S kamerou na brigádu a do ghetta

Pořad České televize Zlatá mládež konfrontuje svět „dole“ a „nahoře“. Týdenní výpravy pětice mladých milionářů ale k opravdové změně perspektivy nevedou.

Když parta britských teenagerů jede v dokumentární soap opeře BBC do třetího světa poznat na vlastní kůži, jak se vyrábí jídlo pro svět první, nebo když fashion bloggerky dřou v africkém sweatshopu, nejde jen o emoce se sociálním přesahem, ale o změnu perspektivy protagonistů a rozšíření jejich obzorů. V malém a po česku si tento žánr zkusila i Česká televize a její angažovaná producentka Kamila Zlatušková, která má za sebou například Třídu 7. A, Ptáčata nebo Tečku páteční noci. Dokumentární reality show Zlatá mládež brouzdá po velkých sociálních rozdílech v malém Česku: parta mladých zhýčkaných Pražáků z top class se v ní vydává na týdenní výlety na české dno.

Místa špatného svědomí    

V prvních dvou epizodách zlatá mládež nahlédne do míst, jež by se dala označit za špatné svědomí české společnosti. Na průmyslových jatkách, kde nožem odřezávají ještě se třesoucí míchu z prasat, a v ghettu v Chánově, kde spí ve vybydlených panelácích, se dostávají představitelé mladé české smetánky na místa vytěsňovaná z běžné mentální mapy. Situace Romů rozbíjí obraz Česka jako demokratické společnosti otevřené všem a jatka se strojovým zabíjením zvířat ukazují krutost schovanou za běžnou konzumací masa. Volba těchto extrémů zesiluje konfrontaci bohatých a chudých, ale zároveň neutralizuje příslušnost protagonistů ke zlaté mládeži. Nemusíte totiž být nutně dítě multimilionáře, aby se vám udělalo špatně při pohledu na podřezávání prasat nebo abyste nezvládli krysy v domě, kde máte spát.

Spíš než skutečnou konfrontací světů, která by mohla přinést katarzi přijetím a pochopením perspektivy druhého, je Zlatá mládež turistickým výletem za zážitky.

Úvodní komentáře k epizodám proti Praze, „kde je takřka nulová nezaměstnanost“, staví místo s velkou nezaměstnaností (Chánov) a místo, kde se tvrdě dře (jatka). V první epizodě se světy bohatých a tvrdě pracujících jen míjejí. Zaměstnanci jatek jsou většinou o poznání starší než milionářští protagonisté a chápou, že zlatá mládež by u nich nikdy normálně nepracovala. Kvůli tomu, že protagonisté vyjíždí z Prahy vždy jen na týden, je celá hra před kamerami nerozvinutá. Největší emoce tak vidíme, když protagonistům něco smrdí a nutí je k výkřikům nebo k útěku z místnosti. „Zlatost“ mládeže se ta projevuje především jako zhýčkanost. Privilegovanost v mnoha případech neznamená nic jiného než citlivost na hygienu prostředí, která ale není vlastní jen milionářům, ale například i lidem, kteří pracují v call centrech za deset tisíc měsíčně. O tom, jaké je dnes být odporně bohatý, se tak nedozvíme skoro nic.

Předsudky zůstávají

Poznávání sociálního dna funguje mnohem líp ve druhém díle, v němž se aktéři přesunou do Chánova. Na jatkách se účinkující spíše než s lidmi potkávali s prací a se samotnou „smradlavou“ fabrikou na zabíjení a zpracování masa. V romské komunitě v Chánově jsou ale konfrontováni s místními lidmi v každodenních situacích u nich doma, a dostávají se tak víc do jejich života. Uplatnění v komunitě najde student práv – jako právní poradce – nebo „wannabe umělec“, který vystoupí na místní diskotéce a sklidí potlesk. Hádka s rodinou, u které je část pětice ubytovaná, ukáže i myšlení Romek, které jsou zklamané z toho, jak se Pražáci chovají, a je docela pochopitelné, že se naštvou, když dočasní spolubydlící na kameru pomlouvají jejich bydlení, a z bytu je vyhodí.

Pětice jede do Chánova se silnými předsudky, které se podaří rozptýlit jen částečně. Jedna z protagonistek, Yena, je na konci z Romů znechucená a odvolává se na tvrdou práci svých rodičů, přičemž sama úklidové práce spolu s nezaměstnanými ve městě nezvládla. Závěrečné odpovědi na otázku, na co se nejvíc těší domů, dobře shrnuje to, co Romové ve svých životech nemají: soukromí, sprchu a další relativně běžné věci. Není to tedy něco, co by měli jen milionáři.

Lepší schopnost štábu proniknout mezi Romy než do komunity „obyčejných Čechů“ svědčí i o širším problému komunikování o „obyčejných lidech“, kteří mají často pocit, že se o ně nikdo nezajímá, právě na rozdíl od Romů. „Obyčejní Češi“ jsou v této reality show postaveni na roveň Romům z ghetta, což pro ně může být urážlivé, a nikoli nutně kvůli rasismu. Z reality show se nedozvíme, jak bydlí nebo jak se baví, a jsou tak redukováni na svoji práci, která navíc smrdí. Průzkum světa dole se uskutečňuje skrze vyprávění o těch nahoře, a výsledný obraz je tedy výrazně zploštěný. Spíš než o skutečné konfrontování světů, které by mohlo přinést katarzi přijetím a pochopením perspektivy druhého, se jedná o turistický výlet za zážitky. Zlatá mládež nezakusí svět chudých, spíše zakusí osud vysokoškoláků, kteří se dostanou mimo univerzitní bublinu tím, že chodí na brigády nebo dělají dobrovolníky v romské neziskovce.

Autor je redaktor A2larmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies