„Projdete tyto adresy, většinu z těch lidí se nepodařilo zastihnout, máte tam i telefonní čísla, ale na ty nemusí být spoleh. Až tam skončíte, pojedete na ubytovnu za Zvonařkou, tam se nám nepodařilo dostat dovnitř,“ dává koordinátorka z IQ Roma servisu k adresám na papírku, které má naše tříčlenná skupinka za úkol projít a popřípadě s dotyčnými vyplnit dotazník. Probíhá registrační týden brněnského projektu Rapid Re-housing. Desítky dobrovolníků a dobrovolnic spolu se sociálními pracovníky a pracovnicemi procházejí celý týden vytipované adresy, aby zaregistrovaly všechny rodiny s dětmi žijící v nevhodných podmínkách.
Bydlení je základ
V Brně mají ambiciózní cíl: ukončit tzv. znevýhodňující bydlení sociálně slabých ve všech podobách. Pokud by projekt uspěl, znamenalo by to mimo jiné i konec obchodu s chudobou v oblasti bydlení. Tedy konec ubytoven, za které stát skrze příspěvky na bydlení platí majitelům neadekvátně vysoké nájmy, aniž by z toho chudí nájemníci něco měli. První fáze projektu Rapid Re-housing se zaměřuje na rodiny s dětmi, které žijí v ubytovnách, u příbuzných či známých nebo v jinak nevyhovujících podmínkách. Těmto rodinám by mělo být v první dvouleté fázi nabídnuto celkem padesát městských bytů. Pokud by se prokázala schopnost rodin si bydlení udržet – a zkušenosti ze zahraniční ukazují, že se to v devadesáti procentech podaří –, město by mělo přistoupit k další fázi a zařadit do projektu další ze stovek volných bytů, které má k dispozici.
Už samotný začátek Rapid Re-housing vyvolal zájem dalších měst a také dobrovolníků, kteří se sjížděli z celého Česka i Slovenska. Právě atmosféru během registračního týdnu hodnotili účastníci osobně i na Facebooku nadšeně.
O tom, které rodiny dostanou oněch padesát městských bytů, se bude rozhodovat losem. K podmínkám pro zařazení rodin do „slosování“ je i souhlas s pravidelnými návštěvami sociálních pracovníků v případném novém bydlení a taky ochota posílat podporu na bydlení přímo majiteli – v tomto případě městu. Základní myšlenka této sociální strategie je prostá: všechny sociálně patologické jevy, které se dotýkají rodin i jednotlivců a stahují je stále hlouběji, jsou v nevyhovujícím bydlení takřka neřešitelné. Teprve jistota vlastního bydlení na delší dobu než například dva měsíce (což je v ubytovnách ještě luxus), dává šanci vyřešit i další životní problémy.
Sběr dat
Nedostatečné, nevyhovující či – v argotu terénních pracovníků – „substandardní“ bydlení může mít různou podobu. Jedná se například o situace, kdy je rodina nucená bydlet u rodičů nebo příbuzných a vlastní domácnost vůbec nemá. „Často nám přítelova máma říká, ať jdeme na ubytovnu,“ popisuje mladá Romka, se kterou jako dobrovolník vyplňuju dotazník, „ale to je jenom, když se hádáme,“ dodává a vysvětluje, že soužití pěti dospělých a dvou dětí v dvoupokojovém bytě vede k častým konfliktům. Se svým přítelem si sice už před časem zažádala o městský byt, na ten ale má velmi malou šanci dosáhnout. Častou podmínkou pro přidělení bytu je totiž peněžní kauce nebo povinnost doplatit dluh po předchozích nájemnících. Tím je možnost získat městský byt účinně ubráněna před těmi, kteří by ho potřebovali nejvíc.
V ubytovně, kam se přesuneme z „brněnského Bronxu“, narazíme na paní, která žije v miniaturním jednopokojovém bytě se třemi dětmi. Platí za něj jedenáct tisíc. I když při kladení otázek opakuji, že odpovědi na otázky nemůžou ovlivnit, jestli rodina byt dostane, nebo ne, nejsem si jist, jestli vždy dostávám pravdivé odpovědi. Snahou dotazníkového šetření je zjistit co nejvíc o ohrožení, které se dotýká lidí v ubytovnách a v nevyhovujících bytech. Poklidnému vyplnění dotazníku ale brání samotná špatná bytová situace. V případě paní žijící se třemi dětmi prakticky v jedné místnosti vyžaduje kladení otázek na sexuální násilí před malou holčičkou pobíhající po kuchyňce (tj. rozšířené chodbě s plesnivou linkou), velkou míru tazatelského taktu. Jinde otázky na všechny možné patologie, jako jsou drogy, gambling, dluhy, násilí, soudy, vyhrožování apod., zase v tázaných vyvolávají pobavení nebo přehrávání kriminálnické image. Přítel jedné tázané začal zhruba od půlky dotazníku dělat kriminálníka a říkal věci jako „prodáme drogy a máme se dobře“. Jeho přítelkyně ho umravňovala a zdůrazňovala, že jde za čtrnáct dní zpátky na stavbu. Nezbylo mi než jim opakovat, že mně i dotazníku je to jedno.
Aktivistický entuziasmus
Do registračního týdne dokázali organizátoři z IQ Roma servisu a z příslušných úřadů magistrátu zapojit desítky dobrovolníků. I díky nim bylo možné během jednoho týdne shromáždit dotazníky od pěti set rodin z celého města. „Toto si v Praze nedovedu vůbec představit,“ říkal mi Vít Lesák z Platformy pro sociální bydlení, která se na projektech podílí. Sociální pracovnice z Kladna, která si vzala dovolenou, aby mohla přijet pomáhat jako dobrovolnice na registrační víkend, oceňuje zejména fungování „íkvéčka“. „Hned jak člověk vejde dovnitř, vidí romskou vlajku, fotky, je vidět, že jim o něco jde. Taky vypadají sebevědomě,“ oceňuje. IQ Roma servis vyhrál několikrát titul neziskovka roku, má dlouhou tradici a podle Lesáka nabízí i oproti celorepublikově bídnému standardu o něco vyšší platy. Naprosto mizerné oceňování sociálních pracovníků ovlivňuje kvalitu jejich práce a podle Lesáka způsobuje i jejich nízké sebevědomí při vyjednávání s úřady. Pokud navíc fungují sociální pracovníci v nemilosti vedení měst, v podstatě se nedostanou k ničemu jinému než k řešení nejpalčivějších problémů s dluhy a k dlouhodobější práci vůbec nemají prostor.
Těmto dílčím překážkám teď v Brně nemusí čelit a kromě profesionálního a teoretického zázemí Platformy pro sociální bydlení a IQ Roma mají na své straně i vedení města. Za projekt zodpovídá uvolněný zastupitel Martin Freund (Žít Brno), který se akcí osobně účastní. Tato shoda s politiky ale nemusí trvat věčně, vládnoucí koalice (ANO, Žít Brno, KDU-ČSL, Strana zelených) je totiž v krizi a opoziční ČSSD a ODS (bývalá koalice) projektům není příliš nakloněna. Už samotný začátek Rapid Re-housing ale vyvolal zájem dalších měst a také dobrovolníků, kteří se sjížděli z celého Česka i Slovenska. Právě atmosféru během registračního týdnu hodnotili účastníci osobně i na Facebooku nadšeně. Zatím tak projekt způsobil radost v první řadě lidem z neziskovek a aktivistům. Snad z něho budou mít za krátký čas něco i ti, pro které je určený.
Autor je redaktor A2larmu.