Jak se vlastně zrodil plán na vznik ženských milicí YPJ?
Ženské Lidové obranné jednotky YPJ byly založeny v Rojavě 4. dubna 2013 a právě v těchto dnech si připomínáme tři roky jejich existence. Na jejich vzniku se nepodílely jen Kurdky, ale také Arabky a ženy z jiných etnických menšin. Momentálně v našich řadách bojují i ženy z jiných koutů světa, než je Sýrie, takže můžeme mluvit o částečně internacionálním charakteru, který pouze potvrzuje, že nejde jen o záležitost Rojavy, nýbrž celého světa. Když jsme jako ženy zakládaly YPJ, tak jsme to dělaly hlavně s myšlenkou obrany proti diktátorskému režimu Bašára Asada, dnes vedeme boj především s Dáešem a Frontou al –Núsra.
Co vedlo konkrétně vás k tomu, že jste se zapojila do války se zbraní v ruce?
Jsem Kurdka, která se narodila v Rojavě, a spolu s ostatními ženami jsem se chtěla bránit všem režimům, které nás ohrožují. Nejen tomu Asadovu, ale také tomu Erdoğanovu, protože oba režimy Kurdy obecně potlačují, což v případě žen často platí dvojnásob. YPJ navíc stojí na politické filosofii, která umožňuje, aby ženy byly plnohodnotnými členy společnosti, mohly se podílet na vládě, měnit společnost, být samy sebou a také se bránit, pokud to je nezbytné.
Naše revoluce není jen klasickým osvobozováním jednotlivých národů a etnik, ale je také výrazně ženskou revolucí.
Co říkáte na tradičně mužský argument, že ženy do boje nepatří?
Nikdo ženám nemůže upírat právo na sebeobranu a odhodlání bojovat za svůj život. Chceme změnit utlačovatelský režim, zničit dosavadní systém. To ale neznamená, že jako bojovnice máme rády válku. Chceme svobodný život v míru, ale ten v naší situaci bez boje nezískáme. Snažíme se vlastním příkladem ukázat, že válka nemusí nutně znamenat jen ničení a obsazování nepřátelského území, ale naopak obranu vlastních hodnot a vlastního místa pro život.
Co jste dělala před tím, než jste se aktivně zapojila do války?
Dělala jsem to samé, co děláte vy – byla jsem novinářka.
Jak je koordinován postup YPG a YPJ, podléháte společnému velení?
V YPG působí zhruba čtyřicet procent ženských bojovnic, YPJ oproti tomu sestávají pouze z žen. Obě milice k sobě sice mají blízko, přirozeně spolupracují, ale jinak jsou zcela samostatné a jsou si rovny. YPJ mají také svou akademii. Musí jí projít každá bojovnice a postupně sama rozhoduje o svém případném dalším nasazení. Nejde přitom jen o vojenskou stránku věci, snažíme se podílet i na jiných oblastech veřejného a politického života, není to pouze o válčení. Já osobně jsem zrovna nyní zodpovědná za oblast zahraničních věcí v rámci YPG a YPJ.
V řadách YPG a YPJ bojují i nejrůznější dobrovolničtí interbrigadisté. Co musí splňovat, aby se k vám mohli přidat?
Mají stejné postavení a stejná pravidla jako kdokoli jiný. Nemusí s námi sice ve všem bezvýhradně souhlasit, ale musí se s námi potkávat v našich požadavcích na demokracii a dodržování lidských práv. Pak mohou bojovat společně s námi. Každý bojovník nebo bojovnice musí také samozřejmě projít výcvikem v naší vojenské akademii.
Považujete to, co se děje v Rojavě za revoluci? A pokud ano, oč v této revoluci jde?
Rozhodně jde o revoluci, protože usilujeme o změnu systému, která by vedla k rovnoprávnosti všech národů a etnik žijících v Sýrii. Jde nám o samosprávné zřízení, které umožní sebeurčení všem bez rozdílu.
Jaká je úloha žen mimo bojiště v rámci rojavské revoluce?
Ženy jsou v rojavské revoluci všudypřítomné a najdete je na všech úrovních a pozicích společenského a politického života. V rámci rojavské samosprávy je každá funkce zdvojená, což platí i pro nejvyšší vedení – v současné době máme koprezidentku i koprezidenta. Jedinec nikdy sám nic neřídí, vždy jde o sdílené pravomoci muže a ženy. Naše revoluce není jen klasickým osvobozováním jednotlivých národů a etnik, ale je také výrazně ženskou revolucí.
Jak na vaše emancipační snahy pohlížejí tradičně uvažující arabské a muslimské ženy?
Naše revoluce se týká všech a není v žádném slova smyslu náboženská. Odlišnosti ohledně víry, případně přesvědčení nejsou něčím, co nás rozděluje, ale co nás naopak spojuje, protože nám jde o toleranci a rozmanitost. Nemyslím si tedy, že by s tím zrovna muslimky měly mít nějaký problém.
V Evropě se v souvislosti s debatou o právech žen zdůrazňuje utlačovatelský charakter islámu. Debaty o nošení šátků pak zpravidla opanují xenofobové nebo zkrátka islamofobové. Jak tyto „šátkové debaty“ vypadají z vašeho pohledu?
Každý má právo na své náboženství a své tradice, byť třeba v něčem specifické. Náboženství se ale nesmí zneužívat v boji proti odlišnostem, jinověrcům, ateistům a podobně. Je třeba si dávat pozor, když se někdo chopí moci a všechna pravidla nastaví pouze dle své, často notně zvrácené víry, jako to vidíme v případě Dáeše. Takový systém je otrokářský a nelze s ním mít slitování. V první řadě musíme každého nahlížet jako člověka a pak teprve jako křesťana, muslima, nevěřícího, Kurda, Araba a tak dále.
S jakými pocity se po své evropské cestě budete vracet do Rojavy, jež je stále součástí kruté války?
S rozhodnutím, že musíme pokračovat v tom, co jsme začali a dál bojovat za naši věc.