Varšavou v sobotu prošla velká demonstrace za ochranu ústavy a právního státu.
Ještě před pár dny se mohlo zdát, že demonstrace za obranu demokracie, plánovaná na sobotní odpoledne, bude dalším rutinním piknikem pro několik stovek lidí, „procházkou tisícovky intelektuálů“, jak ji nazval Adrian Zandberg ze strany Razem. Existovaly celkem racionální důvody pro takovouto skepsi: demonstrace, protesty a shromáždění máme v poslední době v průměru každý druhý den a neshody kolem Ústavního soudu se táhnou už několik týdnů a neberou konce. A Ústavní soud, jak se obě strany sporu shodly v médiích, nikoho přece nezajímá.
Odborníci odpovědní za úspěch PiS na internetu se teď chytají za hlavu, protože předseda (který svůj účet na sociálních sítích nemá) dělá všechno pro to, aby opozici a svým odpůrcům usnadnil práci.
Navzdory předpovědím a jistému defétismu se právě v sobotu konala ve Varšavě snad nejpočetnější politická a nepravicová demonstrace za poslední dobu. Radnice uvádí, že s hesly o dodržování ústavy, nezávislosti soudů a respektování práv pochodovalo až přes padesát tisíc lidí.
Funguje Kaczyńského strategie?
Proč tomu tak bylo? Kromě pořadatelů z Výboru pro obranu demokracie (Komitet Obrony Demokracji) a médií se o to zasloužil ještě někdo jiný. Jarosław Kaczyński dosáhl něčeho, co se zdálo být nemožné – vyvedl do ulic desítky tisíc lidí s liberálními a levicovými názory, nebo jednoduše ty, kteří nesouhlasí s porušováním ústavy a také s modelem vládnutí spočívajícím v taháni za nitky z pozadí.
Tímto se mu podařilo rovněž zničit, případně zesměšnit (vyjde to nastejno) dva pro Právo a spravedlnost (PiS) důležité předpoklady: že odpůrci současné vlády jsou především elity a představitelé „salónu“ napojeného na Občanskou platformu (PO), kteří touží po moci a postech, a zároveň, že lidé v Polsku nemají zájem o záležitosti spojené s normotvorbou a standardy a jejich nespokojenost je možné vždy potlačit (například slíbeným přídavkem pěti set zlotých na každé dítě), anebo přesměrovat někam jinam (boj s imaginárním „komunismem“, uprchlíky a Evropskou unií). Sobotní demonstrace, které se odehrávaly po celém Polsku, úspěšně odhalily faleš této diagnózy: u prezidentského paláce skákali v rámci protestu nejen „lidé salónu“, ale také důchodci, rodiny s dětmi, osoby s připíchnutou plackou hnutí Solidarita, studentky a společenské aktivistky.
Pochod lehce překonal překážku v podobě výlučnosti a nepřítomnosti symbolů, se kterými se tradičně potýkala levice, a velkoměstského, elitářského jazyka. Místo toho dominovaly národní barvy, hymna byla zpívána asi pětkrát a velké množství lidí křičelo prostě „Polsko“. Dav, který odporuje vládě Práva a spravedlnosti a také donedávna populárního, přátelského Andrzeje Dudy, nikoli pod vlajkou německo-unijně-červeno-duhovou, nýbrž bílo-červenou, je asi naplněním nejhorších představ Jarosława Kaczyńského.
Nový pokus o přivlastnění státních symbolů a jazyka odporu právě začíná. Bylo to možné také díky tomu, že další kroky PiS dovedly veřejnost k překonání problematiky dílčího zájmu – obrany Ústavního soudu – a daly lidem jasný signál, co je třeba bránit. Proto lidé vyšli do ulic s hesly „právo“, „svoboda“, „demokracie“ a „ústava“ na rtech. Tyto pojmy sahají za horizont jednorázového shromáždění na obranu jedné instituce.
Vrcholem byl rozhovor Jaroslawa Kaczyńského pro TV Republika [pravicová televizní stanice – pozn. překl.]. Neměl-li někdo až do poslední chvíle motivaci projevit protest vůči aroganci PiS, předsedovy páteční výroky mu přinesly mnoho důvodů. Kaczyński mluvil o odpůrcích jeho strany – a zopakujme, pro tuto stranu nehlasovalo více než 38 procent voličů – jako o „nejhorší sortě Poláků“. Opravdu, není lepší způsob jak znechutit společnost než necelé dva měsíce po volbách, po dvou volebních kampaních, které nastavovaly „vlídnější tvář“, urážet lidi a mluvit o „zrádcích“. Bravo!
Kdo uklidí svinstvo?
Tolik jsme se za poslední měsíce a roky o Kaczyńského genialitě načetli, že jsme až zapomněli, jaké základní politické chyby ve svém zápalu občas dělá. Dnes označení „nejhorší sorta Poláků“ naopak s hrdostí na sociálních sítích přebírají všichni, které Kaczyński urazil – a nezáleží na tom, jestli jsou to pravičáci, nebo levičáci. Odborníci odpovědní za úspěch PiS na internetu se teď chytají za hlavu, protože předseda (který svůj účet na sociálních sítích nemá) dělá všechno pro to, aby opozici a svým odpůrcům usnadnil práci. To je vskutku modelový příklad chybného interpretování společenské nálady – a za PR bomby, které si pod vlastní nohy hází vedení PiS, se ti chytřejší z nich stydí. Část z nich bude muset ten nepořádek po starších kolezích uklízet a nebude to příjemná práce.
Kdo Němcům řekne, že si představitelé PiS ve skutečnosti nemyslí, že u nich vládne novodobý Výmar směřující k hitlerismu, nevím, ale někdo to bude muset udělat, až bude nutné, aby polská diplomacie zasedla k jednomu stolu s Němci a snažila se na něčem dohodnout.
To vše samozřejmě ještě neznamená, že „PiS skončí“. Nedělní pochod příznivců nové vlády sobotní demonstraci minimálně vyrovnal.
Ale manifestace Výboru pro obranu demokracie ukázala jasně, že ne všechno je tak, jak se (předsedovi Kaczyńskému) zdá – PiS chybuje a opozice se učí.
Něco se přece jen mění a symbolická ústava, kterou někdo pověsil na lampu pod prezidentským palácem, se stala magnetem, který přitahuje tisíce lidí.
Autor je redaktor polského Dzienniku Opinii a člen organizace Krytyka Polityczna.
Z polského originálu Jak Kaczyński wyprowadził 50 tysięcy ludzi na ulice, publikovaného na stránkách deníku Dziennik Opinii, přeložila Justyna Janowska.