Skupina poslanců ze strany Úsvit – Národní koalice navrhla pozoruhodný legislativní zmetek, který představuje závažný útok na právo na azyl. Upozornilo na to Multikulturní centrum Praha. Zatímco dosavadní právní úprava brání podávat žádost o azyl pachatelům vážných zločinů, nyní se jej poslanci rozhodli rozšířit na všechny trestné činy a také na přestupky. Vzhledem k tomu, že ilegální překročení hranic je v českém právním řádu hodnoceno jako přestupek, samotný akt útěku by uprchlíkům v nové úpravě zabránil podat žádost o azyl.
Vypovídá to o mentalitě malých podvodníčků tváří v tvář situaci, která by potřebovala spíše velkorysost.
V proslulém románu Josepha Hellera Hlava XXII je parodována podobná situace: letecké povinnosti může být zbaven pouze voják, který k ní je psychicky nezpůsobilý a zároveň o zproštění povinnosti požádá. Sama podaná žádost už ale dokazuje, že je voják psychicky způsobilý. Možná se ale autoři inspirovali jiným výsměchem vojenskému blbství – Haškovým Dobrým vojákem Švejkem a v něm větou „Každý Maďar může za to, že je Maďar“. V tomto případě tedy každý uprchlík může za to, že je uprchlík.
Řeklo by se, že jde o populistickou akci politických sirotků Tomia Okamury, jejichž jména v zásadě nestojí za to, aby si je někdo pamatoval. Že tento paskvil je důsledek zuřivé snahy předkladatelů o své zviditelnění po rozkolu s předním bojovníkem proti kebabové totalitě. Jenže poslanecká sněmovna tento bizarní paskvil i přes zamítavé stanovisko vlády poslala sto dvaceti hlasy (ze všech parlamentních stran) proti jednomu (poslanec ANO Bronislav Schwarz) do druhého čtení a nyní se jím tedy budou zcela seriózně zabývat bezpečnostní a ústavněprávní výbor.
O čem vypovídá fakt, že poslanci všech parlamentních stran vyjádřili svou vůli vážně se zabývat návrhem politických zoufalců a dobrodruhů, který by znamenal osekání základního lidskoprávního závazku vůči lidem, kteří nejsou „našinci“? O čem jiném, než o všeobecné ztrátě soudnosti a smyslu pro proporce. Většině poslanců přesto stálo za to aspoň zkusit, jestli se ze své povinnosti pomoci druhým v nouzi nemůžeme přece jen vylhat lišácky napsaným zákonem, který by upřel právo na azyl takřka každému, komu by se podařilo o něj na našem území požádat. Vypovídá to o mentalitě malých podvodníčků tváří v tvář situaci, která by potřebovala spíše velkorysost.
Autor je politolog a novinář.