Přesně před dvaceti lety popravila nigerijská vojenská vláda spisovatele a aktivistu Kena Saro Wiwu. Spolu s ním oběsila i dalších osm představitelů hnutí za přežití národa Ogoni, kteří dlouhodobě bojovali proti praktikám britsko-nizozemské společnosti Shell při těžbě ropy v deltě Nigeru. Případ se zapsal do dějin ekologického a sociálního hnutí především kvůli vleklým sporům o spoluúčast Shellu na justiční vraždě. Tu však společnost dodnes odmítá.
Poslední soud
Ken Saro Wiwa se narodil v oblasti delty řeky Nigeru ogonským rodičům. Díky svému politickému angažmá a talentu spisovatele se dokázal vypracovat na jednu z nejznámějších osobností v Nigérii, jednoho z předních afrických intelektuálů a člena mezinárodního PEN klubu. Od roku 1990 se začal věnovat lidskoprávnímu a ekologickému aktivismu. Stal se rovněž jedním z prvních členů Hnutí za přežití národa Ogoni (Mosop), které vystupovalo proti devastaci delty Nigeru ropnou společností Shell. Tato firma začala těžit v deltě Nigeru již v roce 1956, tedy ještě v době koloniální nadvlády Velké Británie, díky čemuž brzy získala na nigerijskou ropu monopol. Od té doby je společnost pravidelně obviňována z nekalých praktik, mezi které patří korumpování nigerijských vlád, rozdmýchávání konfliktů mezi obyvateli delty Nigeru a rozsáhlé znečišťování oblasti.
Firma začala těžit v deltě Nigeru již v roce 1956. Od té doby je pravidelně obviňována z nekalých praktik.
Mezi největší úspěchy výše zmíněného Mosopu patří demonstrace proti Shellu, které se v lednu roku 1993 zúčastnilo zhruba tři sta tisíc lidí, a pozdější krátkodobé zastavení těžby. Ve stejném roce narazilo sílící hnutí na represe vojenské vlády vedené generálem Sani Abachou. V roce 1992 vláda Nigérie zahájila sérii brutálních represí proti ogonské komunitě, přičemž Saro Wiwa byl několikrát zatčen. Osudný proces však začal až v únoru 1995, kdy byl Saro Wiwa spolu s dalšími osmi členy hnutí Mosop obviněn z vraždy čtyř ogonských provládních aktivistů. Po sérii mučení a bití byli 10. listopadu 1995 společně oběšeni.
Poprava vyvolala širokou odezvu po celém světě. Nigérii bylo pozastaveno členství v Commonwealthu, britský premiér John Mayor nazval rozsudek justiční vraždou. Největší pozornost však směřovala na Shell, který den po popravě oznámil pokračování těžby, kterou musel kvůli rozsáhlým protestům pozastavit.
Shell před soudem
Nejčastěji se zmiňovaly podivné peněžní příspěvky pro velitele represí proti ogonské komunitě Majora Okuntima. Další stín podezření ulpěl na dvou hlavních svědcích případu, z nichž jeden (Charles Danwi) podepsal čestné prohlášení, ve kterém zmínil nabídku Shellu na dům a lukrativní místo ve společnosti, pokud budou svědčit proti Saro Wiwovi. Shell později veškerá obvinění odmítl, včetně toho, že by na tajném setkání s nigerijskou vládou těsně před finálním verdiktem jakkoliv ovlivnil průběh vyšetřování.
V roce 2009 čelil Shell hromadné žalobě (mezi jinými i syna zavražděného Saro Wiwy) za podíl na justiční vraždě, mučení, nelegálnímu zadržování a zastřelení stovek ogonských protestujících během represí v devadesátých letech. I z důvodu obav ze zveřejňování důkazů nakonec společnost Shell přistoupila na odškodnění ve výší 15, 5 milionů dolarů. Částečně tak došlo k naplnění Saro Wiwových slov z posledního proslovu před soudem, kde prohlásil, že zločiny Shellu proti ogonské komunitě budou po zásluze potrestány. Neúspěchy Shellu z poslední doby, opuštění projektu na těžbu v Arktidě a ukončení těžby z dehtových písků v Kanadě, pak svádějí k tvrzení o božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě.
Autor je ekologický aktivista.