Dalo by se říct, že se veganům podařilo gastronomicky proměnit přístup k třídním rozdílům. Skrze kulinářskou reprodukci stávajících ekonomických vztahů sice vědomě, ale stále pouze formálně posouvají laťku určitých problematik. Kritiky hodných rozporů však zůstává víc než dost.
Kdo na to má, chodí do raw/vegan restaurací na transcendentální řasový koktejl, a kdo na to nemá, chodí do konťáku na brambory.
Ve světě vegana existují další vegani, jejich blogy, uzené tofu, veganské sýry a samozřejmě i zvířata. Stává se ale, že etický metr, který vegani používají na zvířecí práva a osvobození, ztrácí svou magickou schopnost hlavně při posuzovaní témat, nezapadajících do rostlinného rámování. Homo veganus přestává aplikovat svoji přímou kritičnost před nastolenými sociálními tématy a zůstává průměrným absorbantem informací hlavního proudu a populistických strategií. Soucitná bystrozrakost je výhrou a prokletím zároveň, emancipační síla se ocitá v kleci elitářství, názorové rigidity a etického konzumerismu. Je udivující, že občané této wannabe rovnostářské obce nečinně přihlížejí stereotypizujícím postojům, jakými jsou sexismus, xenofobie nebo nedostatečná politická gramotnost. Apolitická nicota je zaplňována veganským smažákem nebo ezoterismem. Čest výjimkám!
Floristická geneze
Vznik anglické charitativní organizace The Vegan Society je datován rokem 1944. Tím se do pojmosloví dostává i termín vegan. Zajímavější to však začíná být až začátkem nového tisíciletí. Exponenciální růst veganů je markantní zejména v Německu. Paradoxně nezaostává ani Izrael, jehož silný cruelty free odkaz se stává ukázkovým příkladem antagonismu směrem k potlačovaní lidských práv a vrůstajícímu nacionalismu. Česko-slovenský boom započal před několika lety, a to paralelně expandující podnikatelskou činností na jedné straně a subkulturním angažmá na straně druhé.
Neoliberálním spárům neujel glanc potenciálně zdravého životního stylu a veganství je buďto dichotomicky démonizované, nebo glorifikované jako pramen věčného života. Zejména raw foodismus, notoricky propojený s new age spiritualitou, opouští materiálno skrze ultimátní zdravý styl a snaží se provibrovat ke kosmickému egocentrismu. Další podkategorií této větve jsou přeborníci ve vegan muffinech a gentrifikaci. Hipsteři. Jejich zdrojem inspirace je mimo jiné taky hardcore punk scéna, která staví na přístupu DIY, kritickém myšlení, politickém aktivismu a etickém způsobu života, k němuž patří taky veganismus. Právě pod záštitou subkultury se kytkožroutství posouvalo do širší kontextuální dimenze.
Veganský kapitalismus
Neutuchající poptávka po sexy nálepkách jako gluten free, home made či bio neminula ani veganství. To se stává úrodnou půdou pro kapitalismus s lidskou tváří. Cílovou skupinou zůstává však člověk bílý a privilegovaný. Kdekdo by si pomyslel, že etický kapitalismus je oxymóron, a jeho veganská odnož tofužel taky nedělá nic jiného. V zásadě se jen tváří hezky a reprodukuje určité společenské vztahy a procesy, které v konečném důsledku principiálně kolidují se samotným morálním předsevzetím ekonomického hybrida. To platí taky pro zelený kapitalismus. Kdo na to má, chodí do raw/vegan restaurací na transcendentální řasový koktejl, a kdo na to nemá, chodí do konťáku na brambory. Zbytky pro plebs.
Neudržitelné zemědělství a chov hospodářských zvířat tvoří jeden z hlavních faktorů měnícího se klimatu. Aktivistům a aktivistkám se kromě veggie demonstrací, peticí a náborů postupně daří propojovat i otázky životního prostředí. Veganství skýtá potenciál, jak změnit svět k lepšímu, ale jenom když si uvědomíme, že osvobození zvířat je partikulární ve světě, který si vyžaduje komplexní přístup. Zpochybňovaní karnismu (nutnosti jíst maso) nebo speciesismu (nadřazenost lidského druhu nad zvířaty) je na denním seznamu veganské agendy. Nemůže být tedy na škodu převést často extrémní odhodlání, hraničící s autismem, do dalších sociálních bojů. Osvobození zvířat by mělo jít ruku v ruce s osvobozením lidí či řešením devastace životního prostředí. Nevyhnutelná je kritická reflexe společenských událostí a procesů v globálním pojímání. Na řadu přichází diskuse a praxe týkající se inventury dalších společenských tradic, hierarchických uskupení a institucí, stejně jako paralelní vytváření nových vztahů a struktur. Veganský diskurz se musí rozvíjet a aspirovat směrem k boření všech typů nerovností. Jinak zůstane mandlové mléko stejně předražené jako doteď.
Autorka je veganka.