Italští katolíci demonstrovali proti „jiným“ rodinám

Návrh zákona o registrovaném partnerství hýbe italskou společností. Katolická církev ale na jeho prosazení patrně nebude mít žádný vliv.

Začátek roku v italské politice byl ve znamení návrhu zákona o registrovaném partnerství. Na podporu návrhu zákona byla v sobotu 23. ledna svolána stovka demonstrací, kterých se účastnilo několik stovek tisíc lidí. V sobotu 30. ledna si naopak dali v Římě dostaveníčko odpůrci jakéhokoliv uznání homosexuálních svazků. Podle organizátorů pod hlavičkou Family Day demonstrovaly na dva miliony lidí. Circus Maximus, kde se sobotní demonstrace odehrála, však dokáže pojmout zhruba desetinu tohoto počtu.

Spor o děti

Návrh zákona o homosexuálních svazcích iniciovaný senátorkou Monicou Cirinnà je zhruba na půl cestě mezi rovnoprávným pojetím manželství, které je uznané například ve Španělsku, ve Francii či ve Spojeném království, a registrovaným partnerstvím kopírujícím půdorys konkubinátu českého (ale také maďarského či řeckého) typu. V průběhu diskuze v parlamentních komisích byl původní návrh zbaven veškerých odkazů na institut manželství. Hlavním cílem současné většiny, držené Demokratickou stranou, je vznik svébytného a od manželství jasně odloučeného právního institutu.

Mateřství a otcovství se v posledních dvaceti letech stalo samozřejmým rozměrem gay a lesbické genderové identity. Zavírat před tím oči vytváří podmínky pro rozvoj placeného surogátního mateřství.

To kritizovala řada prestižních právních vědců a ústavních právníků, dle kterých by bylo nutné uznat naprostou rovnost mezi dvojicemi, a to nezávisle na pohlaví dotčených osob. „Dnes celé politice chybí odvaha, a něco, co neznamená ani uznání nových práv, se tak stává namáhavým počinem,“ uvádí ústavní právník Stefano Rodotà. „Heteronormativní paradigma dnes tvoří protiústavní stav. To si musíme uvědomit, když homosexuálním dvojicím odmítáme přístup k institutu manželství.“

Hlasy tradicionalistických kritiků se naopak obrátily proti institutu „stepchild adoption“, který má umožnit adopci dítěte biologicky nespřízněnou osobou žijící v registrovaném partnerství s jedním z rodičů. Tradicionalističtí kritici si však nevzali na paškál tento institut přímo. „Legitimizace adopce ze strany gayů by podnítila některé homosexuální a pravděpodobně i heterosexuální dvojice k využití tzv. dělohy v pronájmu. Již dnes matriky zaznamenávají růst žádostí o zapsání do registru obyvatel u dětí, jež byly objednány a zakoupeny v zahraničí,“ varuje katolický deník Avvenire.

Reakčním kritikům se podařil tah, který jejich kolegové z francouzské Manif pour tous, hnutí vzdoru proti rovnostářskému manželství, učinili příliš pozdě. Sobotní demonstrace se tak nesla v duchu ochrany dětí proti koupěchtivým gayům. „Děti se neprodávají ani nedarují,“ zopakovala za bouřlivého potlesku několikrát moderátorka sobotní demonstrace. V Itálii je však náhradní mateřství zakázáno již od roku 2004, a to dokonce pod hrozbou trestu odnětí svobody. Je nutné připomenout, že dle Listiny základních práv Evropské unie navíc platí „zákaz využívat lidské tělo či jeho části jako zdroj finančního obohacení“.

Nikoliv překvapivě si však katolická propaganda proti tzv. duhovým rodinám hlavu právními garancemi a finesami neláme. Podle ní nemůžou mít dvojice gayů a leseb stejně autentickou vůli a cit k rodičovství jako heterosexuální rodiny. Pokud stejnopohlavní dvojice děti chtějí, tak jen z hedonistického plezíru, z vůle pořídit si hračku či vylepšenou verzi čivavy. Tomuto názoru vyšla částečně vstříc vládnoucí Demokratická strana, když nezrovnoprávnila podmínky adopce pro heterosexuální a homosexuální dvojice. Mateřství a otcovství se v posledních dvaceti letech stalo samozřejmým rozměrem gay a lesbické genderové identity. Zavírat před tím oči vytváří podmínky pro rozvoj placeného surogátního mateřství a prolomení zásady evropského práva o nepřípustnosti obchodování s částmi lidského těla.

Rozpolcení katolíci

Není to poprvé, co katolíci vyšli do ulic proti snahám zákonně uznat práva homosexuálních párů. Family Day byl svolán už v roce 2007 a tehdy se mu podařilo veškeré snahy tehdejší křehké středolevé koalice zastavit. Od té doby se však situace zásadně změnila. Dnes je v italském parlamentu široká platforma pro uznání homosexuálních párů. Kromě drtivé většiny poslanců Demokratické strany budou hlasovat pro návrh zákona i zástupci Hnutí 5 hvězd a radikální levice. A změnila se hodně i samotná katolická církev.

V roce 2007 držel otěže Italské biskupské konference (CEI) Camillo Ruini, poslední kardinál-vládce italské katolické církve. Jeho nástupce v čele CEI, bývalý velitel vojenských kaplanů, armádní generál kardinál Angelo Bagnasco, dal manifestaci své dobrozdání, ovšem mobilizačním motorem se stala konzervativní hnutí „zdola“ katolických věřících, jako jsou například Neokatechumáti či Comunione e Liberazione. Demonstrující na Circo Maximo se mohli v sobotu zaštítit slovy papeže Františka pronesenými při zahájení justičního roku Tribunálu římské roty („Nelze směšovat rodinu vzniklou z vůle Boží s dalšími druhy soužití“), ovšem i oni zastupují jen část katolictví. Některá doleva více orientovaná hnutí věřících účast odmítla, zatímco největší etablovaná hnutí jako Azione Cattolica přijala iniciativu s lhostejností.

Family Day tak ukázal, čím je dnes katolictví v Itálii (a dalších sekularizovaných státech Evropy). Jedná se o nepřehlednou nebulózu hnutí věřících majících své vlastní ideologické, teologické a exegezní praktiky, kterou nějak drží pohromadě jen umírající hvězda charismatického papežství. Především konzervativní hnutí se snaží oslovovat (a to s jistým úspěchem) mladé lidi hledající vlastní identitu, čímž se moc neliší od svých náboženských sousedů z řad mladých salafistů. Celková strategie nové evangelizace Evropy selhává, sekularizace postupuje, ale těmto hnutím, často stojícím a padajícím s jedním charismatickým knězem, se daří získávat nové adepty. Tím stoupá i jejich váha v rámci jednotlivých biskupství. Tato dynamika je paradoxně jedním z výsledků Druhého vatikánského koncilu, proti němuž tito tradicionalisté tak často brojí.

Žonglování s právy

Po sobotní demonstraci tak nezbývá než vyčkat, jak to s návrhem zákona senátorky Cirinnà v parlamentu dopadne. Premiér Renzi chce text schválit, aby mohl říct, že udělal aspoň něco levicového. Současně si to ale nechce moc rozházet s katolíky ve své straně, ke kterým tento bývalý náčelník boyscoutů ostatně patří. Na papíře by mělo být hlasů dostatek, a to dokonce i pro odvážnější úpravu, než je současný návrh, který by měl projít prvním hlasováním v úterý 2. února. Parlamentní vztahy mezi většinou a opozicí jsou však v poslední době hodně vyhrocené, a to především zásluhou premiéra Renziho, který protlačil oběma komorami důležité ústavní změny. Představitelé Demokratické strany v posledních týdnech šíří domněnku, že Hnutí 5 hvězd by mohlo v eventuálním tajném hlasování návrhu zákona podkopnout nohy, což tato opoziční síla odmítá. Současně však dodala, že aktuální podoba návrhu zákona je minimální přijatelná verze. Práva LGBTQ osob tak drží na trní spíše italské parlamentní hry než shromáždění reakčních věřících.

Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies