Dnešek je svátkem flexibilní práce

Na 5. Listopad vyhlásil český Microsoft Den práce odkudkoli. Nové technologie se začínají potkávat s novou firemní kulturou a stálá kancelář a pevná pracovní doba se stávají věcí minulosti.

Po Dni boje proti Rakovině, Dni lidských práv a Dni dětí přichází letos do českého kalendáře už potřetí novinka mezi dny s velkým D – Den práce odkudkoli. Pohled do blízké budoucnosti, ve které nebudou lidi sedět celé dny v kancelářích, dává naději zejména těm, kteří rádi pracují kdekoli – a taky kdykoli.

Zatímco Microsoft nabírá v Česku deset až patnáct absolventů ročně, ve flexibilizovaném trhu služeb se zlomkovými platy se ročně přijímají (a zase vyhazují) tisíce lidí.

Kdo jiný by měl oslavovat konečné vítězství flexibility práce nad prostorem a časem než korporace jako Microsoft? Nabídnout flexibilní klouzavou dobu a možnost pracovat odkudkoli je prý dnes nutné především kvůli nalákání talentů mezi vysokoškoláky. MF Dnes publikovala u příležitosti svátku rozhovor s ředitelkou české pobočky Microsoftu Bijanou Weberovou, která poodhalila fungování firmy budoucnosti: každý do sdíleného kalendáře píše hodinu po hodině, co zrovna dělá, a jeho kolegové to vidí. To prý umožňuje nebývalou efektivitu.

Ráno práce, večer práce

Weberové nechybí odvážné sociologické vize. „Nemluvíme jen o balancování, mluvíme o propojování práce a života. Linie mezi prací a osobním životem se vymazává.“ Co to konkrétně znamená pro zaměstnance, naznačuje ředitelka celkem jasně: „Mohou jít ve tři hodiny z kanceláře, vyzvednout dítě ze školky, pohrát si s ním a od osmi hodin zase pracovat.“ Ve Švédsku sice po zavedení šestihodinové pracovní doby mohou jít zaměstnanci taky ve tři domů a i oni si můžou hrát s dětmi, je jim však upřen onen lákavý bonus, jejž nabízí flexibilní pracovní doba: možnost večer opět usednout k práci. Děti sice musí rovněž fungovat podle sdíleného časového harmonogramu, ale za sladění soukromého a pracovního života je to jen malá daň. Tvorba vlastního pracovního prostředí do budoucna zvýší výkonnost nejen zaměstnanců, ale i jejich dětí.

Flexibilizaci práce ve službách a v dalších méně lukrativních pracovních pozicích asi nikdo s nadšením vítat nebude. Ani nebude pořádat speciální dny, kde by vypíchnul výhody permanentní brigády. I když třeba řetězec Starbucks by celosvětový Den prekarizace vyhlásit mohl s klidem. Zatímco Microsoft nabírá v Česku deset až patnáct absolventů ročně, ve flexibilizovaném trhu služeb se zlomkovými platy se ročně přijímají (a zase vyhazují) tisíce lidí. Tady už se o balancování rodinného a pracovního života příliš mluvit nedá. Jediná rovnováha se hledá mezi hubenými příjmy a výdaji. Naštěstí Microsoft neprodává kafe, ale software. Věta paní ředitelky „Je vaše zodpovědnost, jak si zařídíte svůj osobní a pracovní život, flexibilita vám dává prostor“ by v tomto kontextu evokovala úplně jiná životní dilemata než to, jak sladit jógu s prací.

Otrocká práce odkudkoli

Bylo by zajímavé vztáhnout výrok o sladění osobního a rodinného života ke způsobu, jakým se Microsoft chová v zemích třetího světa. Například v Číně, kde se vyrábí počítačový hardware, flexibilita znamená něco trochu jiného než zastaralé dělení na čas práce a čas odpočinku – dělníci totiž na nic dalšího než práci už čas nemají.

Microsoft byl spolu s Applem a dalšími korporacemi v roce 2010 zapleten do využívání dětské otrocké práce v čínských továrnách, kde dokonce několik dělníků jejich dodavatele spáchalo protestní sebevraždu. V tomto prostředí není nutné nadbíhat nadějným absolventům vysokých škol. „Práce odkudkoli“ v případě dělníků třetího světa vyžaduje jiné způsoby kontroly toho, zda zaměstnanci pracují a neodbíhají na záchodky zbytečně často, než je sdílený kalendář.

Jistotou stále zůstává, že výrobky Microsoftu jsou víceméně odkudkoli. Pod veřejným tlakem se sice nadnárodní společnosti začaly, alespoň jako součást PR, zabývat podmínkami dělníků svých dodavatelů a snaží se tlačit na to, aby za práci dostávali alespoň místní minimální mzdu. Ta sice nemusí stačit ani na základní životní potřeby, ale sociální zodpovědnost firem je tím naplněna. Pokud do „odkudkoli“ počítáme i něco jiného než domek u Prahy, není dnešní den jen svátkem vyšší flexibility a mobility, jak si představují korporace, ale také Dnem mizerně placené práce za velmi flexibilních podmínek.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies