Západ musí od základu změnit vztahy se Saúdy

Vazby západního světa na Saúdskou Arábii jsou plné paradoxů. Překážejí v boji s terorismem i při řešení konfliktu v Sýrii.

Aktivity saúdskoarabského režimu nejsou v žádném případě oblíbeným tématem západních médií. Počínání tohoto království je rok od roku kontroverznější. Od vážného porušování lidských práv svých obyvatel přešlo k páchání činů, které mezinárodní lidskoprávní organizace označují za válečné zločiny. Pro západní státy je tak čím dál složitější obhajovat spojenectví s tímto státem, případně diplomatické krytí saúdských zločinů. Těžko se vysvětlují také každoroční obchodní dohody zbrojařských firem v hodnotách desítek miliard dolarů. V českých médiích se v posledních měsících Saúdská Arábie objevuje především jako klíčový aktér při snižování ceny ropy, který by mohl napomoci ruské ekonomice k bankrotu.

Ambice Rijádu

Od časů uzavření spojenectví se Západem se ze Saúdské Arábie stala regionální mocnost s armádním rozpočtem odpovídajícím armádnímu rozpočtu Ruské federace. Jak roste vojenská síla Rijádu, rostou i jeho ambice. Ty se už několik let projevují podporou opozice v Sýrii s jasným cílem odstranit za každou cenu prezidenta Bašára Asada, v posledních osmi měsících pak také intervencí do sousedního Jemenu. Tamní konflikt si zatím vyžádal podobný počet obětí jako válka na Ukrajině.

Přestože saúdské náboženské autority v čele s velkým muftím ISIS odsuzují, právě ze Saúdské Arábie získává tato teroristická organizace velkou část svých finančních prostředků.

Letos v dubnu Saúdská Arábie navíc oficiálně přiznala svou podporu síti organizací bojujících proti syrskému režimu, vedené tamní pobočkou al-Káidy, organizací Fronta an-Nusra. Ze Saúdské Arábie – přestože nejspíš ne přímo od vládnoucího režimu – čerpá finanční podporu také nejobávanější teroristická organizace dneška Islámský stát. Z hlediska teroristických skupin je ale saúdské království důležité především kvůli wahhábistické ideologii, která tvoří základ saúdského právního systému i ideologie teroristických organizací typu ISIS nebo al-Káida.

Dnes je Saúdská Arábie svými aktivitami v Jemenu zaneprázdněná natolik, že se ani nepřipojila k náletům na pozice ISIS. V souvislosti s tragickými útoky v Paříži přichází okamžik, kdy by západní státy měly zásadně přehodnotit své vztahy s tímto královstvím. Takový krok by mohl nejen přispět k větší ochraně lidských práv saúdských obyvatel a k záchraně tisíců životů v Jemenu, ale mohl by také otevřít prostor k rychlejšímu ukončení války v Sýrii.

Masakr v Jemenu

Na konci letošního září vybombardovala koalice vedená Saúdskou Arábií svatbu v jemenské vesnici nedaleko přístavu Mokha. Zabila 135 lidí. Tento útok, co do následků podobný páteční tragédii v Paříži, zájem médií téměř nevzbudil. Nikdo samozřejmě nevolal po bombardování Saúdské Arábie. Nenašlo se ale ani moc hlasů volajících po ukončení obchodu se zbraněmi se Saúdskou Arábií. Výjimkou bylo pouze Holandsko, které požadovalo mezinárodní vyšetřování. Holandská vláda plánovala Radě OSN pro lidská práva předložit rezoluci, vyzývající k vyšetření údajných válečných zločinů v Jemenu.

Západní mocnosti – podle zákulisních informací především USA, Velká Británie a Francie – se ale rozhodly podpořit rezoluci založenou na dokumentu připraveném saúdskou vládou, která požadavek nezávislého mezinárodního vyšetřování neobsahuje. Skutečné vyšetření toho, co se v Jemenu děje, ani není v jejich zájmu. Od března do začátku října si konflikt vyžádal už více než 5400 obětí, z nichž více než 90 procent tvoří civilisté, jak vyplývá ze statistik OSN. Spojené státy přitom koalici vedené Saúdskou Arábií neposkytují jen podporu diplomatickou, ale také logistickou a zpravodajskou. Ještě důležitější ovšem je, že podle pracovníků Amnesty International, Human Rights Watch i OSN byly ve většině případů, kdy bomby a rakety zasáhly civilní cíle, použity zbraně vyrobené ve Spojených státech. USA ostatně toto pondělí prodaly Saúdům další bomby v hodnotě 1,29 miliardy dolarů. Organizace Amnesty International na Twitteru tento obchod okamžitě odsoudila.

Povolení porušovat lidská práva

Když se představitel Saúdské Arábie stal v září předsedou Rady OSN pro lidská práva, vyvolalo to pozdvižení. Když jeho jmenování přivítalo americké ministerstvo zahraničí, bylo to absurdní. Vztahy západních států se saúdským režimem jsou ale podobných absurdit plné. V roce 2013 se například Velká Británie a Saúdská Arábie dohodly na tom, že budou pro sebe navzájem hlasovat, aby obě země získaly křeslo právě v lidskoprávním orgánu OSN. Dohodu podle všeho iniciovala Velká Británie.

Letošní Sacharovovu cenu za svobodu myšlení udělil Evropský parlament saúdskému bloggerovi jménem Raíf Badáwí. Za údajnou urážku islámu na svém webu byl odsouzen k deseti letům vězení, pokutě ve výši milionu rialů (6,3 milionu korun) a tisíci ran bičem. Bičování byl Badáwí vystaven jen jednou, a dostal tak „pouze“ padesát ran. Pravděpodobně kvůli mezinárodnímu tlaku bylo další bičování zastaveno. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz nyní Saúdskou Arábii vyzval, aby Badawího propustila a mohl si 16. prosince ocenění v Bruselu převzít. Schulzova výzva se ovšem s pochopením nesetkala, přesto Badáwího případ dopadl relativně dobře. Aspoň ve srovnání s osudem aktivisty Ali Mohammeda al-Nimriho, kterému hrozí trest ukřižování za to, že se jako sedmnáctiletý zúčastnil protirežimní demonstrace šíitských aktivistů.

Po Alího propuštění volají světové lidskoprávní organizace jako Human Rights Watch a Amnesty International. Jeho matka dokonce prostřednictvím videozáznamu prosila za propuštění svého syna amerického prezidenta Obamu. Na vykonání rozsudku čeká Ali Mohammed al-Nimr ve vězení už měsíc. Jak to s jeho ukřižováním dopadne, zatím není jasné, ale uzavření obchodní dohody na prodej zbraní v hodnotě tří čtvrtin českého armádního rozpočtu rozhodně neohrozilo. Šokující je také počet popravených za tento rok. Začátkem listopadu toto číslo překročilo hranici sto padesáti lidí. Většinu popravených tvoří migranti z chudých zemí, kteří neznají místní jazyk ani zákony.

Podpora teroristických skupin

Nenásilné protesty v sousedním Bahrajnu, kterých se v roce 2011 v některých chvílích účastnily až dvě třetiny původních obyvatel tohoto malého ostrovního státu, ukončil příjezd armádních jednotek ze Saúdské Arábie. V Sýrii se ve stejnou dobu právě rozbíhala občanská válka, v níž saúdské zbraně hrály také významnou roli. Tentokrát však nemířily na nenásilné demonstranty, ale na jednotky syrského prezidenta Asada.

Před vypuknutím Arabského jara by málokdo popíral, že je Asad autoritářským vládcem, pro nějž lidská práva syrských obyvatel příliš neznamenají. I tehdy ale byla ochrana lidských práv v Sýrii na mnohem vyšší úrovni než v Saúdské Arábii. Západ přesto v Bahrajnu i v Sýrii kopíroval saúdský postoj – nechal bez povšimnutí brutální reakci vlády v Bahrajnu s desítkami mrtvých demonstrantů, zatímco v Sýrii se postupně přidal na saúdskou stranu a začal vyzbrojovat opozici. Západní státy ovšem postupovaly opatrněji než Saúdové a zbraně neposílaly teroristickým skupinám. Neoficiální saúdská podpora skupin napojených na al-Káidu se letos proměnila v oficiální podporu skupiny Džaiš al-Fatah (Armáda vítězství) sdružující sedm organizací bojujících proti Asadovi, mezi kterými hraje vedoucí roli skupina Fronta an-Nusra, syrská pobočka al-Káidy.

Kořeny v Saúdské Arábii má ale také momentální teroristická organizace číslo jedna, Islámský stát. Přestože saúdské náboženské autority v čele s velkým muftím ISIS odsuzují, právě ze Saúdské Arábie získává tato teroristická organizace velkou část svých finančních prostředků.

Nejčtenější reakcí na pařížské útoky na serveru Politico.eu byl text Opravdovými nepřáteli jsou saúdští wahhábisté od Nassima Nicholase Taleba, spisovatele s libanonskými kořeny. Taleb v něm kritizuje vřelé vztahy západních států se Saúdskou Arábií a především pak naprosté přehlížení wahhábistické ideologie. V boji s terorismem Západ ještě nezaznamenal největší nebezpečí, za něž Taleb považuje saúdskou ideologii a systém vzdělání, které tamní obyvatele učí podpoře teroristického násilí. „Když už za každou cenu musíme umisťovat lidi do Guantanáma, měli bychom tam posílat wahhábistické kněží, ne lidi ovlivněné jejich učením,“ píše Taleb.

Méně zbraní, změna taktiky

Změna přístupu k Saúdské Arábii by měla negativní dopad na obchod se zbraněmi. Čeští zbrojaři by přišli o miliardy korun, američtí a francouzští až o desítky miliard dolarů. Jen samotná Francie letos v červnu se Saúdskou Arábií uzavřela obchodní dohody v hodnotě dvanácti miliard dolarů – královská rodina si od Francouzů koupila helikoptéry, lodě a další výzbroj. V roce 2014 si Rijád od Francie pořídil zbraně v hodnotě tří miliard dolarů. Upustit od podpory saúdského království ovšem znamená snížení našeho podílu na vážných zločinech, kterých se tamní režim dopouští. Kdyby západní státy přehodnotily svou podporu Saúdské Arábii, mohly by pozitivně přispět také k řešení konfliktu v Sýrii.

Saúdská Arábie je nejsilnějším spojencem zdejší opozice a ve snaze za každou cenu sesadit Asada nemá problém ani s vyzbrojováním syrské al-Káidy. Saúdové mají na syrskou opozici obrovský vliv a těžko předpokládat, že by saúdský režim měl jakýkoli zájem na tom, aby Asada vystřídal demokratický režim. Francie, nejbližší západní spojenec Saúdské Arábie z posledních let, v souladu se saúdskými cíli zastávala nejtvrdší postoj vůči Asadovi. Po zapojení se íránských jednotek do konfliktu a ruském bombardování se však jeho svržení jeví jako téměř nemožné. Brzký Asadův odchod a konec války není reálné v blízké době očekávat. Válka v Sýrii se tak nadále prodlužuje, vybírá si čím dál více obětí a začínající zima vyhání statisíce uprchlíků ze země.

Asadovo počínání za válečného konfliktu je neospravedlnitelné. Měl by ze své funkce co nejdříve odejít a zasloužil by si být postaven před mezinárodní tribunál. Sýrie by si zase zasloužila přechod k demokracii. Takový scénář je však v současnosti zcela mimo hru. Za syrským prezidentem stojí Rusko, Írán i Hizballáh. Saúdové mají zase na syrskou opozici a tedy i na další vývoj v zemi v případě Asadova pádu větší vliv než západní státy. Západ by proto měl upustit od nereálného cíle sesazení prezidenta Asada, který se navíc hodně podobá cíli diktátorského režimu z Rijádu. Pokud tak učiní, mohlo by to otevřít prostor k nalezení kompromisu a ukončení této tragické války.

Autor studuje mezinárodní vztahy.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image