Jedním z hostů letošního festivalu Mezipatra byl i známý indický režisér Parvez Sharma, který se ve své dokumentární tvorbě věnuje vztahu náboženství a homosexuality. Na festival přijel osobně představit svůj aktuální snímek Hříšník v Mekce. Sharma je významný světový aktivista za práva gayů v islámském světě a momentálně žije v New Yorku.
Můžete pro začátek vysvětlit, jaký je podle vás vztah mezi islámem a homosexualitou?
Já sám za sebe bych nejdřív chtěl zmínit otázku islamofobie, která, jak se zdá, je teď dost aktuální. Můj film pojednávající o pouti do Mekky je v distribuci necelý půlrok. Během této doby jsem dostával a stále dostávám značné množství nenávistných mailů z různých druhů komunit, včetně muslimské. Snažím se však muslimům důsledně vysvětlovat, že kdyby film sledovali pozorně, pochopili by, že rozhodně není proti našemu náboženství. Není proti islámu, protože já sám jsem přece muslim. Je to film vedený optikou věřícího. Je snahou o zachycení cesty modlitebníka, který navzdory svému životu v New Yorku chce jako správný muslim absolvovat pouť do Mekky. Avšak je to také snímek, který je postaven na jasné kritice Saúdské Arábie a její verze chápání islámu. Rozhodně se nejedná o islamofobní pozice, které bych filmem mohl zastávat, ale o pozice „saúdofobní“.
Když se podíváte na ideologické kořeny wahhábismu, právního rámce Saúdské Arábie, a ideologické základy Islámského státu, jsou takřka totožné.
A co tedy ta otázka náboženství a homosexuality? Jak se jako praktikující muslim a gay stavíte k ní?
Vztahem mezi islámem a právem na odlišnou sexuální orientaci jsem se zabýval ve svém předchozím snímku nazvaném Džihád za lásku. Hříšník v Mekce je podle mě čistě o islámu. Nicméně: nemyslím si, že se během svého života dožiju momentu, kdy oficiální struktury islámu uznají homosexuálům jejich práva. V tomto ohledu jsem pesimistou. Ale umíte si vy něco takového představit ze strany Vatikánu? Papež také neřekne, že je LGBT komunita ok. Ten problém vztahu k homosexualitě je stejný u všech velkých monoteistických náboženství, které známe.
Jste označován za gay muslimského aktivistu. Co vaše konání přináší komunitě muslimských homosexuálů? Co by podle vás bylo třeba udělat, aby se úspěšněji dařilo navazovat dialog s církví v otázce jiných sexuálních orientací?
To jsem se právě snažil zodpovědět ve svém předchozím filmu. Říkám, že ten současný, převládající pohled na homosexualitu je u islámu pouze jednou z interpretací. Bohužel momentálně vítězící. Co se však týká poselství, které si mohou homosexuální muslimové vzít z mého nového filmu… Pro mě je to vlastně zásadní otázka, jak dlouho a zda vůbec budu jako věřící člověk a zároveň gay akceptovat tyto oficiální struktury islámu. Ta otázka nestojí tak, jestli ony budou schopny akceptovat mě.
Víru vnímám jako osobní věc a stejně tak sexuální orientaci. A je nutné si k obojímu vybudovat vlastní vztah, který nebude zpochybňován žádnými omezeními přicházejícími zvenčí. To je něco, co by si primárně každý věřící homosexuál měl zkusit urovnat sám v sobě.
Ve filmu silně kritizujete Saúdskou Arábii. Je to země s obřím globálním vlivem, která se těší spolupráci se zeměmi celého světa. Co to vlastně znamená?
Myslím, že ta nejnebezpečnější věc v dnešním islámském světě je právě Saúdská Arábie a wahhábismus. Moc se o tom nemluví, třeba kvůli fungujícím obchodům se saúdskou ropou. Spojené státy americké se nad enormně diktátorským a nedemokratickým režimem v Saúdské Arábii ani nepozastavují. Přitom by mělo dojít k ukončení všech vztahů mezi západními zeměmi a Saúdskou Arábií. Vždyť je to stát, kde se každý pátek konají popravy. Je šílené, že právě takovéto hrůzy legitimizujeme i my naším vztahem k této zemi. Když se podíváte na ideologické kořeny wahhábismu, právního rámce Saúdské Arábie, a ideologické základy Islámského státu, jsou takřka totožné. Pokud je něco opravdovým nebezpečím pro celý svět, je to právě možnost vývozu a podpory wahhábismu, pramenící z bohatství a nezpochybněné pozice Saúdské Arábie. Saúdům tento velmi tvrdý a konzervativní způsob přístupu k islámu vyhovuje.
Jak se takové věci projeví právě ve vztahu k homosexuálům?
Jak jsem již uváděl, víra je pro mě velmi osobní. Věřím, že by nikdo nad ní neměl dozorovat ani zkoumat, nakolik jsem dobrý muslim. Provázanost náboženství a práva mi přijde absurdní. Není možné z hlediska zákona institucionalizovat nějaký morální kodex a vymáhat ho na lidech například mravnostní policí, jako se to děje v Saúdské Arábii. Podobně tomu je v Íránu. Vlády tam jsou náboženské, praktikující výhradně právo šaría. To ale není v islámském světě normou, ale výjimkou. Existuje pouze šest nebo sedm zemí, v nichž se zákony řídí šaríou. Proto musíme především začít měnit ty státy, které mají takové nedemokratické provázání víry a státního uspořádání, protože právě tohle spojení představuje opravdové nebezpečí.
Evropou teď zmítá takzvaná uprchlická krize. V Česku čelíme obří vlně nenávisti a islamofobie. Ta je částečně záměrně přiživovaná i některými členy vlády a vede mimo jiné k tomu, že tu žádní uprchlíci nechtějí žádat o azyl. Vy sám jste přišel do Ameriky z Indie, čili dá se říct, že jste migrant. Co pro vás tato zkušenost znamená?
Zaprvé: já jsem nepřicestoval do Ameriky na polorozpadlé lodi. Nicméně si myslím, že evropský postoj k uprchlíkům je směšný. Samozřejmě že se musí zavést nějaká opatření, ale proboha – Evropa je velký kontinent a představa, že ho těch pár milionů muslimů ovládne a promění v epicentrum terorismu, je úplně mimo realitu. Bavíme se přece o lidech, kteří jsou v naprosto ponižující situaci, ocitají se bez pomoci, odcházejí ze svých domovů a riskují velmi mnoho. Jediné, co chtějí, je vymanit se z nadvlády diktátorů, opustit ohniska válečných konfliktů a získat po sebe a své rodiny možnost žít normální, bezpečný život. Takže ta strašná hysterie, která teď cloumá Evropou a je rozdmýchávána i velkým množstvím médií, je nepochopitelná.
Já jsem odešel z Indie do New Yorku, nejvíce multikulturního města světa. Tato zkušenost mě naučila, že diverzita vyvstávající z pochopení a tolerance je velmi důležitá. I proto jsem toho názoru, že byste tyto uprchlíky měli vítat.