Globální občanská válka: můžeme jí předejít?

Známý italský marxistický myslitel analyzuje příčiny současné globální krize, privatizovaných válečných konfliktů a vzestupu „nekrokapitalismu“.

Spějeme ke třetí světové válce? Ano i ne: válka nám byla věrnou společnicí posledních patnáct let a slibuje nám, že s námi zůstane ještě velmi dlouho. Hrozí, že zničí poslední zbytky moderní civilizace. Xenofobní hněv na celém Západě, stejně jako nárůst nacionalismu v zemích, jako je Francie, je příčinou i důsledkem nově se vynořující války, která má kořeny ve dvousetletém koloniálním zbídačování a ponižování většiny lidstva. Neoliberální důraz na konkurenci a privatizaci všeho – války nevyjímaje – snad ani není třeba zdůrazňovat.

Ekonomie smrti

Ruku v ruce s tím, jak se stávají důvody pro válku nevratnými, začíná být pacifismus zbytečný. Jak se můžeme stavět proti válce, když vrazi střílejí na koncertě do nevinných lidí? Válka se stává něčím normálním: burza už na masakry nijak nereaguje, protože její pozornost se soustředí na nadcházející stagnaci světové ekonomiky. Po každém ozbrojeném útoku – ať už ho provedou islamisté nebo bílí rasisté, náhodní vrazi nebo vycvičení fundamentalističtí zabijáci – si Američané běží nakoupit ještě více zbraní. Nejen tedy, že se zbraně hromadí v armádních zbrojnicích jednotlivých národních států, ale také v kuchyních a ložnicích obyčejných rodin.

Bin Ládinův sen se naplnil. Malá skupina fanatiků vyprovokovala rozdrobenou globální občanskou válku. Je možné ji ještě zastavit?

Michele Fiore, republikánská zastupitelka z Nevady, před nedávnem na Facebooku sdílela vánoční fotografii své rodiny. Na první pohled se jedná o docela normální vánoční pohled třígenerační rodiny v červených tričkách a modrých džínách před vánočním stromem. Nicméně při bližším pohledu si všimnete, že paní Fiore, stejně jako její dcery, jejich manželé a dokonce i jedno z vnoučat, drží v rukou střelné zbraně.

Privatizace války je očividnou součástí neoliberální deregulace – právě toto paradigma vytvořilo korporaci Halliburton a drogový kartel Sinaloa, kontroverzní bezpečnostní agenturu Blackwater a také Daeš. Byznys s násilím je jedním z hlavních odvětví globální ekonomiky a finanční abstrakce nerozlišuje mezi čistými a špinavými penězi. Proces externalizace a privatizace teď vyvolává globální občanskou válku, která pohlcuje sebe samu. Podle amerického komentátora Nicholase Kristofa „za poslední čtyři roky zemřelo ve Spojených státech více lidí následkem střelného zranění (včetně sebevražd a nehod), než kolik jich zemřelo ve válkách v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a Iráku dohromady“.

Michele Fiore
Michele Fiore, republikánská zastupitelka z Nevady, na Facebooku sdílela vánoční fotografii své rodiny

Globální občanská válka

Směřujeme tedy ke globální válce? Ne tak docela: nedošlo k žádným vyhlášením války, přitom ale vzniká nespočet nových válečných zón. Na obzoru nejsou jednotné fronty, ale fragmentární mikrokonflikty a podivné aliance bez nějaké obecné strategické vize. To, co se před námi rýsuje, není „světová válka“. Nazval bych to spíše rozdrobená globální občanská válka. Fragmenty se nesjednocují, protože válka už je všude. Jak tvrdí americký ministr obrany Ashton Carter, v současnosti „se dostává stále větší destruktivní síla do rukou stále menších skupin lidí“. V situaci, kdy je válka privatizována, si nedokážeme ve světě představit žádný geopolitický řád ani žádnou mírovou dohodu mezi znepřátelenými náboženskými kmeny. Je zde jen nekonečná válka, kterou nám sliboval Bin Ládin. Z nebe, kde teď bezesporu přebývá, se teď musí pan Ládin při pohledu na vzestup chalífátu smrti usmívat: zatím lze lehce tvrdit, že Alláhova armáda válku vyhrává.

Ve Spojených státech někteří republikáni tvrdí, že zabíjení souvisí s mentální poruchou. V jistém smyslu mají pravdu. Nerozumí ale příčinám a rozsahu toho, co duševní poruchou nazývají. Duševní porucha není žádný ojedinělý negativní jev osamělého odpadlíka, ale všeobecný důsledek paniky, deprese, prekérnosti a ponížení – to jsou příčiny současné globální fragmentární války, které se rozšiřují stále dál a které koření v koloniálním dědictví a běsnění každodenního konkurenčního boje. Neoliberální deregulace otevřela dveře režimu celosvětové ekonomiky smrti: všudypřítomný zákon konkurence zrušil všechny morální předpisy a legislativní regulace. Už od začátku nám filosofie Margaret Thatcherové předepisovala válku mezi jednotlivci. Hobbes, Darwin a Hayek byli povoláni, aby vytvořili obraz konce sociální civilizace, konce míru.

Zapomeňte na náboženskou nebo ideologickou příslušnost původců masového násilí a podívejte se na jejich skutečnou tvář. Vezměte si kartel Sinaloa a Daeš a srovnejte je s korporacemi Blackwater a Exxon Mobil. Mají společného možná více, než si myslíte. Jejich společným cílem vytěžit maximální zisk z investic do nejvíce vzrušujících produktů současné ekonomiky: teroru, hororu a smrti. Jako nový ekonomický světový řád se vynořuje nekrokapitalismus.

Byznys s narkotiky je pilířem mexické ekonomiky. Proto také mohl být Joaquín „El Chapo“ Guzmán, vůdce kartelu Sinaloa, zařazen časopisem Fortune mezi nejprominentnější byznysmeny roku 2012. Proč ne? Nakonec je přece jen podnikatelem, který obchoduje s deregulovanými únosy, pašováním drog a vraždami. Stejně jako neoliberální korporace investují peníze do maximálního byznysu, mexická narkoarmáda a irácko-syrský chalífát vyplácejí mzdu svým vojákům, kteří jsou proletáři smrti. Byznys s narkotiky nabírá mladé nezaměstnané lidi z Monterrey, Sinaloi a Veracruzu. Chalífát rekrutuje mladé muže z předměstí Londýna, Káhiry, Tunisu a Paříže a následně je trénuje v náhodných únosech a vraždách. Mzdy, které vyplácí Daeš, se odhadují na tisíc dolarů za měsíc. Tyto peníze pocházejí z výkupného, ropy a daní, které byly uvaleny na miliony sunnitů. Vzniká postmoderní středověk, který ale není vůbec zpátečnický. Ve skutečnosti jen předjímá budoucnost.

Ve videu, které vydal Dubiq – reklamní agentura Islámského státu – se setkáváme se stejnou rétorikou jako v jakémkoliv jiném druhu reklamy: kupte si tenhle produkt a budete šťastní. Záběry z více úhlů, podlézavá grafika, pomalý pohyb a dokonce i umělý vítr dává celé věci dramatičtější vyznění: přidej se k nám a najdeš tu přátele, srdečnost a blahobyt. Džihád je nejlepší terapie proti depresi. Je to zpráva pro lidi s chabou myslí, pro ty, kteří touží po srdečném a mužném přátelství a chtějí někam patřit. Nijak zvlášť se taková zpráva neliší od reklam, které vidíme každý den v našich městech. Výjimkou je snad jen téma sebevraždy: 6 500 amerických vojáků – ať už stávajících nebo bývalých – ročně spáchá sebevraždu. Zatímco Američané umírají osamělí v hněvu a zoufalství, boží vojáci umírají nadšení, protože se setkají se sedmdesáti pannami, které na ně čekají v ráji, aby s nimi mohli souložit.

Plán pro Evropu a celý svět

Pamatujete se ještě na Jugoslávii? Po nějaký čas to byla docela zdravá federace 25 milionů lidí. Různé etnické a náboženské komunity spolu dokázaly vzájemně žít, továrny byly řízeny dělníky, každý měl svůj vlastní dům a nikdo netrpěl hlady. Pak přišel Mezinárodní měnový fond, polský papež tlačil Chorvaty do náboženské války s pravoslavnými Srby a Německo začalo dodávat zbraně fašistickým Ustašovcům.

V roce 1990 odstřihly Spojené státy Jugoslávii od veškeré finanční pomoci společně s ultimátem, že se do šesti měsíců musí v každém ze států federace konat samostatné volby. Důsledkem bylo, že Jugoslávie, která už nemohla operovat na zahraničních trzích, byla odsouzena k bankrotu, který jen posílil separační tendence jednotlivých států. Spojené státy pak financovaly jednotlivé země, aby došlo k rozpuštění federace, stejně jako podporovaly strany a hnutí, které tento proces prosazovaly. Německo mezitím posílalo zásilky zbraní Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině.

V roce 1991 začaly fašistické organizace v Chorvatsku volat po svržení socialistické vlády a vyhoštění všech Srbů z Chorvatska. V březnu pak zaútočily na základnu federální armády v Gospići a začala občanská válka. V Chorvatsku se chopila moc Demokratická unie, krajně pravicová strana, která používala vlajku, znaky a slogany profašistických Ustašovců. Občanství, vlastnická práva, zaměstnanost, důchody a pasy byly garantovány pouze Chorvatům a žádné jiné etnické skupině. Ovšem 300 tisíc Srbů se ozbrojilo a vstoupilo do hry s nevýslovnou brutalitou.

Zničení Jugoslávie můžeme vnímat jako návrat Hitlerova ducha na světovou scénu. Etnicko-náboženské války přinesly bezmála 170 tisíc obětí a etnické čistky byly praktikovány prakticky na všech místech federace. Po sedmi letech násilí se vynořilo nové státní uspořádání, založené na paradigmatu etnicko-náboženské identifikace – tedy principu, o kterém se všichni domnívali, že zanikl společně s koncem druhé světové války a porážkou nacismu.

Dvacet let po neonacisticko-neoliberálních válkách v Jugoslávii trpí všechny tyto malé národní státy (snad s výjimkou Slovinska) vysokou nezaměstnaností, lidé jsou zbídačení, školy privatizované a veřejná infrastruktura je v rozkladu. Jugoslávie devadesátých let dnes může být programem pro budoucnost Evropy. Německý ordoliberalismus zničil sociální život, seškrtal veřejné služby po celém kontinentu a uštědřil těžkou ránu Syrize, čímž podlomil jádro evropské solidarity. Neschopnost čelit výzvě nové migrační vlny z východu odhalila politickou křehkost Evropské unie a nyní přilévá olej do ohně strachu, rasismu, studu a špatného svědomí. Od Balkánu pro Řecko, od Libye po Maroko se na hranicích shromažďují desítky milionů lidí. Stanou se pachateli nových teroristických útoků, nebo budou spíš oběťmi nového holocaustu?

Jediná cesta ven

Po útocích, které se odehrály v centru Paříže v pátek 13. listopadu 2015, prohlásil roztřesený francouzský prezident toto: „Dohoda o bezpečnosti má přednost před paktem stability. Francie je ve válce.“ Bin Ládinův sen se tak naplnil. Malá skupina fanatiků vyprovokovala rozdrobenou globální občanskou válku. Je možné ji ještě zastavit?

V současné situaci pokračující ekonomické stagnace se rozvíjející se trhy rozpadají, Evropská unie je paralyzovaná, slibované zotavení ekonomiky zůstává v nedohlednu a je těžké předvídat, kdy se z této noční můry konečně probudíme. Jedinou představitelnou cestou z tohoto pekla je konec finančního kapitalismu, ale zdá se, že k tomu se neschyluje. Nicméně to je jediná možnost, o jejíž uskutečnění můžeme usilovat v těchto temných časech: vytvořit solidaritu mezi kognitivními pracovníky po celém světě a vytvořit techno-poetickou platformu pro jejich spolupráci s cílem osvobodit vědění z područí náboženského a ekonomického dogmatu.

Roztříštěná fronta nacionalistických stran získává navrch – jsou v opozici vůči euru a globalizaci a volají po návratu národní suverenity. Tato fronta se shromáždila ve vládnoucí koalici v Maďarsku, v italské pravici Mattea Salviniho, v polské vládě, v protievropské britské straně UKIP a v pravicové většině bavorské CSU. Tato protievropská fronta evropských sil se sbližuje s ruským nacionalismem pod Putinovou autoritářskou vládou a pod praporem národního populismu a neutuchající islamofobie.

Po ponížení Syrizy je evropská budoucnost v zajetí opozice mezi finančním násilím a národním násilím. Abychom mohli uchopit dynamiku, která pohání globální občanskou válku, musíme nejdřív vnímat vztah mezi ledovým větrem finanční abstrakce a reakcí agresivního společenského těla, které je oddělené od svého mozku. Ledový vítr finanční abstrakce vštěpuje evropské duši pocit sklíčenosti, který ve svých knihách popsal Michel Houellebecq. Podvolení je novelou o smutku, který se vynořuje z absence kolektivní touhy. Podvolení vůči nejvyšší bytosti (ať už je to Bůh, nebo trh) je zdrojem současné deprese a války.

Globalizace způsobila vymazání moderního univerzalismu z povrchu zemského – kapitál svobodně proudí úplně všude a trh práce je globálně sjednocený, nicméně to nevedlo k volnému pohybu lidí ani k ustavení univerzálního rozumu ve světě. Spíše se děje přesný opak: intelektuální energie společnosti jsou zachyceny sítí finanční abstrakce, kognitivní práce je podřízena abstraktnímu zákonu zhodnocování, lidská komunikace je transformována na abstraktní interakci mezi odtělesněnými digitálními avatary, a sociální těleso je tak odtrženo od svého obecného intelektu. Začlenění obecného intelektu do korporátního království abstrakce zbavuje živoucí komunitu inteligence, porozumění i emocí. A tělo bez mozku reaguje – na jedné straně máme obrovskou vlnu duševního utrpení a na straně druhé tolik vychvalovaný lék na depresi: fanatismus, fašismus a válku. A nakonec – sebevraždu.

Autor je marxistický teoretik a aktivista.

Z anglického originálu The Coming Global Civil War: Is There Any Way Out? publikovaného na webu E-Flux přeložil Martin Vrba.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies