Francouzské Národní shromáždění ve středu 10. února definitivně schválilo všechny dlouze diskutované návrhy změn Ústavy páté republiky. I přes pondělní šokující neúčast na rozhodujícím jednání o výjimečném stavu, dali zástupci a zástupkyně francouzského lidu zelenou také kontroverznímu návrhu o odebírání občanství. Debata, která byla v průběhu jednání vedena, nasvědčuje, že změny mohou mít velmi výrazný dopad na obecné pojetí občanství, jež je jedním z pilířů francouzského republikanismu.
V souvislosti s prevencí terorismu po listopadových pařížských útocích se francouzský prezident François Hollande společně s premiérem Manuelem Vallsem snaží o zavedení konkrétních politik, které budou tuto prevenci zaručovat. Nejdiskutovanější je tzv. revize ústavy, jejíž součástí je vedle vepsání institutu výjimečného stavu přímo do francouzské ústavy také možnost odebírání občanství rodilým Francouzům, kteří mají dvojí občanství a jsou podezřelí, respektive obvinění z terorismu.
Kam až může dospět strach z terorismu
Balíček byl vládě představen 23. prosince loňského roku a od té doby byl velmi diskutován ve francouzském veřejném prostoru. Nejvýraznější kritika přicházela z levicových řad (nejvíce od představitelů Levicové fronty a zelených), ale shoda nepanovala ani v pravicové části spektra. Koncem ledna dokonce kvůli odebírání občanství rezignovala výrazná postava Vallsovy vlády, ministryně spravedlnosti Christiane Taubira.
Ovšem nebyla jediná, kdo se nedokázal s návrhem ústavní změny ztotožnit a pokládal jej za velmi problematický, jelikož jeho následky mohou mít výrazný vliv na obecné vnímání francouzského občanství. Europoslanec za Levicovou frontu Jean-Luc Mélenchon se na svých webových stránkách vyjádřil: „Není možné kvůli několika kriminálníkům vytvářet dvě kategorie Francouzů, občanství musí být univerzální. Tandem Hollande-Valls tím zasazuje smrtelné rány francouzskému republikanismu.“
Neúčast při hlasování se vyšplhala na pětasedmdesát procent, což působí velmi nedůstojně a jistě to problematizuje nejen samotný výsledek, ale také stav francouzské demokracie.
Kritizován byl hlavně fakt, že se jedná o změnu, jež bude mít minimální dopad na prevenci kriminality a terorismu, ale může symbolicky vytvářet dvojí pojetí občanství. V původním znění totiž mohly být francouzského občanství zbaveny ty osoby, které jsou narozeny ve Francii, ovšem mají i druhé občanství. To již z podstaty vytváří kontroverzní narativ, který spojuje potenciální terorismus výrazněji s osobami dvojího občanství, a nikoli s „pouhými“ Francouzi.
Může to mít za následek ještě větší stigmatizaci tzv. binationaux (občanů s dvěma pasy). Rezignace Christiane Taubiry a kritické reakce dalších osobností veřejného, politického, ale i akademického života ve Francii podnítila znovuotevření diskuse o konkrétním znění návrhu a jeho změnu. Nové znění tak mělo legalizovat odnětí občanství i Francouzům, kteří druhé občanství nemají, což se ovšem dostalo do střetu se všeobecnou deklarací lidských práv, kdy Článek 15 praví, „každý člověk má právo na státní příslušnost“. Aktuální verze zní takto: „zákon stanovuje pravidla občanství, jejichž součástí jsou i podmínky, za kterých je možné osobám odebrat občanství, respektive odebrat práva a svobody, které s občanstvím souvisí. Pakliže se jedná o osoby spojené s pokusem či teroristickým útokem proti národu“. Pracuje tedy s odnětím občanství pouze těm jedincům majícím občanství dvě a s krácením občanských svobod těm, kdo mají občanství pouze jedno. Pro některé poslance a poslankyně se tak návrh stal hlasovatelným, ovšem jiní argumentují, že se nic zásadního nemění a stále dochází k symbolické stigmatizaci osob s dvojím občanstvím.
Průběh jednání doprovázela šokující neúčast
Balíček s názvem „ochrana národa“ se dostal na program jednání v pondělí 8. února. Do noci se vedla debata nad úvodní částí návrhu, která se týkala zahrnutí institutu výjimečného stavu mezi ústavní zákony. Prezident Hollande tím chce posvětit existenci „občanského krizového režimu“, jenž bude jasně definován a jejž bude stávající vláda moct využít při ohrožení národa (nejen terorismem, ale i přírodními katastrofami).
Zdánlivě nepříliš problematický krok byl však velmi emotivně diskutován. Nejvýraznějšími kritiky jsou francouzští zelení, kteří se obávají legalizace brutálních zásahů do základních svobod ze strany státu tak, jako tomu bylo v průběhu pařížské klimatické konference COP 21. Ve jménu výjimečného stavu tak byly rušeny demonstrace, probíhaly desítky domovních prohlídek a aktivisté byli bezdůvodně zatýkáni či drženi v domácím vězení. Na stejnou stranu barikády se k zeleným přidává krajní levice reprezentovaná hnutím Front de Gauche (Levicová fronta), ale také někteří zástupci a zástupkyně pravice.
Poslanec za republikány Bernard Debré vyjadřoval během jednání své obavy: „pokud výjimečný stav posvětíme Ústavou, riskujeme, že začne vznikat režim, ve kterém budou velmi silně potlačovány základní občanské svobody. Budu volit proti.“ Vládnoucí socialisté argumentují zcela opačně a říkají, „že to může být naopak záruka, jak udržet výjimečný stav v konkrétních mantinelech, jelikož nebude tak jednoduché jeho podobu změnit.“ Plánují prý zároveň reformu policejních pravomocí, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.
I přes vášnivou debatu byla v pondělí večer první část schválena, ovšem rozhodně se nabízí o legitimitě výsledku kriticky diskutovat. Jednání a samotného hlasování se totiž zúčastnilo pouze 136 poslanců a poslankyň (z celkového počtu 577), neúčast se tudíž vyšplhala na pětasedmdesát procent, což působí velmi nedůstojně a jistě to problematizuje nejen samotný výsledek, ale také stav francouzské demokracie.
Debata plná emocí
Na sociálních sítích se okamžitě rozpoutaly kampaně vybízející jednotlivé členy a členky Národního shromáždění, aby zveřejnili důvody, proč se jednání neúčastnili, čímž do jisté míry způsobili přijetí návrhu. Spolupředseda Levicové strany (Parti de Gauche) Alexis Corbière poukázal na rozklad systému páté republiky a pondělní neúčast většiny zástupců a zástupkyň chápe jako projev jednoho z mnoha defektů současné Francie. Corbière je zastáncem přechodu k šesté republice, jež se v levicovém pojetí tohoto projektu mimo jiné vyznačuje deskriptivnější reprezentací a významným posílením občanské participace.
Úterní debata o odebírání občanství se také nesla ve velmi emotivním duchu. Zejména někteří členové a členky Národního shromáždění, kterých se tato změna přímo týká, jelikož sami mají dvě občanství, se při svých projevech neubránili slzám. Další poukazovali na příběhy svých rodičů a prarodičů, kteří zažili fašistický režim Vichy. V porovnání s jinými diskusemi v Paláci Bourbonů na břehu Seiny byla tato často velmi osobní.
Vyjma příspěvků některých socialistů, zelených a levicových frontistů, jejichž kritika byla mířena právě na symbolickou rovinu debatovaného návrhu a již varovali před vytvářením kategorií občanů, se sedmihodinová rozprava vyznačovala velkou mírou patetičnosti a domnělým všeobecným souhlasem s bezpečnostními riziky. Nakonec byl návrh velmi těsně schválen, když se 162 poslanců a poslankyň vyslovilo pro a 148 proti. Z výsledku je evidentní, že se opravdu jedná o velmi polarizující návrh, jehož realizace může mít dramatické následky.
Ve středu byl návrh schválen jako celek: pro se vyslovila velmi těsná třípětinová většina 317 poslanců a poslankyň. Nyní poputuje do Senátu, kde bude diskutován a případně pozměněn v polovině března. V Lucemburském paláci má většinu pravice, a proto se spíše očekává přijetí návrhu. Zajímavé totiž je, že v otázkách bezpečnosti si vládnoucí socialisté s pravicí celkem rozumí.
Autorka studuje politologii na FF UK.