Když korejský rapper Keith Ape zavítal vloni v prosinci do New Yorku, pod pódiem v Marlin Room v proslaveném Webster Hall byli jeho krajané v menšině. Na americké hiphopové fanoušky mumlající si texty v korejštině musel být zvláštní pohled, budeme si ale na něj muset pomalu zvyknout. Z východní Asie se na zámořskou rapovou scénu valí mohutná vlna, kterou už asi nejde zastavit. Je důkazem rostoucí síly korejského zábavního průmyslu i reality globalizovaného popu, kde už tisícikilometrové vzdálenosti nehrají žádnou roli, protože to podstatné se děje na internetu.
Všechno začal před třemi lety šášula PSY se svým virálním šlágrem Gangnam Style. Tehdy ještě nebylo úplně jasné, jestli se smějeme jemu, anebo s ním, v seznamech nejsledovanějších videí na YouTube se ale jeho parodii na život zbohatlíků ze soulské čtvrti Gangnam dodnes nikdo ani vzdáleně nepřiblížil. Bublina PSY ale velmi rychle splaskla, a že v prosinci vydal nové album Chiljip Psy-da, si na Západě nejspíš nikdo ani nevšiml. To jeho jednadvacetiletý krajan Keith Ape má rozhodně potenciál na trvalejší kariéru. Do povědomí fanoušků ho dostala skladba It G Ma, která patřila mezi největší undergroundové (t)rapové trháky loňského roku. Dočkala se dokonce i vlastního remixu, v němž se objevují hvězdy jako A$AP Ferg, Waka Flocka či Father. Dohromady oba tracky posbíraly přes 25 milionů zhlédnutí na YouTube.
Keith Ape vystupuje ve zdravotní roušce, kterou v Koreji nebo Japonsku nosí během chřipkových epidemií všichni. Nějaké další specificky asijské znaky ale budete v klipech hledat těžko. Jeho korejština je prošpikována anglickými termíny odkoukanými z klipů zámořských kolegů a na stejném místě se nejspíše vzala fascinace kelímky z pěnového polystyrenu, z nichž atlantští rappeři usrkávají své kodeinové a prometazinové nápoje. Když tyto typické atributy životního stylu jižanských Afroameričanů uviděl atlantský rapper OG Maco, obvinil korejského mladíka z vykrádání černošské kultury. Beat k It G Ma mu navíc silně připomněl podklad k jeho vlastnímu hitu U Guessed It. „Sleduju tyhle Korejce, kteří mě zesměšňují a kradou mi moji věc. Nemám o nich valné mínění. Podle mě je to dost ubohý. Svůj k svému,“ napsal naštvaně na Twitteru.
Vykrádání v DNA
Maco už předtím obvinil z kulturního kolonialismu třeba twerkující Miley Cyrus nebo bělošského rappera Macklemorea. V případě korejského MCho je to ale maličko komplikovanější. Keith Ape je součástí stejného hiphopového undergroundu, který zrodil OG Maca nebo třeba Migos. Navíc atlantský rapper se sám vloni objevil v tracku Doctor Pepper po boku korejské rapperky CL. Členka populární popové skupin 2NE1 si ke svému útoku na zámořské hitparády pozvala i hitmakera Dipla, který – aby se to ještě celé zkomplikovalo – se do pozice nejvyhledávanějšího popového producenta současnosti dostal přes důsledné vykrádání lokálních klubových scén.
Asijský pop či kultura vůbec mají vypůjčování inovací tak nějak zapsané ve svém DNA. Současný japonský či korejský mainstreamový pop produkovaný všemocnými agenturami ovládajícími přístup k médiím připomíná nestřídmou, naboostovanou verzi jejich západních vzorů. Autenticita či umělecké ambice muzikantů nemá v propracovaném byznysplánu k-popu místo, fanoušci konzumující podle jiných kulturních pravidel než ti na Západě by si nakonec ničeho takového ani nevšimli. Jisté je, že módní atlantský trap proniká ve velkém i do asijského popu. Je slyšet třeba na nahrávkách masivně populárního korejského boybandu BigBang, jehož člen G Dragon rozjíždí paralelní rapovou kariéru, s níž mu pomáhají západní producenti Diplo, Baauer, Missy Elliot nebo Boys Noize.
Agentura YG Entertainment starající se o největší korejské hvězdy je natolik bohatá, že si může vyhledávané hitmakery bez problémů zaplatit. Udělat kolem svých hvězd poprask na Západě a dostat je do médií a žebříčků je ale o dost složitější. A na rozdíl třeba od Japonska nebo Indonésie korejské hvězdy v USA zatím jen paběrkují. Do první stovky americké albové hitparády se zatím podívali jen 2NE1 s Crush (2014) a vloni EXO s Exodus (2015). O žádných megatrhácích se ale rozhodně mluvit nedalo, konzumenti k-popu mimo Asii se zatím rekrutují hlavně z internetového fandomu. Ostatně podobně neslavně dopadly na začátku tísiciletí pokusy japonských vydavatelů protlačit své hvězdy v zámoří. Japonsko bylo tehdy na Západě v kurzu, agentury disponovaly kapitálem, ale průlom se nepodařil ani největší hvězdě jménem Hikaru Utada. Ta se dokonce do zámoří přestěhovala, mluvila perfektně anglicky a měla na svých deskách k dispozici i taková producentská esa jako je Timbaland či Stargate, a přesto nedokázala prodat víc než padesát tisíc kusů.
Rap v korejštině? Žádný problém
Keith Ape přichází do světa popu po trochu jiné cestičce. Nestojí za ním peníze velké agentury a o marketing se mu tak zatím starají hlavně tastemakeři z médií. V zámoří ho mohutně tlačí portál Noisey, hudební odnož hipsterské bible Vice, na podzim o něm psal deník The New York Times či hiphopový magazín Complex. V novém singlu Psycho rapuje vycházející hvězda Robb Bank$ a na jaře by mělo vyjít celé EPčko natočené s producentem Southside z 808 Mafia, který má prsty třeba v kariéře atlantské hvězdy Futurea. Tohle není žádný pokus o crossover přes popové stanice, Keith Ape začíná v zámoří od píky a ocitl se přímo u zdroje.
Trapový sound, který poslední roky hýbe klubovou hudbou, už dávno dosáhl globálních rozměrů a jednotlivých lokálních scén si všímají angloamerická média, jež pochopitelně tvoří diskurz současného popu. V posledních měsících jsme si mohli přečíst o ruském, holandském, portugalském nebo třeba čínském trapu. Způsob, jakým se o místních mutacích píše, signalizuje jistou změnu – i v minulosti nacházely nové žánrové výboje své epigony po celém světě, teď je ale něco jinak. Díky internetu se kulturní výměna tak zrychlila, že lokální scény můžou zasahovat do dění doslova v reálném čase a zpětně ovlivňovat evoluci stylu. Keith Ape nebo kdokoliv jiný by se tak klidně brzy mohl stát stejnou hvězdou jako Future nebo Young Thug. A že rapuje korejsky, vůbec nemusí stát v cestě jeho úspěchu.
Autor je hudební publicista.