Maďarští učitelé vyšli do ulic

Maďarský vzdělávací systém je v krizi, tamní učitelé mají nejnižší mzdy ze zemí OECD a podíl HDP vynaložený na školství klesá.

Maďarští učitelé protestují. Minulou sobotu se dav více než dvaceti tisíci lidí shromáždil před budovou parlamentu, aby přednesl požadavek na rozsáhlou reformu vzdělávacího systému a vytvořil tlak na vládu, která se k tématu zatím odmítla postavit čelem. Situaci předcházela už 3. února vlna demonstrací, během nichž tisíce učitelů, žáků a rodičů vyšly do ulic v jedenácti maďarských městech.

Největší demonstrace, která čítala kolem pěti tisíc lidí, se uskutečnila na východě Maďarska ve městě Miskolc a stala se jednou z největších protestních událostí, které se konaly mimo hlavní město od počátku postkomunistické éry. Miskolc teď funguje jako ohnisko učitelského hnutí, byla to právě místní střední škola, která podnítila vlnu demonstrací. V lednu vydala střední škola Hermana Ottóa prohlášení ve formě otevřeného dopisu, ve kterém požaduje kompletní reformu vzdělávacího systému. K výzvě se prakticky ihned připojily další instituce po celé zemi. V současnosti podepsalo petici už přes osm set škol a více než třicet tisíc lidí.

Co učitelé chtějí?

Protestující volají po změnách ve dvou souvisejících oblastech. Poukazují na problémy v kvalitě vzdělávacího procesu, tak i na nedostatky současných vzdělávacích institucí. Co se týče kvality vzdělávání, snaží se petice upozornit na fakt, že od roku 2010 se zásadně zvyšuje počet vyučovacích hodin a objem školních osnov. Proti argumentům vlády, která se snaží přeplněné osnovy obhájit konkurenceschopností žáků vůči jejich západním protějškům, učitelé namítají, že současné množství učební látky činí jakékoliv hlubší porozumění vyučované látce zhola nemožným. Učitelé jsou nuceni odškrtnout si každou položku, kterou osnovy předepisují, a kvůli tomu musí rychle prolétnout všechny materiály bez ohledu na kvalitu výkladu, což má samozřejmě za následek nižší konkurenceschopnost žáků. To samé platí o počtu vyučovaných hodin (průměrně 32 hodin týdně, ale často i 40 a více) – pro studenty to znamená nezvladatelnou zátěž a absenci volného času.

Viktor Orbán dokonce tvrdí, že vlna demonstrací nepochází od samotných učitelů, ale je rozdmýchávána „vnějšími silami“.

Současná konzervativní vláda zároveň znárodnila distribuci učebnic a omezila jejich výběr oproti předchozímu stavu na pouhé dvě ke každému předmětu, často navíc špatné kvality. Zároveň se učebnice dostávají do škol pozdě kvůli chabému distribučnímu systému. Obrovské problémy vytváří také vysoká centralizace vzdělávací infrastruktury. Vládní strana Fidesz uzákonila proces masivní centralizace, a zničila tak předchozí systém, v němž školy spadaly do pravomoci lokálních správních orgánů a požívaly podstatné autonomie jak ve věcech týkajících se vzdělávání, tak i v těch organizačních. Když vláda tyto změny zaváděla, argumentovala tím, že správa škol představuje pro lokální samosprávy příliš velkou zátěž. Ve skutečnosti ale obrovský centrální institut, takzvaný KLIK, není schopen plnit své funkce. Navzdory neúměrně vysokým objemům peněz, které jsou do něj sypány – a navyšují se každým rokem – se školám nahromaďují obrovské dluhy, postrádají finance na základní potřeby (jako je třeba křída nebo toaletní papír) a platby zaměstnanců docházejí se zpožděním. Rozhodovací pravomoci byly odňaty ředitelům a dány do rukou vzdálené instituci, která je odtržena od místní reality. Rozhodovací procesy tak trvají extrémně dlouho a i jednoduchá rozhodnutí, která se týkají například renovace školních tělocvičen, se táhnou celé měsíce. KLIK zároveň jmenuje školní ředitele – často proti vůli školy, studentů i rodičů. Bez jakýchkoliv rozhodovacích pravomocí ve finančních otázkách a v naprosté závislosti na ústředí se ředitelé stávají jednoduše jen převodovými pákami, které v jednotlivých školách protlačují centrální agendu.

Pracovní zátěž učitelů se zvýšila. Kromě toho, že se jim zvýšil počet hodin, které mají odučit, byly jim zároveň seškrtány peníze za přesčasy. Navíc jsou nuceni dělat velké množství absurdních administrativních úkonů, vyplňovat formuláře, psát reporty a ohodnocovat své kolegy. Zde se dostáváme k dalšímu citlivému bodu: otázce mezd. Vláda pokrytecky slíbila jejich navýšení, ve skutečnosti ale není růst mezd navázán ani na růst inflace, ani na výši národní minimální mzdy. Plat maďarských učitelů je nejnižší mezi zeměmi OECD, přičemž každý rok maďarská vláda vydává na vzdělání méně a méně peněz. Mezi lety 2008 a 2012 se výdaje na vzdělání snížily o čtvrtinu. Zatímco v roce 2003 vydávalo Maďarsko na vzdělání 5,7 procenta svého HDP, od roku 2013 se tento podíl snížil na 3,9 procenta.

Parodie na dialog

Klíčovým cílem boje učitelů je přinutit vlády usednout k jednacímu stolu. Zatím se nicméně vláda chová vůči protestujícím zatvrzele. Ačkoliv se vládní představitelé účastnili debat u kulatého stolu, partneři pro takové diskuze byli vybráni z podřízených institucí a agentur, které často nemají žádnou spojitost s oblastí vzdělání. Tito představitelé jen papouškují stanoviska vlády. Ze dvou největších učitelských odborů (které rozhodně nejsou známy pro svou radikálnost, naopak jsou často ochotné ke kompromisům) se jedny úplně odmítly účastnit těchto falešných debat a následně předseda druhé odborové organizace označil svou vlastní účast za chybu.

Ministerstvo pro lidské zdroje vyhodilo státního tajemníka zodpovědného za primární a sekundární vzdělávání, což je symbolické gesto, které – jak říkají protestující – neznamená nic. Mezitím členové vlády i sám premiér vyjádřili opovržení požadavky učitelů. Pokusili se jako obvykle celé téma předvést jako další akci proti vládě. Viktor Orbán dokonce tvrdí, že vlna demonstrací nepochází od samotných učitelů, ale je rozdmýchávána „vnějšími silami“.

Není jasné, jaký bude další krok učitelů ani jak dlouho se podaří udržet vlnu nesouhlasu. Na jednu stranu je v Orbánově režimu taková masová mobilizace zaměstnanců naprosto bezprecedentní. Podařilo se získat solidaritu i těch lidí, kteří se pohybují mimo vzdělávací systém. Taxikáři a zaměstnanci ve veřejné dopravě, stejně jako pracovníci ve zdravotnictví a hasiči, vyjádřili solidaritu s učiteli a účastnili se jejich demonstrací. Vytvoření efektivních a zároveň odpovědných reprezentačních struktur, ruku v ruce s budováním koalic s dalšími segmenty společnosti, bude zcela klíčové pro to, aby se podařilo tuto zakládající jiskru udržet. Na druhé straně je ovšem Orbánova vláda extrémně zručná v potlačování takovýchto iniciativ. Kombinací síly, arogance, nastrčených slídilů, falešně smířlivé rétoriky a mediálních vytáček, dokáže být Fidesz velice úspěšný v přerámování celé situace ve svůj vlastní prospěch. Nadto novelizace zákoníku práce znemožňuje prakticky jakékoli stávky a mrzačí jakoukoliv sebeorganizaci pracujících.

Vysoká kvalita vzdělání by znamenala nesmírný potenciál rozvoje pro Maďarsko. Naneštěstí je chytrá politika, která by investovala do vzdělání, v protikladu k logice vlády, která je založená na plundrování státních zdrojů a jejich privatizaci pro vlastní klientelu, stejně jako na globálním neoliberálním kapitalismu, jehož růstový model závisí na poskytování levné a zranitelné pracovní síly z periferie a semiperiferie. Nezbývá než držet palce učitelům, studentům a rodičům a podporovat jejich boj, ať už v Maďarsku nebo na Slovensku, kde probíhají podobné protesty.

Autoři jsou redaktoři nezávislého blogu a aktivistické platformy Kettős Mérce.

Z originálu Hungarian teachers take to the streets in response to the crisis of the educational system zveřejněmém na serveru Political Critique přeložil Martin Vrba.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies