Zelení mezi dvěma sjezdy

Koncem ledna se uskuteční volební sjezd Strany zelených. Vyplatí se zeleným „sázka na Stropnického“? Dáváme prostor k vyjádření hlasu zevnitř strany.

Za necelé dva týdny se koná další „zelený“ sjezd, tentokrát bude skrz naskrz volební. Volí se předseda nebo předsedkyně a celé předsednictvo, ústřední revizní komise a také ombudsman(ka). Protože všichni tak nějak cítí, že tak jako dosud to asi dál nepůjde, lze očekávat celkem zevrubnou personální obměnu na všech postech. Kdo se do čela strany zvolí teď, povede s vysokou pravděpodobností stranu i do parlamentních voleb. Pro ty, kteří  věří, že se Strana zelených (SZ) dokáže ještě někdy dostat nad svá obvyklá tři procenta (a že jich není moc), je to dost možná rozhodující víkend.

Vztah SZ k české politické scéně tak trochu připomíná vztah české společnosti k okolnímu světu: vše kolem nás se mění a stará paradigmata se dávno zhroutila, ale my pořád doufáme, že všechno bude zase fungovat jako dřív, když chvilku počkáme.

Poslední rok bez voleb, který SZ věnovala programové debatě, ukázal, že ve straně dorůstá nová generace aktivních zelených. Ti nejčastěji vstoupili do strany v tomto desetiletí a bursíkovské vedení strany už nezažili, mají energii a víru v zelenou politiku a je jim často vlastní, že se neostýchají jít do otevřených sporů ve straně i mimo ni. S trochou nadsázky by se tato generace dala přirovnat k příslovečným porevolučním dětem – nezažili zelený vnitřní boj o radar, a nebojí se tedy programových rozepří; nezažili legendární teplický sjezd, a nebojí se tedy toho, „co si o nás pomyslí média“; nezažili vylučování ze strany, takže nemají pocit, že by si měli dávat pozor na pusu. Často považují za podstatné (na české politické poměry asi naivně), co bude mít SZ napsáno v dlouhodobém programu, a předpokládají, že se tímto „závazkem“ pak politika strany bude řídit. Jejich obličeje také dost možná znáte z antirasistických demonstrací, kterých byl uplynulý rok plný. Netroufl bych si všechny označit za „novou levici“, někteří by to rezolutně odmítli, ale jistě platí, že čertíků z krabiček, kteří začnou vyskakovat, když se slovo „levice“ jen vysloví, je v SZ stále méně a méně.

A je to právě tato generace, která si říká i o funkce. Dosavadní došlé kandidatury na řadová místa v sedmičlenném předsednictvu to potvrzují: průměrný věk kandidátů je nižší než 31 let. Na sjezdu se ale dozajista opráší i diskurs, že stranu by měli vést především lidé zkušení.

Tříprocentní „standard“

Vnějším nazíráním se to může zdát směšné, ale ve Straně zelených je dost lidí, kterým vyhovuje stávající status quo. Ano, ten, v rámci něhož je SZ bez zastoupení ve Sněmovně. Má to samozřejmě svou logiku, SZ se rozhodně nerozpadá, je konsolidovaná, nezadlužená, s celkem slušnou úrovní stranické kultury. Kdo pod onou značkou na své městské části dělá poctivou politiku, může mít – zejména v Praze a Brně – slušné výsledky. Zakotvení na radnicích je zásadní devíza této strany, kterou se SZ liší od současných tří procentních souputnic – Pirátů a Svobodných. Strana 26 let funguje a zdá se, že i kdyby se příští troje volby nedostala do Sněmovny, dost možná tu prostě stejně bude – alespoň v komunálu.
I odtud pramení strach zvolit si předsedou momentálně nejznámějšího, nejschopnějšího a nejkontroverznějšího zeleného politika – Matěje Stropnického. Se Stropnickým totiž přichází i otázka, jestli levicová SZ ztratí svoje voličské jádro. Přitom při pohledu z pražské bubliny se zdá, že SZ bez Bursíka a s Liškou kdesi ve Vídni si začíná přiznávat, že už dávno levicová je. Zůstane důraz na ekologii, který je pro mnoho straníků a straniček stěžejní? Neštípne se strana například na zahraničněpolitických tématech jako v minulosti? Nepoškodí nás námluvy s Piráty?

Vztah SZ k české politické scéně tak trochu připomíná vztah české společnosti k okolnímu světu: vše kolem nás se mění a stará paradigmata se dávno zhroutila, ale my pořád doufáme, že všechno bude zase fungovat jako dřív, když chvilku počkáme.

Velkou neznámou je v době, kdy píšu tyto řádky, ještě otázka, zda se během zbývajícího času neobjeví další kandidát(ka) na předsednický post. Kromě Matěje Stropnického kandidaturu oznámil i starosta Prahy 4 Petr Štěpánek (do strany ji sice ještě neposlal, ale dozvěděli jsme se o ní z ČTK), který to zkouší každý rok, a Jan Šlechta, jehož kandidatura se označuje za trolling. Svého kandidáta tedy nemá „postliškovské“ křídlo. Očekávatelná jména jako je Berg, Mirovský, Drápalová nebo Láska se zatím nechala opakovaně slyšet, že s kandidaturou nepočítají. Uvidíme, zda u toho zůstane, nebo zda se najde ještě někdo další, odpor proti bouřlivákovi ze Žižkova totiž spojuje.

Není úplně vyloučeno, že zvolení nového předsedy, ať jím bude kdokoliv, bude (opět) následováno odchodem desítek lidí ze strany, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Troufnu si i říct, že pokud jím bude Matěj Stropnický, nějací noví členové naopak přijdou. A kdo vyčíslí, kolik lidí odešlo během posledních let kvůli nevýraznému vedení? Sami zelení navíc asi i dost podceňují efekt poměrného volebního systému, který byl pro stranické volby zaveden až před několika lety a zaručuje menším skupinám a frakcím lepší zastoupení v orgánech strany. Pamětníci a pamětnice potvrdí, že se dříve mnohem více „válcovalo“ a „rybařilo“, což poměrný systém přinejmenším výrazně komplikuje. Ať už si tedy do čela zvolíme kohokoliv, předsednictvo rozhodně nebude jednobarevné a předseda dost dobře nemůže „ukrást“ stranu.

Začít štěkat navenek

Za to, že politická kultura ve straně se od divokého roku 2009 kontinuálně zlepšuje, lze ale poděkovat také Ondřeji Liškovi a Janě Drápalové. Současná předsedkyně mnohé z nás, kteří ji nevolili, dokázala během uplynulého roku několikrát pozitivně překvapit. Zvládla držet kurz a pamatovat na sliby, jež dala dříve, a přitom si jasně stát za svými rozhodnutími. Ač, zdá se, nesdílí narativ o „nutnosti přiznat barvu“, na kterém byla v březnu minulého roku založena levicová stranická platforma Zelená re:vize, zareagovala na ni velmi vstřícně a přijela na její první setkání do Pardubic připít na společné úspěchy. Tím předešla větším sporům, které v tu chvíli hrozily.

O co úspěšněji se strana uklidnila uvnitř, o to více by nyní mohla začít štěkat navenek.

Sjezd SZ se koná 23.–24. ledna v pražském Karlíně, volba předsednictva je na programu už vpodvečer prvního dne.

Autor je předseda základní organizace Strany zelených na Praze 3.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image