Demokratická etapa v životě politika


Miroslav Kalousek se stal šéfem TOP 09 a rád by se z této pozice stal i mluvčím celé demokratické opozice v Česku.

Rozený feudál a bytostný demokrat Karel Schwarzenberg skončil po pěti letech ve funkci šéfa TOP 09. Strana, již opouští, tak přijde o marketingem piplaný symbol „něčeho lepšího“, který je pro strany honorace bojující v zájmu pár procent nejbohatších za masové volební zisky zásadní. Střídá ho symbol „něčeho horšího“ – Miroslav Kalousek, který se bude muset při přesvědčování lidu o tom, že mu je blízko, o dost víc otáčet, než stačilo bodrému knížeti.

K vychutnávání demokracie je lepší nemít exekutorem odstavený účet, anebo aspoň nemít pocit, že žijete posledních několik let od výplaty k výplatě jako nevolník.

Kulturní nadstavba opírající se o odkaz Václava Havla a sympatie i takových es, jako jsou Zdeněk Svěrák nebo režisér Vladimír Morávek, bude novému šéfovi konzervativní „topky“ chybět. Není zatím jisté, kolik divadelních režisérů bude v souvislosti s novým šéfem strany ochotno říkat na kameru „že mravnost, že čest“, ale Miroslav Kalousek vstupuje do odlišné situace a třeba se zase nějací ochotní umělci najdou. Jedním z receptů na úspěch Karla Schwarzenberga bylo, že byl běžným ekonomickým a povrchním otázkám příliš vzdálený a dával přednost lidským právům a vlastní kulturnosti. Při prezidentské volbě tak spousta lidí ani nevěděla, že je členem neoblíbené pravicové vlády a že odborům demonstrujícím proti politice škrtů vzkazoval, „ať drží hubu“.

Záchrana demokratické diskuse

Ani Kalouskův předvolební projev se netýkal ekonomických otázek, nevaroval před socialistickými daněmi spoutávajícími svobodného ducha korporátního podnikání. Šlo mu o svobodu. O Putina, Zemana, Babiše, kteří možná nejsou vzájemně propojeni, ale možná ano. Vyzval dokonce i demokratickou levici, ať se s ním kvůli záchraně elementárních pravidel demokratické diskuse spojí proti společnému nepříteli.

Na ekonomiku to v Česku teď pravice pár let hrát nemůže. Jestli chce Kalousek vyhrát volby, boj proti registračním pokladnám a proti zákonnému omezení práce v hypermarketech o svátcích může Petru Fialovi a ODS s klidem přenechat. Kalouskova konstrukce ohrožení demokracie není marná. I kdyby Babiš se Zemanem nebyli v konspiračním spojení, Zemanovo prezidentské posvěcování xenofobních nálad a Babišova koncentrace ekonomické, mediální a politické moci nebezpečím jsou.

I když to Kalouskovy voliče možná nezajímá, nebezpečí pro demokracii nevzniká jen nebývalou koncentrací moci v rukách oligarchů, ale i zničením možnosti slušného života. Frustrace z politiky a demokracie se rodí, když mají lidé pocit, že je systém nespravedlivý a pomáhá zlodějům. Právě takovýto obraz politiky pro miliony lidí symbolizuje Miroslav Kalousek. Jeho věty v projevu o „nejautentičtějším dědici Listopadu 89“, kterým má být TOP 09, si mnoho lidí snadno vyloží tak, že pokud „k čertu s Kalouskem“, tak i „k čertu s Listopadem“. K vychutnávání demokracie je lepší nemít exekutorem odstavený účet, anebo aspoň nemít pocit, že žijete posledních několik let od výplaty k výplatě jako nevolník.

Málo kapitalismu

O autentické Kalouskově věrnosti k celému českému polistopadovému vývoji svědčí nejlépe tento výrok: „Mýlí se však všichni ti, kteří tvrdí, že za lidskou bídu může kapitalismus. Je to přesně naopak. Za touto bídou je v drtivé většině málo kapitalismu.“ Nezbývá než se ptát, jak moc kapitalismu by bylo potřeba, aby Kalouskovi z cesty zmizel protihráč jako Babiš. A jak by takový kapitalismus vypadal, aby negeneroval další miliardáře.

Morální rozhořčení z Kalouskových demokratických ambic přišlo rychle a Andrej Babiš ve své reakci pro Novinky.cz Kalouska zkritizoval za to, že se v roce 2006 „neštítil spojit s komunistickou stranou“. S komunistickou stranou se totiž moudrý člověk neštítí spojit jen ve chvíli, když je komunistická strana s pomocí tajných služeb u moci, jinak je to pitomost. Autentický demokrat Kalousek tak vyvolal neméně autentickou, morální autoritu i v Andreji Babišovi.

Autor je redaktor A2larmu.

 

A2LARM