Co uděláš se svým náckem ty?

Přinášíme fotoreportáž ze spontánní akce v Seattlu, při níž se proti pěti neonacistům spojili příslušníci všech společenských vrstev.

Začalo to nenápadně. Jednou noční esemeskou. Už několik měsíců pobývám v Seattlu na kopci zvaném Capitol Hill. Pracuji zde s mladými lidmi bez domova. Tenhle kopec má za sebou unikátní historii a vždy byl místem kejklířů, podivínů, umělců, pankáčů a lidí bez domova. O to víc šokující byla zpráva, že se v seattleské čtvrti Ballard objevila skupinka pěti nácků a směřuje na Capitol Hill. Číslo odesilatele mi nic neříkalo. Byla noc a nevěnoval jsem tomu pozornost. Když mi podobná esemeska přišla o tři dny později, byl její obsah urgentnější: „Sraz ve 22:35, vymyslíme co s nimi.“ Na dotaz, kdo mi to píše, přišla strohá odpověď, že jsme se potkali v Bauhausu (místní kavárně) a ať na sebe po cestě dávám pozor.

Dorazil jsem na podivné setkání podivných lidí. Mámy s kočárky, mladí skejťáci, lesby, gayové, áčkaři, dredaté babky a pár týpků s kravatami. Vůbec jsem nechápal, která bije. Důvodem nočního setkání byl fakt, že se na kopci v posledních dnech objevila skupina pěti Hammer Skins, kteří sem přišli pít. Nikdo je tu nechce. A tak se sešli lidé, kteří na kopci bydlí nebo k němu mají vztah. Grafici nabídli výrobu plakátů, skejťáci že plakáty roznesou, paní na mateřské se nabídla, že obvolá všechny hospody a nácky popíše, aby jim nikdo nenalil. Antifa má bannery – a jde se na to. Demonstrace bude hned zítra. Nahlašovací povinnost? Cože? K tomu, abychom řekli, že nechceme fašisty v našem sousedství? Nic hlásit není potřeba.

A tak anarchisté z celého Washingtonu ve spolupráci s místními mírovými aktivisty, socialisty, sdružením „radikálních žen“, sousedy a neziskovkami protestovali proti pětici skinheadům a jejich přítomnosti v Seattlu. Pětisethlavý dav pochodoval po dobu dvou hodin přes Capitol Hill, dolů přes Broadway, dvanáctou a zase zpátky a celou dobu demonstranty provázelo osm policistů na kolech a čtyři policejní auta, která blokovala provoz, aby lidé mohli projít bezpečně. Po cestě se mávalo vlajkami, lepily se plakáty a rozdávaly letáky.

Když jsem se s úžasem ptal kamarádky Emily, jak je možné, že se kvůli pěti chlapům strhnul takový odpor, řekla mi: „My jsme to tu nikdy neměli, ale dějiny známe. A právě proto jen pět neonacistů stačí k tomu, abychom si uvědomili, že jde o hodně.“ Při jejích slovech jsem myslel na Evropu. Nemůže mě opustit myšlenka, co doma udělám se svým náckem já.

neonazi1 neonazi2 neonazi3 neonazi4 neonazi5 neonazi6 neonazi7 neonazi8 neonazi9

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies