Foto Petr Vrabec
Po sobotních demonstracích zaplavila internet doslova lavina amatérských kriminalistů. Konečně tu máme policejní konspiraci, útok pod falešnou vlajkou, tajného policistu dirigujícího zakuklené bojovníky, zakukleného bojovníka vbíhajícího do objektu ministerstva vnitra. Svá podezření formuloval kdekdo, hlavním záporným hrdinou se stal „muž v hnědé bundě“. Spoustu vybájených nesmyslů musela uvést na pravou míru Antifašistická akce, která vyjádřila názor, že dotyčný muž byl policista, jenž se snažil situaci uklidňovat. To posléze potvrdilo i vedení České policie.
U dění, které zachycují videozáznamy, jsem byl a neměl jsem pocit, že bych byl přítomen plánované provokaci. Na to byly obě strany příliš rozpačité. Neonacisté provokovali, ale vcelku opatrně, působili spíš, že čekali, že budou pořvávat na průvod z bezpečí zpoza policejního kordonu. Náš několikasethlavý průvod váhal – máme se nechat vyprovokovat? A máme si nechat líbit provokace?
Právě tak jako musíme vidět neschopnost policejního velení i agresivitu mnoha policistů, musíme také vidět slušnost či statečnost, pokud se projevila.
Musím přiznat, že jsem se trochu bál. Že situace skončí zbytečnou bitkou, nebo ještě hůř lynčem. Že se zcela setře smysl akce. Potěšilo mě, že situace eskalovala spíš pomalu, antifašisté se dlouho nenechávali příliš vyprovokovat, až nakonec neonácky vcelku disciplinovaně zahnali a průvod normálně pokračoval dál. A zároveň jsem se nemohl ubránit respektu vůči těm několika málo policistům, kteří tam stáli mezi soupeřícími stranami, počty i vybavením jednoduše neschopní zabránit čemukoli, pokud by situace eskalovala.
Nemám důvod cítit jakékoli sympatie k České policii. Zažil jsem spolu s mnoha dalšími dost zákroků, během nichž překračovala své pravomoci, anebo je možná i respektovala, a přesto se chovala otřesně a brutálně. Zúčastnil jsem se demonstrací, na kterých akce zásahové jednotky neměla daleko k tomu, způsobit demonstrantům smrt ušlapáním. Byl jsem vykonstruovaně obviněn z napadení veřejného činitele a tahal se několik měsíců po soudech, kde se přítomní policejní svědci snažili dohodnout, jak přesně jsem jim vlastně měl ublížit, až soudkyně pochopila, o jakou frašku jde, a vydala zprošťující rozsudek. Znám také případy podobných obvinění, která neskončila tak humorně.
Fatální selhání i statečnost policistů
V posledním roce jsme měli příležitost ochutnat policejní lekci demokracie při kauze Fénix, při níž patrně dvojice infiltrovaných policejních provokatérů vyrobila „teroristickou skupinu“ (jejího údajného vůdce před časem propustili z vazby, zatímco její další údajný člen tam už deset měsíců sedí, patrně zcela bezdůvodně).
I sobotní zásah je z mnoha hledisek příkladem policejního packalství, pokud ne něčeho horšího. Už to, že se k demonstraci antifašistů dostala tak blízko skupina neonacistických chuligánů a vydržela tam dlouhých deset minut provokovat, oddělena pouze skupinkou asi sedmi běžných policistů, „čepičářů“ bez jakýchkoli ochranných pomůcek – už to samo poukazuje na dost fatální selhání velitele zásahu. Přičíst můžeme i agresivitu a aroganci některých těžkooděnců a šokující reakci policistů na napadení reportérů Českého rozhlasu a možná i situaci u Kliniky, i když tam není jasné, zda mohla policie udělat víc.
Jenže heslo „all cops are bastards“ je stupidní. Právě tak jako musíme vidět neschopnost policejního velení i agresivitu mnoha policistů, musíme také vidět slušnost či statečnost, pokud se projevila. Je dobré vidět je i na straně, která nám není sympatická.
Podle dostupných informací prokázali policisté v uniformách i „pán v hnědé bundě“ značnou míru statečnosti. Měli bychom to vidět i „napříč barikádami“ odlišných názorů a rolí v sobotním divadle. Pokud bude „muž v hnědé bundě“ oceněn, zaslouží si to dvojnásob i za to, jak byl vláčen po internetech v roli lorda Voldemorta České policie. Budou-li tito policisté oceněni a neschopní velitelé, stejně jako skuteční provokatéři třeba z kauzy Fénix, nějak postiženi, mohli bychom si snad myslet, že se u policie něco mění k lepšímu. Ale to je v Česku nejspíš jen taková policejní utopie…
Autor je politolog a novinář.