Tupí teroristé? Pravda o ISIS je mnohem horší

Islámský stát využívá chaosu, ale pracuje podle jasného scénáře. To, že tomu nedokážeme porozumět, nás přichází draho.

Je to teprve „začátek bouře“, říká Islámský stát. Na chvíli se nad tím zamysleme. Protože zmatek v pařížských ulicích a následné zbrklé a ustrašené reakce, které páteční útoky vyvolaly, jsou přesně tím, oč ISIS šlo. Čím tvrdší budou opatření namířená proti evropským muslimům a čím hlouběji Západ zabředne do vojenských akcí na Středním východě, tím spokojenější vůdcové Islámského státu budou. Právě to je totiž jejich strategie: vyvolávání a využívání chaosu.

Manuál terorismu

Dokonce k tomu existuje i návod či manifest nazvaný Organizace barbarství a chaosu. Traktát před více než deseti lety sepsal islamistický ideolog Abu Bakr Nádží, původně pro mezopotámské křídlo al-Káidy, z nějž se Islámský stát později vyvinul. Připomeňme si páteční pařížský horor a porovnejme jej s několika základními axiomy, na nichž ISIS staví svojí strategii.

Zaútočte na slabé cíle. „Diverzifikujme a rozšiřme své údery proti křižácko-sionistickému nepříteli kdekoli v islámském světě, a pokud možno i mimo něj – tak abychom přiměli nepřítele co nejvíce rozptýlit jeho síly.“

Mluvíme-li o ISIS jako o formě „terorismu“ nebo „násilného extremismu“, jen tím zastíráme skutečný rozsah nebezpečí.

Udeřte, když to potenciální oběti nečekají a nejsou ve střehu. Zasejte strach mezi nejširší vrstvy jeho obyvatelstva, poškoďte tím jeho ekonomiku. „Je-li zasaženo turistické středisko na území křižáků, nepřítel následně posílí ochranu všech turistických středisek na celém světě, což obrovsky znásobí jeho výdaje.“

Oznamte, že mezi atentátníky byl i patnáctiletý výrostek. „Zaměřme se na rebelantskou energii mladistvých, jejich idealismus, jejich připravenost obětovat se – angažujme je ve prospěch naší věci, zatímco pošetilci budou vzývat ‚umírněnost‘, bezpečí a zdrženlivost.“

Nezapomínejte, že boj vedený přímo a efektivně zapůsobí na ostatní. „Odhalme slabost americké centrální moci tím, že ji přimějeme upustit od psychologické mediální války a válčení v zastoupení – donuťme je k přímé konfrontaci.“ Totéž platí pro Francii, Velkou Británii a další spojence.

Existuje také všeobecný vzorec pro získávání nových rekrutů. Desetistránkový editorial The Grey Zone (Šedá zóna) v online magazínu Islámského státu Dabiq popisuje ideologické přítmí, v němž prodlévá většina muslimů – mezi dobrem a zlem, mezi chalífátem a bezvěrectvím, které „požehnaná operace z 11. září“ ukázala v pravém světle. Za použití citace Usámy bin Ládina autor prohlašuje: „Dnešní svět je hluboce rozdělen. Bush má pravdu, když říká, že ‚jste buď s námi, nebo s teroristy‘ – teroristé jsou ovšem západní křižáci. Nyní nadešel čas pro další událost, která přinese do světa svár a zlikviduje nevyhraněnou šedou zónu.“ Pařížské útoky jsou nejnovější aplikací této strategie, tak jako jí byly nedávné útoky v Turecku. A přijdou další a další. Proto je nesmírně důležité, abychom pochopili, oč tu ve skutečnosti jde.

Distribuce chaosu

Radikální hnutí arabského sunnitského obrození, jehož je nyní Islámský stát nejvýraznějším představitelem, je dynamické revoluční kontrakulturní hnutí s nejrozsáhlejší a nejrůznorodější základnou dobrovolných bojových sil od druhé světové války. Za méně než dva roky toto hnutí opanovalo stovky tisíc čtverečních kilometrů a podmanilo si miliony lidí. Přestože čelí útokům od vnitřních i vnějších nepřátel, stále nebylo usměrněno do aspoň částečně přijatelné podoby. Naopak, zapouští kořeny na územích, které ovládlo, a vliv má ve stále se rozšiřujících ohniscích po celé Eurasii.

Mluvíme-li o ISIS jako o formě „terorismu“ nebo „násilného extremismu“, jen tím zastíráme skutečný rozsah nebezpečí. Laciné odmítání tohoto hnutí jakožto „nihilistického“ odráží naši neochotu ho pochopit a následně se pokusit čelit jeho, ve skutečnosti hluboce přitažlivému, úsilí od základu změnit svět. Dokola omílaná písnička, že ISIS se snaží vrátit dějiny zpět do středověku, není o nic účinnější než například fráze, že americká Tea Party chce mít všechno tak, jako tomu bylo v roce 1776. Skutečnost je složitější. Jak říká Abú Musá, tiskový mluvčí ISIS v Rakká: „Nevracíme lidi zpátky do doby poštovních holubů. Naopak, hodláme těžit z pokroku – ale způsobem, který neodporuje víře.“

Islámský stát usiluje o zaplnění jakéhokoli meziprostoru, kde existuje „chaos“ či „barbarství“. A je-li na území nevěřících zmatku nedostatek, pak se to pokusí napravit a chaos vytvoří – jako se mu to povedlo teď v Evropě. Uvědoměle těží z narůstající dynamiky mezi radikálním islamismem a oživením xenofobních etnonacionalistických hnutí, která začínají vážně podrývat evropskou střední třídu – hlavní oporu stability a demokracie. Nápadně to připomíná podvratnou činnost komunistů a fašistů proti evropským demokraciím ve dvacátých a třicátých letech. Pohybuje-li se evropský reprodukční koeficient kolem 1,4 dítěte na pár, pak se imigrace jeví jako racionální krok k udržení produktivní pracovní síly při udržení současného středostavovského životního standardu. Tento fakt je zároveň darem shůry pro ISIS, protože přistěhovalectví nebylo nikdy předtím v Evropě tak málo tolerované. V tomto rozporu spočívá určitý druh chaosu, k jehož využití má ISIS všechny předpoklady.

Píšu zde totéž, co jsem již řekl před komisí senátu Spojených států a před Radou bezpečnosti OSN: ty nejnekompromisnější zabijáky dnes neinspiruje Korán či jiné náboženské učení. Inspiruje je vzrušující cíl, který jim slibuje slávu a uznání. Džihád je rovnostářský a férový zaměstnavatel: bratrský, rychle se rozvíjející, slavný, v módě – a přesvědčivý. Z výzkumu agentury ICM konaného v červenci 2014 vyplývá, že více než každý čtvrtý mladý Francouz mezi osmnácti a dvaceti čtyřmi lety je nakloněn nebo velmi nakloněn ISIS – muslimové přitom tvoří ve Francii pouze sedm až osm procent populace. Nejde tady o náboženství. Více než tři čtvrtiny z těch, kdo se k ISIS připojí ze zahraničí, tak učiní spolu s přáteli a rodinou. Většinou jde o mladé lidi v přechodných fázích života: imigranty, studenty, nezaměstnané a lidi bez vztahu, kteří opustili svou rodinu. Přidají se k „bratrskému svazku“, připraveni obětovat se, aby se zviditelnili.

Vyprodukovali jsme „kontranarativy“, nezajímavé a neúspěšné příběhy. Obvykle jsou negativní a vycházejí spíše z masové komunikace než z důvěrného dialogu. Jak nám sdělil jeden bývalý imám Islámského státu: „Mladé, kteří k nám přicházejí, nejde jen tak poučovat jako malé fracky, většinou jde o chápavé a soucitné lidi, byť pomýlené.“ I z tohoto prohlášení je zřejmé, že ISIS k této problematice přistupuje metodicky. Při vytipovávání jedince vhodného k rekrutování stráví islamisté klidně stovky hodin zjišťováním podrobností o jeho osobních problémech a touhách tak, aby co nejlépe zapadly do ideologického příběhu o celosvětové persekuci muslimů. Naopak stávající protiradikalizační postupy nemají obecně působící kladný, natož posilující účinek. Potřebujeme personalizovaný a důvěrný přístup k lidským jedincům na celém světě. Prvním krokem k tomu, abychom ISIS porazili, je porozumění jeho fungování. Zatím se nám to moc nedaří – a platíme za to životy svých blízkých.

Autor je antropolog, působí na Oxfordské univerzitě a v Národním výzkumném centru v Paříži.

Z anglického originálu Mindless terrorists? The truth about ISIS is much worse publikovaného na stránkách deníku The Guardian přeložil Roman Rops-Tůma.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image