Maďarsko: „nemocný muž“ Střední Evropy

Maďarský kvaziautoritářský systém premiéra Orbána znevýhodňuje znevýhodněné a podporuje ty, kteří to nepotřebují.

Maďarsko se v posledních pěti letech často objevuje v titulcích mezinárodního tisku kvůli autoritářským politickým krokům vlády konzervativní strany Fidesz ovládané Viktorem Orbánem. Světové publikum může sledovat (většinou) úspěšné vládní pokusy oslabit nezávislost státních institucí, výpady proti ústavnímu soudu a nezávislé justici, napadání úřadu ombudsmana i autonomie zákonodárců nebo zpochybňování významu parlamentních procedur a neziskového sektoru. Pozornosti neuniká ani ekonomická kolonizace médií a snaha omezit jejich nezávislost pomocí zákonů.

Kolonizace hospodářství

Méně se však mluví o rostoucí klientelistické síti okolo strany Fidesz, která pohltila většinu sektorů ekonomiky. Pod rouškou budování takzvané „národní buržoazie“ poskytuje zkorumpovaná partaj právní a jiné výhody spřáteleným podnikatelům. Příznačný je způsob, jakým byly veřejné zakázky spolu s evropskými dotacemi rozdány výlučně stranické klientele. Když se premiérův dlouholetý spojenec a podnikatelský guru Fidesze dostal do křížku s Orbánem, byla jeho firma, která do té doby získávala velkou část státních zakázek, odříznuta od veřejných peněz a vyhnána ze stáda.

Postup při uprchlické krizi je příkladem obvyklého modu operandi strany Fidesz, který by se dal shrnout heslem „zmocnit se okamžiku“.

Zákony byly kromě „tradiční“ politické protekce zneužity také ke kolonizaci maďarského hospodářství. Stát například znárodnil obchod s tabákovými výrobky, aby jej následně pomocí koncesí mohl předat svým spojencům v byznysu. Návrh zákona, který tento postup umožnil, vznikl v počítači jedné ze spřátelených korporací, která pak – překvapivě – na celém převodu nejvíc vydělala. Vláda postupovala podle stejného scénáře i v případě herního průmyslu, když rozdala koncese na provoz kasin mimo jiné blízkému spojenci premiéra, hollywoodskému producentovi Andymu Vajnovi. Zkrátka nepřišly ani nadnárodní korporace, kterým vláda pomohla k větším ziskům „flexibilizací“ pracovního trhu, když s nimi uzavřela dohodu o strategickém partnerství a prosadila zákon významně omezující práva pracovníků. Firmy těží také z proměny vzdělávací soustavy, která má sloužit k výcviku levné pracovní síly pro technologické provozy.

Orbánův recept? Úpadek Maďarska

Podmanění státu spolu s nešťastným směřováním postsocialistického neoliberalismu ve Východní Evropě má tragické společenské následky. Nesmírná chudoba, bytová krize, nízké mzdy, nezaměstnanost, klesající kvalita zdravotnictví a školství spolu s emigrací jsou témata, která mezi Maďary rezonují. Všechny věrohodné grafy ukazují, že Maďarsko posledních deset let od vstupu do EU upadá, a to i ve srovnání s ostatními zeměmi regionu. Kvůli rostoucím nerovnostem na tento stav doplácejí především střední a nižší vrstvy společnosti. I přesto všechno však Fidesz neochvějně ovládá politickou scénu. Slabá liberální opozice odpovídala na autoritářské kroky vlády mezi lety 2010 a 2014 otřepaným politickým slovníkem zdiskreditovaných stranických elit předešlých volebních období. Důraz na občanské svobody a politické instituce jim přinesl jen chabou veřejnou podporu a málo volebních hlasů. V roce 2014 proto opoziční strany podruhé nedokázaly straně Fidesz zabránit v získání dvoutřetinové většiny v parlamentu. Pro upřesnění: Orbánovi značně pomohl k už druhému drtivému vítězství také volební systém znevýhodňující opozici, který je jeho straně šitý na míru.

Jeden z nejslabších momentů vlády nastal v říjnu 2014, když návrh na zavedení internetové daně vyvolal řadu masových protestů a rekordně snížil oblibu Fidesz. Toto hnutí se však nepodařilo přenést do institucionální politiky.

Zastrašováním a zavádějící argumentací „uprchlickou krizí“ se vládní straně podařilo znovu dostat na první místo v průzkumech s podporou okolo 34 procent všech oprávněných voličů (a 51 procent mezi voliči s jasnými preferencemi). Nejsilnější opoziční partaj, krajně pravicový Jobbik, zatím voliče ztrácí a získal by jen 12 procent hlasů. Preference takzvaných levicových stran (se spíše liberální agendou) padají ještě hlouběji: bývalé vládní Socialistické straně připadá 7 až 10 procent hlasů, Demokratickou koalici bývalého předsedy vlády Ference Gyurcsányho by volilo asi 6 až 8 procent voličů a zbylé strany by nepřekročily ani pětiprocentní hranici. Zelená strana Politika může být jiná se snaží držet si od obou vládních stran i liberální opozice odstup a je zřejmě jedinou menší partají, která by se stejně jako v letech 2010 a 2014 dostala do parlamentu.

Zmocnit se okamžiku

Postup při uprchlické krizi je příkladem obvyklého modu operandi strany Fidesz, který by se dal shrnout heslem „zmocnit se okamžiku“. Tato politická technika je podobná té, kterou používal Tony Blair (nebo dnes David Cameron), když se snažil ovládat veřejnou debatu aktivním prosazováním témat. Vládní spin doktoři (najatí političtí konzultanti nebo komentátoři, kteří ovlivňují veřejné mínění žádaným způsobem) vybírají, nastolují a rámují mediální témata. Dosahují toho soustavným vyhrocováním politického diskurzu. Vládu pak staví do protikladu k zdiskreditovaným starým elitám a mezinárodním (neo)liberálním institucím. Tato metoda zatlačuje veškeré společenské rozpory do pozadí a nedává žádný prostor k artikulaci možných politických alternativ, které míří mimo současný stranický systém a velká témata, jejichž generováním Fidesz okupuje veřejnou debatu.

Maďarskem hýbe celá řada společenských rozporů a vyrojilo se mnoho „grassroots“ iniciativ, které se je snaží artikulovat. Kolektiv „Město patří všem“ bojuje za lidi bez domova, i ty, kteří jsou nuceni žít v nejistých podmínkách a hledají řešení zhoršující se bytové krize. Zdravotníci, zdravotnice a sociální pracovníci a pracovnice protestují proti nelidským pracovním podmínkám a skandálně nízkým mzdám. Učitelé se staví na odpor proti viditelně se zhoršujícímu vzdělávacímu systému… To je jen několik příkladů iniciativ a skupin lidí, jejichž obtíže se těžko dostanou do středu veřejné debaty, kterou drží Fidesz pevně ve svých rukou.

Kvaziautoritářský systém, v jehož centru kraluje takřka politický monopol, slabé a zdiskreditované opoziční strany (vědomě nebo nevědomě) hrající podle pravidel, která určuje Fidesz, ekonomika pohlcená politickým klientelismem nechávajícím jen velmi malý manévrovací prostor pro ostrůvky autonomie – to je Maďarsko na počátku roku 2016. Je to země, která v současnosti není na cestě ke spravedlivější, rovnostářské nebo prosperující společnosti, ale namísto toho se potýká s hlubokou společenskou krizí, rostoucími nerovnostmi a zostřujícími se sociálními rozpory. Maďarská vláda dál znevýhodňuje znevýhodněné, ožebračuje nemajetné a podporuje ty, kteří pomoc potřebují nejméně.

Autor je antropolog a politický analytik. Je členem redakce Kettős Mérce, aktivistické platformy a nezávislého blogu mladých autorů a novinářů.

Z anglického originálu Hungary: „The Sick Man“ of Central Europe publikovaného na stránkách Political Critique přeložil Václav Drozd.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies