Jihlava je město, které si kdekdo spojí s každoročním Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů, anebo s kostkovitým Priorem postaveným uprostřed starobylého náměstí. Obě tato témata se určitým způsobem pojí s občanským aktivismem. Jihlavu v rámci letošního MFDF navštívila Marija Aljochina z Pussy Riot a prostřednictvím skypeové konference Julian Assange. Mohlo by se téměř zdát, že právě Jihlava je městem, ve kterém lze načerpat inspiraci k různým aktivitám a kde lidé možná přímo ovlivňují agendu lokálních politiků. Opak je ale pravdou a při bližším pohledu se každá takováto představa bortí. Oranžová Jihlava je totiž především městem, v němž si primátor Rudolf Chloupek a zastupitelé vůbec nepřejí, aby veřejnost mohla ovlivňovat jejich rozhodování – a to v otázce, která je pro Jihlavu klíčová.
Radnice nekoná
Když se před lety objevily první zprávy o tom, že by na území města mohla stát spalovna odpadů, několik lidí se rozhodlo projekt zastavit. Není se čemu divit, Jihlavu už dostatečně zatěžuje provoz společnosti Kronospan, která pravidelně vypouští nad Jihlavu (a při špatných povětrnostních podmínkách, které zrovna na Vysočině nejsou výjimkou, přímo do jihlavských ulic) spaliny z výroby dřevotřísky. Kdo občas do Jihlavy zavítá, jistě tuto situaci dobře zná: stojíte na náměstí a máte pocit, že někde za rohem právě doutná hromada lepeného dřeva.
Vidí-li kdo mistra obstrukcí v Kalouskovi, pak se mýlí – jihlavský primátor Rudolf Chloupek a jeho straničtí kolegové z ČSSD by Kalouska mohli školit.
Možnost, že by se k tomuto znečišťovateli ovzduší přidala ještě spalovna odpadů (ZEVO), jakož i snaha reformovat systém poplatků za komunální odpad a jeho třídění, nastartovala sérii příhod, jejichž vyústěním mělo být vyhlášení referenda, v němž by se Jihlavští mohli vyjádřit, zda ve svém městě spalovnu chtějí, či nikoli. Vznikl tedy přípravný výbor a byly stanoveny otázky:
1. „Souhlasíte s tím, aby město Jihlava bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě spalovny komunálních odpadů (ZEVO, plazmová a pyrolýzní jednotka apod.) na území statutárního města Jihlavy?“
2. „Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro zvýhodnění občanů, kteří produkují málo směsného komunálního odpadu (SKO) a více třídí oproti těm, kdo třídí méně a vyprodukují více SKO?“
3. „Jste pro to, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro snížení produkce směsného komunálního odpadu pod 150 kg na osobu za rok prostřednictvím zvýšení míry recyklace a kompostování všech odpadů ze živností a domácností minimálně na 50 procent?“
Lidé měli odpovědět během komunálních voleb v roce 2014, jihlavský magistrát nicméně udělal vše pro to, aby se tak nestalo. Referendum bylo zamítnuto a jeho navrhovatelé se obrátili k soudu. Ten rozhodl v jejich prospěch a uložil radnici, aby ve věci vyhlášení referenda vykonala náležité kroky vyplývající ze zákona. A opět: radnice nekonala, zastupitelé referendum neprojednali a jeho navrhovatelé znovu podali stížnost k soudu. Krajský soud v Brně jim vyšel vstříc s tím, že referendum by se mělo konat během krajských voleb v roce 2016.
Taková malá spalovnička
Primátor Jihlavy mezitím změnil strategii. Vyrukoval s argumentem, že Jihlava chce jenom „malou spalovnu“, skoro by se chtělo říct „spalovničku“, a že první otázka referenda už proto není vůbec podstatná. Jenže otázka pokládaná v referendu hovoří obecně o jakékoli spalovně komunálního odpadu, tedy bez ohledu na velikost. Brněnský soud navíc upozornil na to, že se vedení města může k otázce velké spalovny kdykoli vrátit. Stejně tak je podle radnice uspokojivě vyřešen i motivační systém plateb za odpady – ten, kdo produkuje odpadu málo a třídí hodně, platí méně za popelnice. Ani tento bod však podle navrhovatelů nebyl účinně vyřešen. Navíc nebyla splněna otázka třetí, která požaduje stanovení jasných kvót a cílů, a to i navzdory prohlášení radnice, podle něhož se recyklace zvýšila, a proto ji není potřeba dále řešit.
Magistrát se proti výroku soudu odvolal. Čeho tím docílil? Navrhovatelé se obrátili k Nejvyššímu správnímu soudu a i ten se postavil na jejich stranu. V rozsudku si lze přečíst například hodnocení toho, jak moc jihlavští úředníci vedení sociálnědemokratickým primátorem usilují o vyjádření veřejnosti k otázce, která se týká všech občanů města: postup magistrátu spojený s referendem tu je označen za obstrukční a z procesního pohledu chybný. Urputná snaha o neoprávněné zmaření referenda ze strany magistrátu je dle soudu evidentní, tlak na zrušení referenda kvůli neaktuálnosti jeho otázek je podle soudu zjevným vyjádřením nechuti magistrátu vůbec připustit přímé rozhodování občanů o věcech veřejných.
Myslí si někdo, že se tentokrát zastupitelé i s radou a primátorem chytli za nos? Nikoli – a v podstatě tak dali jasně najevo, že v tomto městě je třeba na politické reprezentaci každý alternativní názor vyvzdorovat. Přestože nenastaly žádné nové skutečnosti, zastupitelé zasedli na mimořádné schůzi, aby projednali návrh na podání ústavní stížnosti k výnosu brněnského soudu. To se jim nepodařilo, zasedli tedy podruhé, opět mimořádně, a tentokrát si ho těsnou většinou devatenácti hlasů schválili. Vidí-li kdo mistra obstrukcí v Kalouskovi, pak se mýlí – jihlavský primátor Rudolf Chloupek a jeho straničtí kolegové by Kalouska mohli školit.
Audience u samovládce
Proč vůbec řešit spalovnu? Vždyť Chloupek má v této otázce jasno. Na posledním zmíněném zastupitelstvu prohlásil, že „v jednom kantonu Švýcarska se rozhodli, že nebudou vůbec třídit plasty“. Po tomto výroku všichni vědí, s kým mají tu čest: s člověkem, pro něhož je třídění odpadů zbytečným luxusem, s člověkem, který by nejspíš pro pohodlí své a svých voličů všechen sajrajt spaloval. Svůj poměr k názoru veřejnosti pak dokázal prohlášením: „Pochopitelně je trošku otázka, jestli mluví tady zastupitel, nebo mluví veřejnost.“
Jiří Pykal ze sdružení Společně pro Vysočinu posléze o posledních jednáních jihlavského zastupitelstva prohlásil: „Bohužel jsem si místy připadal spíše jako při audienci u nějakého samovládce než na demokratickém jednání zastupitelstva. Pan primátor v rozpravě ihned reagoval na každé vystoupení bez ohledu na pořadí přihlášených do diskuse, rozhodl se zkrátit příspěvky diskutujících až v průběhu diskuse a navíc až v momentě, kdy dostala slovo veřejnost. A odebral také slovo zmocněnci přípravného výboru během věcné argumentace k údajné zastaralosti otázek referenda.“
Jihlavské referendum je zásadní otázkou oranžové, prezidentem tolik milované Vysočiny. Pokud se nepodaří v takto důležité otázce prosadit hlas veřejnosti, pak už je úplně jedno, jak skvělé jsou filmy, které se tu jednou ročně promítají, a kdo všechno přijede diskutovat s diváky. Občanský aktivismus tu zůstane v plenkách, možná dokonce v trenkách. Přesně těch, které nedávno zavlály nad Prahou.
Autor je literární kritik a antikvář.