Začátkem února se česká vláda rozhodla bojkotovat Evropskou komisi a českou přírodu. Nastal zlom v pohledu na veřejný zájem a ochranu životního prostředí. Nezvítězil losos ani mokřadní louky, ale tuny nepotřebného betonu v evropsky významných lokalitách. Po částečném prolomení těžebních limitů naše vláda ukázala, že její vztah k životnímu prostředí je až moc vlažný.
Pro Evropskou unii je jedním z cílů ochrana přírody a biodiverzity. Právě proto vznikla soustava NATURA 2000 zahrnující nejcennější biotopy v Evropě. Existují dva typy území: evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Po vstupu do EU bylo úkolem vyhlásit určitý počet „naturových“ lokalit. Poprvé se tak stalo v roce 2005, posléze se národní seznam ještě dvakrát rozšiřoval. V roce 2011 vyzvala Evropská komise Českou republiku, aby na základě zjištění odborníků doplnila několik lokalit do národního seznamu. ČR v tomto neučinila potřebné kroky. Proto v roce 2013 bylo s naší republikou zahájeno takzvané pilotní řízení o nápravě do ledna 2016. Začátkem února 2016 nastal asi největší rozkol v historii NATURY u nás. Vláda sice část požadavků komise splnila, avšak u několika lokalit nedošlo ke změně. Problém nastal především u labských lokalit u Děčína a u Přelouče. Požadavek komise byl rozšířit lokality Labské údolí na lužní lesy a další cenná mokřadní společenstva pod názvem Porta Bohemica. U Přelouče se to týká doplnění seznamu o novou lokalitu Louky u Přelouče, která zahrnuje Slavíkovy ostrovy a Labišťata.
Čí veřejný zájem?
Důvodem, proč se s těmito lokalitami nepočítá, je takzvaný veřejný zájem. Nepředstavujme si však nic bohulibého. Vše se točí kolem čilého stavebního ruchu. Na Labi u Přelouče a u Děčína mají vzniknout obří plavební stupně, jejichž cílem je zefektivnit vodní dopravu na Labi. Tím rozumějme zlepšení podmínek pro splavnění Labe. Mohli bychom se ptát, komu to prospěje. Odpověď by mohla znít: nikomu jinému než investorům. Dokonce to nepřinese něco podstatného ani těm krajům, které hlásaly, že evropské lokality nechtějí.
Nejen člověk se vztahem k přírodě si musí uvědomit, že příroda není výrobek, který jen tak nahradíme, nebo ho znovu odlijeme z betonu. Příroda je tvořena sama sebou.
Ve výsledku kraje i investoři spláčou nad výdělkem. Ekonomové na nás mohou chrlit čísla, jak se budeme mít dobře, ale podívejme se na minulá a předminulá léta, kdy vysychaly řeky. Když není voda, vodní doprava moc nefunguje. Toho si už všimli na i německé straně a velmi váhají, jestli je ještě hospodárné investovat do vnitrozemské plavby. Naopak u nás se bude investovat do stavidel, zdymadel, jezů, stupňů, plavebních komor, ačkoliv hrozí reálný problém, že vodní díla budou bez vody. Navíc vodní dopravu ve 21. století nepotřebujeme, zboží plně nahrazuje doprava železniční a automobilová. Tady by mohla úvaha skončit. Bohužel ve skutečnosti o vodní plavbu ani rekreaci, jak argumentují kraje, nejde – je to jen zástěrka. Doby, kdy se jezy stavěly z kamene a dřeva, jsou ty tam. Do krajiny je potřeba dostat co nejvíce betonu.
Dunaj-Odra-Labe
Zvláštním případem lobby jsou lační propagátoři propojení tří moří (mezi ně patří i prezident Zeman). Kanál Dunaj-Odra-Labe (DOL) má složit jako evropská tepna lodní dopravy. Doprava po vodě je podle jejich zastánců nejekologičtější dopravou. Jistě, pohonu lodí napomáhá energie vody, navíc by lodě neměly tolik kouřit a vydávat hluk. Ovšem tento pohled je povrchní. Nikdo ze zastánců se už nezaobírá, že stavba DOL je v dnešní době nereálná. Trasa průplavu vede dvěma chráněnými krajinnými oblastmi, mezinárodně významnými mokřady dle Ramsarské úmluvy, biosférickou rezervací, přírodními výtvory, které zaštítilo UNESCO, a mnoha desítkami maloplošných zvláště chráněných území. Na zničení přírody v takovém případě nedá EU bohužel ani euro. Přitom reálné odhady hovoří o dvou stech miliardách korun na realizaci, o desítkách let hluku a špíny a o zničených biotopech řek. Několik let mám podezření, že právě jezy na Labi jsou jednou z částí salámové metody, jak se postupně přiblížit snu o propojení tří moří.
Na nevyhlášení evropsky významné lokality na úkor podpory betonové lobby a pod hrozbou sankcí od Evropské komise je potřeba hodně kuráže. Nejen člověk se vztahem k přírodě si musí uvědomit, že příroda není výrobek, který jen tak nahradíme, nebo ho znovu odlijeme z betonu. Příroda je tvořena sama sebou. Jestliže dáváme přednost stavbě zdymadel, musí v tom být čertovské úmysly. NATURA je pro investory problém. Zásahy, které by mohly ohrozit lokalitu, musí být podrobeny zvláštním hodnocením. Pokud bude stavební záměr v místě evropské lokality, stoprocentně nebude realizace povolena. Proto se budou investoři snažit jakoukoliv silou zabránit tomu, aby jejich plány byly zničeny. Ve skutečnosti budou zničeny cenné biotopy – jak samotná řeka, která je migrační cestou pro lososa, tak i okolí, které bude stavbou rovněž zasaženo.
Stát jde na ruku podvodu
Ale to nejhorší přichází ve chvíli, kdy se dozvíme, že stát je investorem a vláda jde na ruku tomuto, dovolím si říct, podvodu. Stát porušuje směrnici o ochraně přírodních stanovišť tím, že dá přednost stavě vodních děl na Labi. To může fungovat jako velice nebezpečný precedens. Od vlády je navíc pošetilé, že i pod pohrůžkou sankcí a zastavení financování dotačních programů, porušuje přístupovou Smlouvu Evropské unie. Možná vláda počítá s tím, že na stavbě vodních stupňů vydělá spoustu peněz a pokuty těmito prostředky uhradí. Ne, toto je ještě více bláhové než DOL.
Pevně věřím, že Bohuslav Sobotka ještě přesvědčí své ministry, že na první únorové schůzi udělali velkou chybu. Jinak jde o výsměch Evropské komisi, přírodě, obyvatelům okolí Děčína a Přelouče i daňovým poplatníkům. Z veřejných peněz se bude podporovat něco nesmyslného. Nejdřív by se mě měla vláda zamyslet, co udělat pro to, aby jednou v Labi vůbec byla nějaká voda. Až poté snílci mohou snít o lodní dopravě.
Autor je ekolog působící v nevládní organizaci.