku
V hlavách členů nového politického subjektu Blok proti islámu splývá současný právní rámec, ze kterého mimo jiné plyne povinnost státním zástupcům oznamovat podezření ze spáchání trestného činu, s diktaturou proletariátu z padesátých let. Až tak daleko prý dnes dospělo „umlčování většiny“, jejíž domnělý a samozvaný mluvčí doposud nerušeně rozdával rozhovory, kde se dalo, a nad jeho poslední akcí neoficiálně převzal záštitu i prezident Miloš Zeman. Je více než jasné, že jakmile by se Martin Konvička chopil moci, něco takového jako potírání svobody slova nebo ostrakizace za politické názory by pod návalem jeho všeobjímající tolerance a víry v demokracii zmizelo z povrchu zemského rychleji, než mizí uprchlíci z českých detencí. Než se tak ale stane, bude muset tento Nelson Mandela z Českých Budějovic, Jan Hus 21. století a disident xenofobie a nenávisti vysvětlit, jak to vlastně doopravdy myslel s tím věšením a koncentráky. Jisté je jedno: ať už jeho stíhání dopadne jakkoli, budou za tím muslimové, islamofilové a vlastizrádci, jak už v oficiálním prohlášení BPI naznačil tiskový mluvčí strany David Štěpán, když brilantně poukázal na spojitost mezi bratrem ministra spravedlnosti Pelikána, který je muslim, a Konvičkovým stíháním.
Teď hrozí, že se z Martina Konvičky stane plnohodnotný Adolf Hitler s početnou stranickou základnou, který bude v base soustředěně sepisovat Můj boj proti islámu a dumat nad politickou strategií let budoucích.
Je bohužel evidentní, že naplánování policejní akce nemohlo být horší. Policie totiž Konvičku obvinila hned den poté, co se na pražském Albertově sešla plejáda jeho obdivovatelů i němečtí soudruzi z ultrapravicové Pegidy a členové Bloku proti islámu si už vzrušeně malovali, kdo bude zastávat jakou funkci při sestavování vlády po příštích parlamentních volbách. Martin Konvička však mohl být v posledních letech obviněn prakticky kdykoli, a kdyby se tak stalo, řeči o politickém procesu hrstky jeho nohsledů by se po týdnu z veřejného prostoru vypařily a byl by klid. Připomínat třeba, že samotná existence jeho partaje je velmi pravděpodobně mimoústavní, je zbytečné. Za zmínku by ale mohlo stát, že dosavadní nečinnost policie vedla mimo jiné k radikalizaci celého politického spektra, posunutí celospolečenského chápání politického extremismu i zhoršení reálné politiky celé vlády. O islamofobní voliče se tak dnes kromě svaté trojice Bartoš–Okamura–Konvička přetahuje i Petr Fiala, nedávno ještě reprezentant „slušnější části ODS“, do boje s uprchlíky (čili teroristy) se vydal i Andrej Babiš, své si z pozice klasické české katolické tolerance dlouhodobě přihřívají lidovci a o hnědé klice v ČSSD škoda mluvit. Teplíčko z protiuprchlické hysterie dokonce vylákalo z děr i dávno zapomenuté veterány českého rasismu let devadesátých, a tak je možné, že se v brzké době dočkáme opravdových soubojů v politickém bahně.
Teď hrozí, že se z Martina Konvičky stane plnohodnotný Adolf Hitler s početnou stranickou základnou, který bude v base soustředěně sepisovat Můj boj proti islámu a dumat nad politickou strategií let budoucích. Že by Konvička mohl skutečně skončit v kriminále vyplývá hlavně z toho, že jeho právním zástupcem bude Klára Samková, žena tak obratná, že by díky jejím schopnostem mohl vyfásnout klidně i doživotí, což na druhou stranu je představa příjemná.
Na každý pád může být Martin Konvička rád, že žije, kde žije. Za žádný z jeho výroků mu totiž v dnešní České republice nehrozí to, čím on sám opakovaně a dlouhodobě vyhrožuje lidem s jiným názorem – ať už jde o namletí do masokostní moučky, věšení na kandelábry nebo jenom o umisťování do koncentračních táborů.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.