Kolektiv iniciativy Ne Rasismu připravil k příležitosti svých šestých narozenin mezinárodní panelovou diskusi Playing on common grounds: Connecting the radical left across European divisions. Akce začíná v pátek 25. března v osm hodin ve Studiu PRÁM. Panelová diskuse by měla být krokem k překonání bariér, které leží mezi levicovými kolektivy v různých zemích Evropy. Cílem je navázání kontaktů a nalezení styčných bodů pro trvalou spolupráci napříč kontinentem.
Akce se zúčastní zástupci řeckého Antiautoritářského hnutí (známého také jako Alpha Kappa), které vzniklo v roce 2002 s cílem mobilizace proti summitu EU v červnu 2003 v Soluni. Z Lipska přijede kolektiv Prisma, který se věnuje zejména antirasismu, queerfeminismu, sociálním bojům, ale i ekologii, například v rámci akci Ende Gelände. Základem jeho práce je sebeorganizace – tj. schopnost vytvářet struktury, které jsou nezávislé na politických stranách, volbách nebo jiných hierarchiích. Další skupinou, která se debaty zúčastní, je antikapitalistická a antinárodní skupina TOP B3RLIN a do Prahy přijede i autoritářský kolektiv z Polska..
Mapa Evropy vypadá zase jako v roce 1988.
Události posledních deseti let byly smrtící ranou pro ideu liberální Evropy. Jako první udeřila ekonomická krize, která vytvořila hluboké nerovnosti mezi státy na jihu Evropské unie, jako jsou například Řecko, Španělsko nebo Itálie. Radikální levice v Evropě se postavila proti krizovému režimu a skupiny vycházející z různých kontextů začaly hledat společná témata a poznávat věci, které je rozdělují. Ačkoliv podmínky v Německu a Řecku jsou jen stěží srovnatelné, takzvaná migrační krize v posledních měsících odhalila struktury, které se zdají být povědomé. Zatímco většina států z bývalého „Západu“ uprchlíky přijímá, i když mnohdy pouze do té míry, do jaké je to ekonomicky výhodné, a západní společnosti jsou vůči nim aspoň zčásti otevřené, bývalý „Východ“ znovu upadá do autoritářství. Mapa Evropy vypadá z této perspektivy zase jako v roce 1988.
Existuje však ještě jedna mapa Evropy, která kopíruje bývalé hranice mezi východním a západním blokem. Při pohledu na vazby a spolupráci radikálně levicových skupin a aliancí většina těchto spojení je přerušena přesně tam, kde byla Evropa po druhé světové válce rozdělena železnou oponou. I přes zřejmé rozdíly dané rozdílnými perspektivami je důležité, aby skupiny našly to, co je spojuje a co jim umožňuje propojit lokální boje. Jako jeden praktický příklad lze uvést to, že se střední Evropa stala domácím územím pro Pegidu a s ní spřátelené organizace. Našlo by se toho ale více: jak třeba rozšířit boj proti kapitalismu a proti úsporným opatřením také do těch zemí, které jsou pořád z velké části závislé na strukturální pomoci z EU?
Diskuse budou probíhat v angličtině. Bude zajištěn překlad do češtiny.