Mix měsíce: Pjoni

Březnový mix měsíce namíchal mladý slovenský producent Pjoni. Představuje svůj nový projekt Isama Zing.

Jonatána Pastirčáka alias Pjoniho můžeme navzdory jeho mládí označit za stálici československé elektronické scény. Na náš web se obrací s novým projektem Isama Zing, který se podle jeho slov víc zaměřuje na současnou klubovou elektronickou hudbu. Pjoni a Ink Midget v roce 2011 svým společným EP, vydaném na bratislavském labelu Exitab, vstoupili suverénně na tuzemskou elektronickou scénu. Svým experimentálním zvukem, který však do velké míry čerpal z aktuálních hudebních trendů, si snadno podmanili československé publikum a od té doby se oba pravidelně objevují na důležitých akcích. Pjoni následně vydal i samostatné nahrávky, zejména Cloud No Raisins a naposledy Towns, a stvrdil tak své prominentní postavení na scéně. Nový projekt Isama Zing zároveň provází i výrazná vizuální stránka, kterou vytváří Michaela Chmelíčková. Jejich společná vystoupení doprovází Pjoni autotunovým zpěvem. V nejbližších měsících se můžeme těšit na novou nahrávku, která by měla vyjít na labelu Proto Sites. Samotný mix je pak směsicí Pjoniho momentálně oblíbených skladeb a jeho dosud nevydaných nahrávek. Mix si můžete zdarma stáhnout na našem soundcloudovém kanálu.

Nové skladby vydáváš pod pseudonymem Isama Zing. Kam zmizel Pjoni?

Cítil jsem potřebu trochu rozlišit svoji klubovou a experimentální tvorbu. Isama Zing je spíš klubový projekt, navíc audiovizuální. Naživo vystupuju s grafickou designérkou Michaelou Chmelíčkovou. Tvoří vizuály za pomocí custom-made-softwaru, který pro nás naprogramoval Igor Rjabinin. Projekt Pjoni je i nadále aktivní a chystám se pod ním vydat nové EP Liminal Zones. Vyjde za pár měsíců na mém oblíbeném slovenském labelu Proto Sites. Oproti mým starším věcem se jedná o dost radikálnější a abstraktnější věci.

V tvorbě rád používáš zpěv. Přijde ti samotná elektronická hudba málo doslovná, nebo je pro tebe hlas spíš dalším instrumentem?

Zpěv v poslední době používám čím dál míň, což ale neznamená, že bych ho ze své tvorby nějak záměrně vytlačoval. Momentálně dělám hodně abstraktní nahrávky, a když v nich nějaký zpěv zazní, tak spíš jako melodický prvek. Mám rád rap i zpěv a vokál obecně jako vyjadřovací prostředek, protože asi nejbezprostředněji vyjadřuje emoce. Je to člověku nejbližší hudební nástroj. Ke svému vlastnímu zpěvu jsem čím dál tím víc skeptický. V psaní textů mám delší dobu trochu krizi. Rád bych spolupracoval s nějakým raperem, ale až na pár výjimek neznám u nás žádného, kterého bych vyloženě obdivoval. Co se čistých písniček týče, tak jsme s Lubem Burgrem obnovili staré skladby Ali Ibn Rachid a chystáme nové věci. Zřejmě i se zpěvem.

Jak se za posledních pár let změnila slovenská experimentální scéna?

Zajímavých elektronických projektů u nás vzniká poměrně dost a většina z nich se vztahuje právě k experimentální scéně. Mimochodem výborně ji mapuje stránka kraa.sk, která shromáždila všechny nahrávky tohoto typu z minulého roku. Takové projekty se ale málokdy dočkají nějaké větší mediální pozornosti. Řekl bych, že se o slovenskou experimentální scénu paradoxně zajímají víc zahraniční média než tuzemské. Ilustroval bych to na výstižném příkladu zpěvačky Jany Kirschner, která se o projektech, jako je Amen Tma nebo Jonáš Gruska, dozvěděla až z britského časopisu The Wire, který odebírá a v němž vyšel o Jonášovi a labelu Lom poměrně rozsáhlý článek. V Bratislavě existují dva kluby, v nichž podobná hudba dostává prostor: A4 a Fuga. Fuga je multižánrovější a hrají tam i hardcoreové kapely, techno a další. A4 se věnuje experimentální hudbě už od svého vzniku v roce 2002 a hrála zde už celá řada extrémně zajímavých projektů. Je super, že takový prostor v Bratislavě existuje, nevím, kam jinam bych chodil. Klubová scéna je na tom obecně dost bídně. Neexistuje žádný klub, který by se dal přirovnat třeba k pražskému Neone. Ani festivaly typu Lunchmeat v Bratislavě nemají zastání. Wilsonic už skončil a nic podobného nevzniklo. Jediná pravidelná party, která do Bratislavy vozí zajímavý sound, je Hochspannung. Ten se ale koná jenom třikrát až čtyřikrát do roka. I z toho důvodu jsme spolu s lidmi, kteří předtím organizovali BWO, začali organizovat akce BwoMäss, na nichž chceme představovat, co nás na současné klubové scéně nejvíc baví. Na první akci hráli například Hi5ghost a Impey. Další plánujeme na květen.

Chtěl bys někoho ze slovenské experimentální elektronické scény doporučit?

Skvěle zpracované věci s nápadem podle mě dělá Casi Cada Minuto. Stejně tak mě baví Jonáš Gruska, VrittiБРАДА. Super projekt je [email protected], i když ten funguje na mezinárodní úrovni a málokdy hraje naživo. Z hudby, která je už skoro klubová, mám hodně rád věci od Ink Midgeta, Biomata, Dead Janitor, Sentryho, nebo Bad Moja.

Nějakou dobu jsi strávil v Londýně. Jak tě pobyt tam proměnil?

Takový zážitek je těžké nějakým způsobem zhodnotit. Londýn mě ovlivnil opravdu výrazně a netýká se to jenom hudby. Studoval jsem tam hudební produkci na School of Audio Engineering, což už byla sama o sobě obrovská zkušenost, i když s odstupem času si myslím, že jsem si z ní mohl odnést daleko víc. Londýn je šílené, rychlé město. Zároveň se tam neustále konají zásadní koncerty v úžasných klubech. Je to extrémně soutěživé prostředí, takže pokud si nejsi svou tvorbou na sto procent jistý, můžeš se tam lehce ztratit. Jsem rád, že jsem tam mohl strávit nějaký čas a určitě se zase vrátím. Pokud vyhraje volby Kotleba, tak možná i na delší dobu…

Můžeš krátce představit, co uslyšíme na tvém mixu?

Můžete se těšit na hektický, eklektický a radikální mix. Zamíchal jsem do něho i několik mých dosud nevydaných skladeb. Zbytek jsou věci, které mě momentálně baví a inspirují. Objeví se tam třeba track od M.E.S.H., Total Freedom, CYPHR, Why Be nebo Oneothrix Point Never.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies