Zatímco se čtenáři českého mainstreamového tisku v souvislosti s Francií dozvídají spíše o bezpečnostních opatřeních nebo „boji“ s migranty v Calais, respektive u pařížské stanice metra Stalingrad, v zemi Robespierra a Saint-Justa se nadále odehrávají masové demonstrace, okupace a stávky. Ve čtvrtek 28. dubna proběhla po celé zemi v souvislosti s aktuálně projednávaným zákoníkem práce prozatím největší demonstrace. Té se podle odhadů odborových organizací zúčastnilo na 500 tisíc lidí. Protesty doprovázela hořící auta v pařížských ulicích, ale také policejní brutalita. Píše se o desítkách zraněných policitů, ovšem opomíjí se stovky zraněných středoškoláků, vysokoškoláků, nezaměstnaných a dalších účastníků protestů.
Demonstrace a policejní násilí
Deník Libération přinesl tento týden rozhovor s jednou z obětí policejního násilí, šestadvacetiletou Charlotte, která kvůli zraněním, která utrpěla na pařížském náměstí Republiky, dostala čtrnáctidenní pracovní neschopnost. Popsala rozjařenou atmosféru, která během stále trvajícího programu hnutí Nuit Debout, o kterém jsme informovali v předchozích týdnech, panovala. „V půl jedenácté večer ovšem shromáždění obklopili těžkooděnci a o hodinu později nasadili slzný plyn. Rozpoutala se panika, pokusila jsem se utéct, ale policisté nás zablokovali a donutili nás lehnout si na zem. Bez jakéhokoli upozornění jsem dostala asi šest ran obuškem do nohou a také do ruky, kterou jsem si zakrývala obličej.“ Na ambulanci jí dali ruku na šest týdnů do sádry a na nohou má viditelné modřiny. Rozhovor přesto zakončuje s nadšením, když říká: „Čím bude policie brutálnější, tím více se budeme radikalizovat my v odborech.“
Otázkou zůstává, jak se bude hnutí chovat v momentě, kdy návrh zákoníku práce projde Národním shromážděním a Senátem, jakými dalšími tématy se bude zabývat a jestli se promění v konkrétní politickou sílu.
V kontextu opětovného prodloužení výjimečného stavu z důvodu obav z terorismu v souvislosti s evropským fotbalovým šampionátem, se dají jistě očekávat další demonstrace síly ze strany francouzské policie. Praktiky, které v minulosti používala spíše sporadicky, jsou nyní zcela běžnou součástí téměř každodenních zásahů proti demonstrujícím. A to rozhodně nevěstí nic dobrého. Jak totiž plyne z vyjádření nejen výše citované studentky Charlotte, ale také představitelů odborových organizací (zejména středoškolských a vysokoškolských), účastníci protestů se nehodlají policejní zvůli podřizovat, naopak se budou radikalizovat. Je proto možné, že se stáváme svědky proměny evropské výspy demokracie v policejní a militarizovaný stát.
Nuit Debout a okupace veřejných prostor
Vedle masových protestů a stávek nadále pokračují okupace veřejných prostranství a budov. Program Nuit Debout se každý den obměňuje, stále pracují odborné komise, které debatují nejen nad návrhem novely zákoníku práce, ale také nad řadou dalších témat. Stále vysílá Radio Debout, probíhají koncerty, projekce, společné vaření a mnohé další aktivity. Z náměstí se ovšem někteří protestující na čas přesunuli také do konkrétních veřejných institucí, aby upozornili na prekarizaci práce. V pátek to byl pařížský filmový archiv, který na několik hodin obsadily desítky lidí. Ti si po poslední projekci vzali slovo a seznámili přítomné se záměrem budovu neopustit. Akce však trvala pouze pár hodin, protože všichni přítomní byli v průběhu noci vykázáni policejními složkami.
O pár dní dříve probíhalo, co se doby trvání týče, poněkud úspěšnější obsazení divadla Odéon, tedy místo, které zažilo občanské nepokoje už květnu 1968. „Vybrali jsme si toto symbolické místo, protože se jedná o veřejný prostor, který navíc již byl okupován,“ vysvětluje jeden z aktivistů. V prostorách divadla se dokonce konalo jedno z veřejných plén, která každý den hnutí Nuit Debout pořádá. Kromě obsazování míst za účelem upozornit na prekarizaci a stále se zhoršující pracovní podmínky dochází také k blokádám provozu některých fastfoodů – třeba McDonald’s nebo francouzského řetězce Quick.
Mezi další aktivity patří například návrhy na nové způsoby veřejné diskuse a volby. Byl vytvořen volební mechanismus, kterým by se v ideálním případě mohly inspirovat zastupitelské orgány. V neděli 8. května proběhlo první kolo hlasování, kdy se losem vybrala témata, která jsou nyní v odborných veřejných komisích diskutována. V sobotu 14. května se bude o návrzích hlasovat, a to konsensem, který představitelé Nuit Debout definují jako čtyřpětinovou většinu – potřebný je všeobecný souhlas, nejen těsná většina jako v případě hlasování v parlamentu. Stále aktuální je také výzva k zapojení do mezinárodní Nuit Debout, která proběhne v neděli 15. května.
Zákoník práce – a dál?
Je obdivuhodné, jak dlouho již občanské nepokoje probíhají, zároveň je ale na místě otázka, co bude dál. Jelikož momentálně návrh novely zákoníku práce putuje mezi jednotlivými výbory a podvýbory Národního shromáždění, očekávají se další protesty. Prozatím se díky veřejnému nátlaku podařilo několik velmi sporných detailů z návrhu buď zcela smazat, nebo aspoň upravit. Server Loi travail velmi přehledně popisuje, jak se to s jednotlivými diskutovanými částmi má. Vypadl například sporný bod, který umožňoval zaměstnavatelům navyšovat přesčasy s odvoláním na „nepřiměřené množství práce“, a také to vypadá, že by snad nemusel být ohrožen pětatřicetihodinový pracovní týden.
Stále však v návrhu zůstávají kontroverzní části, jejichž důsledkem může být zvyšování pravomocí zaměstnavatelů nebo minimální postih za bezdůvodné propouštění zaměstnanců. Otázkou zůstává, jak se bude hnutí chovat v momentě, kdy návrh zákoníku práce projde Národním shromážděním a Senátem, jakými dalšími tématy se bude zabývat a jestli se promění v konkrétní politickou sílu. Na základě toho, co dosud víme, lze jen vzdát hold všem zapojeným středoškolským a vysokoškolským odborovým organizacím, které v organizaci protestů hrají ústřední roli. Třeba to k vzniku odborů motivuje i české studenty a studentky…
Autorka studuje politologii.
