rudé jak čínská vlajka
snad trapností a taky vzteky
vlají dnes nad Prahou
(a hraje balalajka)
prezidentské trenky
smutně si pleskají
nepostrádaje hýždí
které je i celou zemi
čím dál tím víc hyzdí
nad městem vlaje
zástava zeměpána
jen on a nikdo jiný
arbitr elegance
a moudrost sama
Tímto textem, jak sami říkají „básničkou“, uvodila umělecká skupina Ztohoven svůj poslední počin – výměnu prezidentské standarty za rudé trenky. Akce, která dle mínění skupiny měla otevřít veřejnou debatu o chování prezidenta Miloše Zemana, vzbudila spoustu ohlasů: od přitakání protestu proti Zemanově politice (či spíše osobě Miloše Zemana jako takové) až po kritiku neinvenčnosti akce a absence hlubšího politického sdělení ze strany skupiny. Byly „rudé trenky“ pronikavým činem na poli aktivistického umění, guerillovou uměleckou akcí nebo pouze mediálně nafouknutou bublinou, která ve skutečnosti nesděluje nic zásadního ani formou, ani obsahem? Jak svůj poslední čin interpretují samotní členové skupiny? Daří se Ztohoven skutečně podněcovat debatu mezi uměním a veřejností?
Nově vzniklý pořad Artyčok.tv nazvaný Hranaté stoly, jehož moderátorem je Jiří Ptáček (držitel Ceny Věry Jirousové), se snaží prostřednictvím tiskového mluvčího skupiny poslední akci Ztohoven přiblížit širšímu publiku – zasadit ji do kontextu předchozích výstupů a analyzovat představy skupiny o jejím fungování na české umělecké scéně. Hranaté stoly mají hlouběji a důsledněji představit témata, která překračují hranice „zasvěcené“ umělecké komunity a jsou součástí širšího povědomí společnosti. Často se jedná o počiny, které jsou z hlediska umění problematické, anebo pouze bizarní či nevýznamné. Přesto se jim – z různých důvodů – dostává větší pozornosti než celé zbylé oblasti českého výtvarného umění. A právě poodhalení toho, co stojí za jejich popularitou, zhodnocení jejich relevance, uměleckého přínosu a dopadu, je cílem tohoto pořadu.