Ende Gelände: přišla éra občanské neposlušnosti


Blíží se termín masové občanské neposlušnosti proti těžbě hnědého uhlí v německé Lužici.

Od 13. do 16. května proběhne již podruhé akce Ende Gelände (Ani o krok dál), tentokrát v důlní oblasti v německé Lužici. Aktivisté sestoupí do hnědouhelného dolu a zastaví chod těžebních strojů. Chtějí přimět švédskou státní firmu Vattenfall, aby své doly neprodávala Energetickému průmyslovému holdingu (EPH) českého miliardáře Daniela Křetinského, ale raději je úplně uzavřela.

Investiční riziko jsme my

Loni v srpnu 1500 aktivistů oděných do bílých kombinéz a nesoucích transparenty s nápisy jako „Konec uhlí“ či „Chceme klimatickou spravedlnost“ obsadilo poblíž Kolína nad Rýnem největší hnědouhelný důl v Evropě. Těžební stroje dolu Garzweiler se na 24 hodin zastavily. V dole i před ním zasahovali policejní těžkooděnci. Všichni zatčení však byli ještě tentýž den propuštěni. Informace o protestech se dostaly na první stránky německých médií, rozvířila se debata o dopadech těžby a spalování uhlí na životní prostředí.

Motto letošního Ende Gelände a zároveň vzkaz pro kupce zní: „Investiční riziko jsme my.“ V občanské neposlušnosti vidí antiuhelné hnutí poslední naději.

Letos se Ende Gelände uskuteční v rámci dvoutýdenní vlny akcí Break Free proti těžbě uhlí, ropy a zemního plynu, která má zasáhnout celý svět. Na Filipínách již pochodovalo více než deset tisíc lidí proti plánované výstavbě uhelné elektrárny, Novozélanďané obsadili pobočku banky ANZ, která se chystá investovat do rozvoje fosilního průmyslu, ve Walesu stovky lidí pronikly do největšího britského hnědouhelného dolu a zastavily na dvanáct hodin chod těžebních strojů. Očekává se, že právě německá akce bude jednou z nejmasovějších.

Němečtí organizátoři oproti loňsku přizvali do organizačního týmu členy z dalších jedenácti států včetně České republiky, aby se zapojili do příprav na „největší akt občanské neposlušnosti v Evropě“. Lužice je podle nich zářným příkladem toho, jak dnes funguje klimatická politika. „Všichni se tváří, že chtějí konec fosilních paliv, nikdo ovšem nepracuje na tom, aby zásoby zůstaly v zemi,“ píše se ve Výzvě k akci. Švédská státní firma Vattenfall se své doly v Lužici rozhodla prodat. Švédsku totiž záleží na snížení své uhlíkové stopy. O hnědouhelné doly projevil zájem Křetinského EPH ve spolupráci s PPF Investments Petra Kellnera. K získání dolů podnikatelům chybí už jen posvěcení švédské vlády, která jako vlastník Vattenfallu má poslední slovo. Lze očekávat, že vláda svolení k prodeji udělí i přes dubnové protesty odpůrců uhlí před švédskými ambasádami a německou centrálou Vattenfallu v Berlíně. Jde jí ostatně o snižování „svých“ emisí. Aktivisté však podotýkají, že emise zůstanou stejné, jen změní majitele. Švédové jen alibisticky dávají ruce pryč od špinavé energie a zbavují se tak odpovědnosti.

Motto letošního Ende Gelände a zároveň vzkaz pro kupce zní: „Investiční riziko jsme my.“ V občanské neposlušnosti vidí antiuhelné hnutí poslední naději. Není čas čekat na změnu trendů v klimatické politice. Aktivisté považují za nutný okamžitý odklon od uhelné energetiky a hodlají tlačit na uzavření německých dolů, ať už je vlastní kdokoli. Argumentují zničujícími dopady těžby hnědého uhlí na místní obyvatele a životní prostředí. V Lužici samotné již kvůli těžbě vysídlili 30 tisíc lidí ze 136 obcí. Z globálního hlediska pak nelze opomíjet, že uhlí je fosilním palivem s nejvyššími relativními emisemi oxidu uhličitého na kilowatthodinu energie. „Přestože naše jednání nemusí být legální, je v každém případě legitimní. Čas se krátí: pokud fosilní paliva nezůstanou v zemi, jen těžko mohou být miliony lidí ušetřeny katastrofálních důsledků těžby,“ uvádí se ve Výzvě k akci.

Na kole do důlní jámy

K občanské neposlušnosti vyzývá v nedávném článku pro The Guardian i Bill McKibben, zakladatel amerického hnutí 350.org. Namítá, že se hnutí po léta pokoušelo změnit směřování naší energetiky „spořádaně“. Podepsalo se již nespočet dokumentů, na pařížské klimatické konferenci v prosinci 2015 se dohodla snaha udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 stupně Celsia, načež v únoru 2016 celosvětová teplota tuto hranici poprvé překročila. Dle jeho soudu je zkrátka potřeba přitvrdit.

Na Ende Gelände se vypravují autobusy zejména ze sousedních států Německa. Zapojí se aktivisté z Francie, Rakouska i Polska. Výrazný zájem jeví i vzdálenější Švédsko. Na cestu se již vydali cyklisté z Londýna, Paříže, Zurichu i norského Malmö. „Zvolili jsme kola, abychom jasně vyjádřili náš názor na fosilní paliva. Zároveň jsme na cestě chtěli poznat další iniciativy, dozvědět se o lokálních kampaních a posílit mezinárodní klimatické hnutí,“ říká Hannah Knust, která s dalšími kolaři vyjela z Vídně, navštívila Temelín, pražskou Kliniku a pokračuje dále směr Poschim.

„Loňská Ende Gelände byla má první akce toho typu. Celý týden probíhaly workshopy a diskuse týkající se globálního oteplování a možných alternativ. Zakončení pochodem do hnědouhelného dolu byl pro mě obrovský zážitek pospolitosti a vzájemné solidarity,“ tvrdí Radek Sabacký, jeden z hrstky Čechů, již se zúčastnili srpnové akce. Letos na Ende Gelände dorazí více než padesátka našinců. Mobilizace pro nadcházející protestní akci se ujalo hnutí Limity jsme my, antiuhelná iniciativa, která usoudila, že i v českém prostředí nadešel čas jít o krok dále směrem k občanské neposlušnosti. „Pojedeme do Lužice ze solidarity k našim německým kolegům a kolegyním. Zároveň doufáme, že se něčemu přiučíme,“ okomentovala záměr zúčastnit se akce mluvčí Limity jsme my Petra Němcová.

Dopisy od RWE

Občanská neposlušnost s sebou z principu nese i právní rizika. RWE začala osm měsíců od předchozího protestu legitimovaným účastníkům občanské neposlušnosti rozesílat dopisy. Chce je přinutit, aby podepsali prohlášení, že už nikdy nevkročí na území dolů vlastněných RWE. Organizátoři Ende Gelände vyzývají příjemce dopisů, aby nic nepodepisovali a obrátili se rovnou na jejich právní tým. Mezi loňskými účastníky se šušká, že jde o snahu zastrašit je před zapojením se do další akce. Letos se ovšem neposlušnost netýká dolů vlastněných RWE, nýbrž (aspoň prozatím) Vattenfalem. „RWE může být Vattenfall ukradený, ale záleží jim na tom, aby se lidé báli účastnit se podobných akcí,“ myslí si Michalina Golinczak, polská aktivistka, které před nedávnem došel dopis do schránky. Podle jejích slov ji však od účasti na obsazení dolu v Lužici nic neodradí.

Autorka je aktivistkou Hnutí Duha.

 

A2LARM