Filmová premiéra dalšího dílu Hvězdných válek bude až ve čtvrtek, nicméně v Česku sledujeme budování Impéria čistého zla už skoro týden. Miroslav Pelta totiž zlákal do svého jabloneckého klubu skutečného Darth Vadera českého fotbalu – manažera Ivana Horníka.
Bafuňářský básník už zase lítá na řetízkáči
„Volal mi Pelta.“ „Pelta, jo? Čurák. Co chtěl?“ „Abych dělal manažera v Jablonci.“ „A cos mu na to řek?“ „Že jdu do toho!“ „Tak tos mu řek dobře.“ Takhle by mohla vypadat parafráze slavného rozhovoru mezi Ivanem Horníkem a někdejším šéfem komise rozhodčích Milanem Brabcem. Rozšafný „Ivánek“ se svojí typickou kudrnatou hřívou a zlatými slunečními brýlemi se stal nesmazatelným symbolem uplácení rozhodčích. A taky hvězdou hry Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? napsané Petrem Čtvrtníčkem.
Ivan Horník byl jediný z celé party korupčníků, kdo byl opravdu postaven mimo hru. Ivo Valenta, odsouzený za fotbalovou korupci, nyní jako senátor bojuje za záchranu hazardu. Pelta řídí svaz, Roman Berbr zase předsedkyni komise rozhodčích Dagmar Damkovou.
Horník však nebyl před jedenácti lety pouze označen za hlavního aktéra v celé aféře, ale nakonec se stal i trpitelem, kterému na záda naložili vinu za všechny korupční hříchy. Nikoho jiného trest v podobě deseti let zákazu působení ve fotbale nepotkal (ale i ten Horníkův byl nakonec zkrácen na polovinu). Trestu se vyhnul i sám Pelta. Tehdejší manažer pražské Sparty přitom hovořil mimo jiné zcela nepokrytě o „cinklém jaru“.
Kouzlem nechtěného v odposlechnutých rozhovorech byla nejen lehkost a přirozenost domlouvání úplatků, ale také jadrný Horníkův slovník. Kapříci, jablka, hrušky, zápasové notičky a mnoho dalších výrazů je pro čtyřiašedesátiletého Horníka typických i dnes. Hektické první dny v roli jabloneckého manažera popsal svérázně slovy: „Lítám jako na řetízkáči.“
Česká fotbalová ulička
Za pomoci Horníkovy terminologie bychom mohli současnou krizi světového fotbalu označit třeba jako jízdu na centrifuze. Skoro každý týden jsou z korupce obviněni další fotbaloví bossové – jsou podezřelí, že ovlivňovali výběr hostitelské země pro šampionáty nebo prodej televizních práv. I když je celá aféra okolo FIFA znepokojující, u nás jdeme vlastní cestou. Tuto „českou uličku“ režíruje sám předseda svazu Miroslav Pelta. Ten měl před pár lety geniální nápad, jak dostat Jablonec jednou provždy do podvědomí fanoušků celé Evropy. I když se mu dařilo dlouhodobě sypat do pokladny provinčního klubu regionální a krajské peníze, na díru do fotbalového světa to pořád nestačilo. Pak ale přišel plán jak z Dannyho parťáků. Ve stylu „já na bráchu, brácha na mě“ dohodil Pelta hlavnímu sponzorovi svého klubu, stavebnímu kolosu Syner, výstavbu svazového sídla, a v zápětí z navýšeného klubového rozpočtu začal nakupovat hráče z celé republiky. Cílem projektu, který v deníku Sport nazvali posměšně Galácticos, bylo dostat se do Ligy mistrů. S milionovými příjmy z milionářské soutěže by se FK Jablonec stal fotbalovým gigantem a pravidelným účastníkem evropských soutěží.
Nápad geniální, ale provedení mizerné. Fotbalový Jablonec se sice v minulé sezóně přiblížil ligové špičce, ale na Ligu mistrů to nestačilo. I když se strahovské sídlo tyčí nad Prahou už několik týdnů, Jablonec se tuto sezónu krčí ve středu tabulky. Původní plán tak můžou zachránit jenom dvě věci. Buď zadat zakázku stavby národního fotbalového stadionu spřízněné firmě, která by pak do Jablonce nalila další miliony na útratu, anebo si výsledky zajistit i bez předražených hráčů na hřišti. Pelta zvolil druhou variantu.
Sám si ovšem naběhl svým vyjádřením, že nadále nebude do Jablonce lít miliony (které už nemá kde brát), a že proto povolává Horníka (mistra úplatků). Těžko bude v budoucnu přesvědčovat nejen fotbalovou veřejnost, že za jabloneckými úspěchy není pachuť šustících bankovek předávaných na benzínových pumpách. Na druhou stranu, Ivan Horník byl jediný z celé party korupčníků, kdo byl opravdu postaven mimo hru. Ivo Valenta, odsouzený za fotbalovou korupci, nyní jako senátor bojuje za záchranu hazardu. Pelta řídí svaz, Roman Berbr zase předsedkyni komise rozhodčích Dagmar Damkovou. Žádná zatýkání, žádná odhalená korupce, na hřišti stará dobrá kopaná a občas nějaký ten úlet rozhodčího.
Až se v mrazivém únoru znovu rozjede ligová soutěž a polovina hřišť bude bojovat s ledovou krustou pomocí pískového posypu, zkusme pocítit hrdost na ten náš český píseček. Je sice prohnilý až na půdu svazového sídla na Strahově, ale je náš, tak ho mějme rádi. Třeba nás brzy pobaví další přepisy rozhovorů ve Čtvrtníčkově podání. Nakonec se tomu všemu ještě zasmějeme.
Autor je novinář a sportovní publicista.